Systém. Systém?

14. června 2011 v 9:34
Nejedu podle systému, poněvadž sem ráda, že jedu vůbec. Samozřejmě, jak jsem očekávala, za to může kurz (anebo to na něj jde přinejmenším velmi snadno svést), protože jsem jela v režimu příliš krátkou dobu, abych na něj po několikadenní odmlce zase navázala. Nemá to žádný dopady, protože funguju. Věci dělám včas a zkoušky zvládám. Ale vadí mi to proto, že sem chtěla systémovat nějakou dobu, abych viděla, co to dělá.
No a o čem teď přemýšlím? Mám pocit, že nemá cenu teď systém znova zavádět nebo navázat na ty zbytky, který ještě praktikuju. Ale mám odpor k tomu, že "od srpna začnu". Možná odpor už z principu. Zbývá mi pár posledních dní tohodle způsobu života (ne, nesebevraždím se, vlny sebedestrukce se už nějakou dobu (ťuk-ťuk-ťuk) nevyskytují, jen dodělám zkoušky a školu pro tento semestr celkově, snad!!!) a začínaj prázdniny. Moře, tábor, týden práce v br a vandr. A pak už asi zase br se všemi prázdninovými možnostmi a hlavně s prací (a penězi) a semtam výlety. No a jak mám v tomhle systémovat? Vpodstatě sem totiž systém aplikovala jen na školu s pár drobnejma vyjímkama, abych se mohla odměnit škrtem i za jiný splněný věci. Vim ale, že bych to měla aplikovat i na běžnej život, že by to nějak mělo jít. Jídlo, pohyb, fungo mezi lidma. To jsou vpodstatě oblasti, který řešim (jo, kurva, to je pěkně málo, jsem pěkně nudná a nekreativní a zahleděná do sebe, ale tak omluvit se taky umim: potřebuju řešit paličku makovičku a pak začnu žát- až budu spokojená sama se sebou, vyrovnaná. Až nebudou přicházet měsíce černa, depresí, pořezanýho těla a dalších keklů.)

Myslim, že opravdu začnu až bude ten čas. Protože teď bude doba furt nějakejch změn (asi nemám změny ráda, tyjo, netvrdila sem, že sem spontánní? kubi?! to sem nebyla já nebo teď to nejsem já nebo co?!), který navenek dobře snáším, vevnitř s něma mám plno starostí dopředu a problémů, až změna nastane. Změny mě vyhodí z režimu a já myslim, že režim potřebuju. Nikdy mi nikdo nedal režim (i když maminka se počitám snažila), nikdo mi nedal důvod, proč bych se někde měla snažit. A tak sem se nikde nesnažila, jen ve výtvarce, protože mě tam Tláskalka dovedla namotivovat. A pak při příležitostných věcech. Ale nikdo mi nikdy nedal řád a režim a nedostalo se mi takovýho přístupu, abych si zvlastnila, že šlověk funguje především pro sebe a ne pro něco. (Vsuvka: dneska mám zkoušku u učitele, kterej je sice bezva teoretik, ale v praxi by totálně pohořel. No a já mám na výchovu dětí některý názory jiný, jak on. On se sice zabývá dětma s poruchama chování a tak - teoreticky, o kteréžto problematice nic nevim - nemám zkušenosti, ale přesto mám jiný názory. A počitám, že kvůli tomu zkoušku nedám. Že sice řeknu: literatura říká to a to (jeho stanoviska), já se však spíše přikláním k názoru, že... A narazim, buch, boule na hlavě a Fko v Isu. Ale mně to nedá. Chci s nim diskutovat, protože prostě systém odměn a trestů je kravina!)
No a tak si chci systém dát sama, naučit se to. A taky se naučit na sebe aplikovat různý přístupy, který v budoucnu chci praktikovat ve výchově svých dětí. Nechci vychovávat stylem: to nějak pude. Protože by z dětí vyrostly takový trosky, jak sem já. (Abych to vysvětlila, jsem troska jen v něčem. Ve skutečnosti mám velmi dobře fungující rodinu se všema funkcema, co má plnit, je mi tam dobře, mám je všecky ráda a rak... Mám školu a dělám další školu, vydělávám peníze a mám předpoklady pro dobrej život. Ale vim, že některý mamčiny věty způsobily, že se podceňuju nebo takový ty nesebevědomoidní a neidentitoidní kecy. Není to zas taková katastrofa - jsem schopná relaitvně normálně fungovat. Ale vim, že by se mi mohlo žít líp - ve stavech sraček říkám, že chci vyměnit hlavu anebo rovnou umřít. Teď jsem optimista a říkám, že svou hlavu postupně poupravím sama.)

Konec. Tečka. Sice se mi chce dál se sebezpytovat, ale vlastně se teď mám učit na tu zkoušku zmíněnou hore. (A to sem teď měla pěknej útlum a vůbec mi nešlo myslet o souvislostech: proč seděje to a to, co k tomu vedlo, byla jsem teď spíš takovej stroječek: nezapomeň si koupit jogurt, ať máš snídani, a za 5 minut musíš zvednout zadek a vzít kočár a jet předat dítě...)
 


Komentáře

1 fall fall | Web | 15. června 2011 v 11:18 | Reagovat

:-D..klasika...:-D...(nemslím to zle ani škodolibě, spíš si říkám Jojo...)

Systém jako takový, co mám já, je akt Systém. Potřebuju to. Potřebuju tabulky, zápisky. Jinak jsem rozhozená. To je o hlavě.
Systém pro "normálního" člověka může spočívat v tom, že si dělá třeba jednou měsíčně plán, co a jak chce. Dopisuje k tomu, škrtá, případně přehodnocuje.
Hodně pomáhá, když si třeba k nějaké změně napíšeš důvody (proč to chceš teď takhle, když před dnem si to chtěla takto).
Nemusíš si tyhe poznámky pod čarou po sobě číst, ale můžou tě doslova spasit ve chvíli, kdy začneš nezvládat nic.
Z těhle poznámek můžeš vyčíst podobnosti, souvislosti atd, a na jejich základě se zařídit tak, aby bylo zas dobře.

To moje pedantský tabulkování a režim mě uklidňuje. Den, kdy udělám "povinně" třicet čárek, deset křížků a  zapíšu pár vět (tedy s sebou tahám složku, a různě přerušuju aktivity abych udělala tah perem) je pro mě v konečném výsledku lepší než den plný smíchu, sluníčka ale bez tabulek. Protože mám jistotu, data, pořádek...Není nic, čím bych se musela zabývat, a můžu se věnovat na 100% tomu, čemu chci/musím....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.