tisíc maličkých částeček já

25. června 2011 v 21:50
Mám pocit, že se potřebuju vypsat asi tak z milionu věcí. Ale jen co vezmu do ruky pero nebo sednu k noťasu, najednou se mi nechce. Mám takovou divnou náladu. Jsem u moře, ale nedovedu si to tu užít. Mám pocit, že přestože bych svou rodinu nevyměnila za nic, trpím tu. I když se denně vyskytne spousta situací, kdy se všichni smíchy svíjíme, není mi tu dobře. Se ségrama se sice špičkujem, ale když na to přijde, dobře si popovídáme. Umíme dělat humor, zvlášť mladší segra je šašek, měla by dělat divadlo. Proč se necítím dobře? Svádím to na stres z tábora, na kterej hned po moři jako org jedu. Možná je to skutečně tím. Taky to svádím na to, že jsem v zajetí práce. Když za den neudělám nic do školy, nemám dobrej pocit. Tisíc maličkostí.
Chtěla bych být u mýho chlapa. Už být o pár týdnů v životě dál a mít na nás čas. Potřebujem to. Musíme mluvit a mluvit a mluvi, učit se správné komunikaci. Respektovat.

Zítra se pokusim uplavat se k smrti. Ráda plavu. Cítím tělo a mám pocit, že makám.
Postavu taky pořád hloupě řeším. Je to tlakem, co tu cítím. Mamka řekne, že je segra štíhlejší,než já. A já musim pracně přesvědčovat mozek, že ona je vytahaná, nemá svaly. Jen jí trčí klíční kosti. Má větší stehna i zadek. Já jsem pevná, nemám špek na břiše. Ale ona má ženský tvary. Na ní je to hezký. Já musim být namakaná, abych vypadala aspoň trochu dobře. Ach jo. Přitom bych nad tohle chtěla být úplně povýšená, protože vím, že je to kravina. Normálně to tolik neřeším. Naopak dost často se obejdu bez jakýhokoliv postavovýho sebehodnocení.
Měla bych si to zase opakovat: Nejdřív musím mít ráda sebe sama, pak můžu mít rada druhý!
Mám pocit, že s pobytem s rodinou vždycky spadnu o několik schodů níž. A přitom..., kolik spolužáků, kamarádů, by dalo cokoliv, kdyby jejich rodina byla jako ta naše.
Možná sem jen neskromná.

Jdu se dostat do jinýho světa s nějakým filmem. Štve mě ta moje nynější rozhrkanost, neutřízenost, nejistota, neschopnost soustředit myšlenky na práci na sobě, závislost na práci do školy, neschopnost odpočinout si, neschopnost dobře spát. Jak kdybych se měla rozletět na tisíc kousků.

Film nebo spánek.
 


Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 5:08 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.