Duben 2011

sebeplusy

21. dubna 2011 v 11:20
Dnes mám den pozitiv. Jsem vlastně děsně bezva. Vlastně bych na sobě neměnila nic. Teda skoro.

cením si mého vztahu k přírodě. jsem venku ráda. venku je to fajn. nepotřebuju mít u sebe nikoho a jsem v lese spokojená. Les je krásný. Příroda je krásná. Je tam klid a žádná auta. A dovede nás hodně naučit a přijme nás. Není nic lepšího než jít ve špatné náladě ven, nejlépe se vyběhat.

cením si svojí nejasnosti. jedna vlastnost, která mi dost komplikuje život, mi ho ohromně obohacuje. nebaví mě jednotvárnost, otravují mne systémy. je v tom dávka kreativity. nechodit po stejných cestách, dělat neočekávané věci, nejet dle naplánovaných jídelníčků, spontánnost. (ač na druhou stranu někdy z nějakých - těch stupidních a nepodstatných, díky rozume - nejsem schopna ustoupit, nejedná se ale o stereotypy u určitých konkrtností, ale náhodně zvolená činnost, kterou neukončím, dokud není perfektní. žeby důvod všech neodevzdaných esejí, protože nejsou dokonalé?)

cením si své upřímnosti. nehraju si (hrát dle erika berne). nechovám se nějak, protože z toho kyne zisk. je to bezva. jste pak čistí. na druhou stranu to kapku komplikuje život, vzhledem k tomu, že převážná většina populace si hraje neustále...

cením si přemýšlivosti o lidech. neodsuzuju, přemýšlím, proč asi se ten a ten choval tak a tak. proč byl zlý. protože dětství. za vším je schováno dětství. být rodič je odpovědnost jak kráva.

cením si inteligence. vím, že jsem inteligentní.

cením si otevřenosti. naučila jsem se být přístupná mnoha věcem, názorům, oblastem vědění.

Naučím se mít se ráda. Protože to všecko, co jsem vyjmenovala:D Jsem dobrej člověk a můžu druhým taky něco dát.

já a ten druhý

20. dubna 2011 v 0:08
takto se nazývá jedna oblast v RVP pro MŠ:)

Zjistila jsem, že špatně snáčím přetvářku. Hraní si na něco. Vím to už dlouho, ale teď jsem si to zase potvrdila. Jak o tom píše pán Berne, co jsm zde už zmínila.
No a ve škole se pohybuju mezi skupinou holek a relativne to jde a funguje. Nebudou z toho asi žádný vztahy na celej život, s tím nepočítám. Na to potřebuju asi víc souznění. No a stala se jedna věc. Přidala se do tohoto relativně stabilního a fungujícího kolektivu jedna holka. Je z jiné specializace, ale tak nějak se začla bavit s "mými" lidmi. A mě to štve, protože tahle holka, jak to říct, prostě mám pocit, že pořád něco hraje. Pořad hledá ve vztazích zisk. Sbírá o všech informace a dělá, jak je se všemi kamarádka. Možná opravdu hledá kamarády a má jen zvláštní způsoby chování. Možná je herečka od mala a neumí to jinak. Je hodně dominantní a nahlas se projevuje a získá si pozornost. Už mě tohle její jednání vystrnadilo z jedné skupiny. Tentokrát sem si řekla, že budu hodná a dám jí šanci. Jednou jsem s ní šla ven, ale nepomohlo to. Rozhovor dobrý, projevuje zájem a všecko..., ale takové ty drobnosti v jednání stejně dávají najevo, že hraje. Jasně, můžu se s ní prostě nebavit. Ale mně to kazí veškeré fungování, co mezi náma bylo. Bylo to vklidu a cítila sem se dobře a teď je to pryč. Má občas nenápadnou rýpavou poznámku (možná ji štve, že jsem výrazná osobnost, že jsem ukecaná, možná sem jen paranoidní). Špatně zapadám do kolektivu a tady to docela šlo (opět zmiňuju, že nečekám žádná velká přítelství, spíš kontakt, předpokládám, že druzí to mají zrovna tak). Pořádáme občasné akce u vínka, je fajn, že si člověk má s kým sednout ve škole, koho pozvat na film se školní tematikou apod., ti druzí člověka nehodnotí, berou vše s klidem, je i sranda, dá se zajít na výlet nebo na brusle, člověk má nějaké kontakty a nemusí do toho vkládat veškerou energii, aby to fungovalo, protože to prostě funguje... A najednou je tu ta holka a já už se necítím uvolněná. Já už zase nechci vysupovat sama za sebe, protože si zase uvědomuju své nedostatky, zase pociťuju ostych a mám tendence korigovat své přirozené chování.

Co na to říct jiného, než ach jo. Zase nebudu s holkama ve skupině a budu se vídat jen s jednotlivci. Asi je mi to souzený, protože nedokážu přejít mávnutím ruky hraní druhého.

To by bylo pro dnešek vše. Zase jen myšlenka, kterou jsem se zabývala.


Jo a asi si koupím brusle. Ojeté od kámošky. Ale když ani nevím, jestli mě to bude bavit, tak to stačí:)
A zítra půjdu plavat.
A na víkend pryč! Ven! do lesa! S pejskem!

A vztah..., ten můj vztah..., ten náš vztah... Ten snad taky nějak zlepšíme a budem spolu. Nebo spíš Spolu.

respekt

19. dubna 2011 v 9:44
Přemýšlím, jestli chci psát pravidelně, jestli bych měla psát pravidelně, nebo jen když mám chuť. Protože bych se mohla naučit každý večer si sesumírovat, k čemu jsem ten den došla. Co mě potěšilo a tak.

Začetla jsem se do knížky Respektovat a být respektován. Jde o rovnocenou komunikaci mezi lidmi, konkrétně mezi dospělými a dětmi. Tato komunikace by neměla být založena na autoritářském přístupu (myslí se autoritářství ve formě příkazů dospělých-moudrých dětem-neznajícím svět), ale na partnerství. V reálu si ještě nedovedu představit aplikaci (zvláště u horkých hlav, jako jsem prosím já), ale myslím, že se to lze po krůčcích naučit.
Taky existují semináře, na nichž se člověk seznamuje s tímto typem komunikace či přístupu k dětem, kde lze projednávat konkrétní případy. V září na něj určitě chci jít.

Další věc s tímto spojená je můj nový zájem (očekávám, že bude trvalý - k problémům trvalosti u mne se vyjádřím později). Jsou jím lesní školky. Budu na toto téma psát bakalářku a už se na to těším. Taky se pokusím nastoupit do jedné lesní školky na praxi, taktéž v září.
I zde je aplikován přístup respektu.
V budoucnu bych chtěla v lesní školce pracovat, protože je mi to hodně blízké. Jsem ráda venku a forma, jakou zde působí na děti, se mi moc líbí.

To by bylo pro tentokrát vše. Potřebuju ještě něco stihnout do školy:)

cejch

15. dubna 2011 v 3:10
Dnes mi maminka do telefonu řekla, že nejsem dost chytrá na to, abych pracovala a studovala zároveň - ne jako výsměch, ale jako konstatování faktu. Kudla do srdce. Že mám možnost pracovat na místě, který je přesně pro mě, který je jak kdybych si ho sama vymyslela, ze kterýho jsem nadšená a školu můžu buď dodělat dálkově nebo přerušit, to ji nezajímá.
Protože já jsem ta dcera, která to nikam nedotáhne, která nic nedokáže, která je hloupá na matiku... Nejsem! Doprdele nejsem! A když jsem ji poprosila, že bych si potřebovala doma odpočinout, že bych tam chtěla klidné chystání oslavy a žádný stresy, tak se naštvala, že oni tam žádný stresy nemaj a že tam žádný napětí není. Takže, i když jsem se po dvou měsících na rodinu těšila, nikam nejedu. Kašlu na to.
Celej můj život je stres. Ze školy, z autorit, z mamky, že ji něco naštve, z jídla, že nejsem dostatečně vysportovaná, že nedělám pro psa tolik, kolik bych měla, že někdo není spokojenej, že se chovám špatně, že... Celej můj život je boj sama se sebou.

Po telefonátu s mamkou jsem dál točila piva a umývala nádobí, komunikovala s hosty a tajně brečela. A pak sem šla na záchod do úklidovky a přemýšlela, co mám doprdele dělat s tím nechutným napětím, tlakem na prsou, úzkostí či co to je, jestli mám raději mlátit hlavou do zdi nebo co. Mlácení do stehen nepomohlo a pak sem uviděla tu věc. No a tak mám na ruce několik hnusnejch šrámů. A čím? Zednickou špachtlí. Po roce jsem tomu zase podlehla. Jupí. Opět jsem cvok s cejchem.

inspirace kým čím

12. dubna 2011 v 10:30
Čítám teď jeden blog. Myslím, že časem tu hodím adresu. Inspiruju se. Už jsem zkoušela blogovat několikrát, vždy mě to ale přestalo bavit. Myslím, že důvodem byla nucená částečná přetvářka. Teď to zkusím jinak. Teď to zkusím jen sama za sebe. Nebudu psát pro druhé, ale pro sebe. Házet do písmen myšlenky a nápady.
Na tom blogu se jedná o práci na sobě. O cestu, jak sama sebe zachránit. Jak se znovu pokusit o plnohodnotný život. Jak bojovat se svou hlavou.

Často říkám, že bych chtěla vyměnit hlavu. Vlastně nechtěla. Jen bych chtěla být vyrovnanější a líp zvládat okolí.

Už brzo

5. dubna 2011 v 9:59
Už brzo začnu skutečně psát. Chci zaznamenávat, co žiju, protože třeba si to jednou budu chtít připomenout. Jsem obyčejná, jiná, jako je každej jinej, nepřizpůsobivá a bojácná. A už brzo sem začnu vylívat svoje myšlenky, který nejsou ani zajímavý, ani ničím nový. Pravděpodobně je nebude skoro nikdo číst, ale tak to bylo a tak to bude.

Pěknej den! Je pěknej. Tak neseďte doma a běžte ven. I za mě:/