dovolenou si nemohu dovolit

22. června 2011 v 17:08
Jsem u moře. Teda teď ne. Můj smysl pro zodpovědnost, kterej jsem posledních několik týdnů neustále burcovala, že makal do krajnosti, tu píše esej. Zbytek osazenstva si připaluje zadky a prsa, protože jsem zavedla opalování nahoře bez a plavky alá tanga.
Moje myšlenka posledních asi 40 hodin se zabývala otázkou, nakolik dokážu (nedokážu) ovlivnit právě ten smysl pro odpovědnost. Vpodstatě jsem schopná pohybovat se jen na dvou hraničních extrémech. Buď dělám naplno a můj perfekcionismus bublá blahem, anebo nedělám nic. Většinou jsem v životě nedělala nic. A posledních několik týdnů dělám naplno. No a otázka na můj mozek: jsem vůbec schopná naordinovat si oddech? Nejsem. Respektive naoko jsem, ale v hlavě to běhá a hladina stresu je vyšší, než by na pláži u može po několika týdnech intenzivní práce měla být. V hlavě to běhá a mně před očima běhaj ty knihy, co bych měla (chtěla) načíst, ty eseje, co potřebujou napsat, ty resty, který jsem nestihla a asi stokrát si pečlivě řekla: po dovče a po táboře. Teď máš padla. No a celejch těch deset hodin jízdy autem jsem myslela na to, jestli tu panebože bude internet, co slibovali, protože jinak nebudu moct pracovat. (Opravdu jsem na net myslela jen v souvislosti s prací. Jinak se považuju za člověka na technice dost nezávislého.)
No a tak tu teď sedím s kompem na klíně.
Ach ty paradoxy.

Druhou otázkou, která asi bude pro mnohé daleko záživnější, je moje tělo. A to je pod čárou.


Na tomto obrázku vidíte mou postavu (nebo jste vidět mohli, ale už ji tu nechci:D). Teď a tady. Před opalováním a po jídle. Můžete mi prosím někdo naliskat a vysvětlit, že mám kurva dobrou postavu??? Proč mám teda kurňa stres? Ach jo. Protože vypadám jak kluk, nemám pas , ani zadek, ani prsa. Naštěstí v téhle problematice jsem poměrně velmi dobře schopná aplikovat ten druhý model zpracování, a sice vykašlat se na to. Povznýst se nad scestný myšlenkový zatáčky a jít na zmrzlinu. Dnes jsem měla čokoládovou a zítra si dám cookies.
No a proto tu u práce popíjím milovaný puerh, při chuti na něco jsem si místo sušenek oloupala kedlubnu a večer i ráno mě opět čeká pravidelná dávka psyllia.


Myslim, že pro jistotu tu tu fotku moc dlouho nenechám:)
 


Komentáře

1 fall fall | Web | 23. června 2011 v 7:41 | Reagovat

Dobré ráno,

bacha na přečerpání. Ono to dojde. To umění zlaté cesty je těžký, ale jde to, resp.mělo by to jít. Je to o těch spontánně nahzenýh prioritách.
Zkus si dát fakt "relax" (nemyslím válení u moře, protože to sem nikdy moc nepochopila, ale třeba prolézt okolí, vyjet pár zastávek místí linkou a pak se pěšo vrátit zpátky nebo tak něco), protože pak tě může zpětně mrzet, že sis vyjela k mořu zbytečně...
:-)

a k tělu...líbí se mi jaký máš prsa. Tvar, a tak vůbec...a zajímavý nohy. A jestli tě štve, že máš klučičí postavu, tak zmrzlinama to nezměníš, ale můžeš si je s klidem dopřávat, což je super, ne? :-)
Jako fakt...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.