Jsem spokojená, šikovná a časem to bude ještě lepší.

20. května 2011 v 18:10
Už pár dní chci napsat článek, ale nějak mi to nejde.
Mám se. Moc dobře.
Moc dobře znamená, že nemám deprese, baví mě život.

Daří se mi. Hezky jím, plním resty, i ty stoleté.
Zavedla jsem u sebe systém, který-zdá se, funguje. Na papír si sepisuju resty a postupně je plním a odškrtávám. Jasně, žádná věda. Jenže je to úspěch, mega úspěch. Mně se nikdy nedařilo žít podle předpisů, tabulek, plánů. Když jsem měla plán, neměla jsem na tu činnost nebo jídlo nebo co ani trochu náladu. Potřebuju spontánnost. Takže veškeré plánování a hlavně plnění například studijních povinností podle toho vypadalo. Tohle nějakým zázrakem funguje. Píšu si to jen do nějaké doby. Teď třeba mám papír od včera do úterý. Jsou tam hlavně studijní věci. A takové detaily jako vysát, umýt okno, vyprat povlečení (pověsit a povléct, čili tři úkoly), jsou vlastně za odměnu. Potřebuju, aby to fungovalo ještě pár týdnů, než splním všechny resty, co mám. A že jich mám. Píšu si i takový detaily jako posbírat prádlo. Jen abych to mohla škrtnout po splnění. Nebo zvlášť rozfázuju takovou činnost, jako je zkouška ve škole. Ta třeba obnáší utřídit materiály v pc, doplnit je z knížky či knížek, vytisknout, učit se. A finální: pokusit se udělat zkoušku. Protože i pokus je krok. I kdyby neměl vyjít. A tohle je pět kroků. Pět splněnejch věcí. Nějak to na mě funguje jako motivace (klep klep, ať to prosím pěkně funguje i nadále).
Fall, je tohle cesta? Způsob, jak by mělo jít fungovat normálně?

Taky se mi daří dobře jíst. Mám tento týden dopoledne praxe, tak po ní jdu vždy někde na jídlo nebo doma jím teplé. A zbytek dne taky zvládám. Nedávám si cíl perfektní jídelníček, ale nechci jíst zbytečně blbosti a přejídat se. (Ne, nejsem tlustá, naopak se pokládám za štíhlou, postavu mám asi hezkou. Ale každej chce vypadat dobře. A taky-hlavně mi nedělá dobře, když špatně jím. Psychicky. Prostě vím, že bych měla jíst zdravě a z gyrosu mám jen momentální uspokojení. Já chci něco víc.)
Moje podmínky by vypadaly asi takto:
· Nesolit
· Nejíst zbytečně maso (jen rybí)
· Nepít alkohol (nealko pivo místo normálního)
· Přichystat si jídlo (nejíst za letu)
· Snídat
Jde mi to. Tohle jde tak nějak přirozeně. Prostě mám vůli a když vidím v obchodě Marsku, nekoupím ji. Dovoluju si jahodovou dřeň jako kokino nebo ovoce. A hlavně to nedělám dogmaticky, ale přirozeně. Nikdo po mně nikdy nemůže chtít, abych si nedala chleba s marmeládou, když na něj budu mít chuť o půlnoci nebo abych počítala, kolik kuliček hrozna můžu ještě sníst. Pche.

Nevím, jestli to sem chci psát… Je jeden důvod, proč tohle s tím jídlem dělám. Začala jsem praktikovat urinoterapii. Docela jí věřím. Nedoufám v zázraky, ale jako přirozeném podpůrném prostředek bych ji opravdu chtěla provozovat. A u ní je dost podstatný, co člověk jí. Proto maso a sůl. Důvod je prostý. Jednak něco dobrého dělám pro své tělo, jednak se chci dopracovat k ozdravným hladovkám. Proč? Protože mám hodně vypadané vlasy a protože mě to štve. A protože tohle je pro mě mnohem jednodušší, než běhat po vyšetřeních, proč že se to vlastně děje (myslím, že geneticky, sestra na tom je podobně, máma taky nemá bujnou kštici, sestřenka jakbysmet). Urinoterapie ani v nejmenším neuškodí, maximálně prospěje někde jinde. Jo a mimochodem, pomohla mi s pletí. Nikdy jsem neměla úplně katastrofální akné, ale urina mi pleť hodně zlepšila. (Zde opět připojím vsuvku, jsem povznesená nad přílišnou péči o sebe. Obtěžuje mě si holit nohy, natož abych si několikrát denně patlala na papulu nejaké kdovíjaké a drahé preparáty. Urinoterapie je prostě jednodušší.)

Tento týden se mi podařilo několik věcí. Vyřešit dva problémy s opakovanými předměty (což mě stresovalo několik měsíců a já to samozřejmě stále odsouvala. Stačilo zapnout síly a jít přes stres a zvládnout učitele i to studijní oddělení a hlavně svůj stres…), uzavřít jeden předmět z minulého semestru (opět jsem to stále odkládala a měla z toho černé svědomí) a zaplatit školní kurz (to moc práce nedalo). No a taky jsem udělala dvě zkouškyJ A taky jsem měla první konzultaci k bakalářské práci a parádně jsme se s vedoucí shodly na tématu. A taky jsem se věnovala psovi a on mi to vracel. A taky jsem se dokázala povznášet nad jindy hrozně stresové události.

Mám takovou teorii na sebe. Ráda na sebe vymýšlím teorie. Potřebuju mít zvenčí daný řád a strukturu, abych mohla fungovat. Ne direktivně. Přirozeně. A to, že teď chodím na praxi, mi v tom perfektně pomáhá. Chodím brzo spát a ráno brzo vstávám. Den má řád. V každém dni je stabilita. Takže co? Takže se musím naučit i při studiu fungovat pravidelně.
Jo. Dám to.
 


Komentáře

1 fall fall | Web | 21. května 2011 v 20:53 | Reagovat

Krásný večer.

Jo, tyhle rozpisované úkoly (já to mám popravdě dost podobně až stejně, taky mám ty "složitější" rozebrané na menší, které dohromady dělají jeden :) ) jsou přesně to, co dovolí hlavě odpočinout BEZ katastrofálních důsledků, které k odpočívání hlavy bez zápisů bohužel patří.
Hodně důležitý je nezkoušet sama svoje možnosti samovolnýma testama možností dřív jak po měsící dvou třech tohohle režimu.
nějaké pokroky lze pozorovat tím, že plníš úkoly, a odškrtáváš až dodatečně. Čím delší mezera, tím je to lepší. A samozřejmě to taky musí nějakou dobu trvat, aby se na to dalo koukat jako na objektivní zlepšení.

ps.v hodně z toho, co sem tu četla, se docela vidím :-D, což mě hodně překvapuje a baví.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.