au, výkřik, nechci.

28. července 2011 v 14:37
Už jsem rozhodnutá. Už vim, co chci. A zase mi nastupuje strašnej strach, že už to třeba nepůjde. Chci být s milým. Chci a chci a chci. A zase mi před očma běhaj děsivý obrázky, zase si připadám jak ten nejhorší člověk na světě, zase se mi chce umřít. Zse se vidím umřetá. Nejdřív jsme spolu byli na vandru, to bylo divný. Venku paráda, ale jak kdyby spolu byli dva kamarádi, o si už všecko řekli. Pak jsme se kvůli dešti vrátili dřív. Z rozmaru, z chuti dělat divný věci, jsem se rozjela za kamarádama do Prahy. Stopem. Se Slaďoušem. Bylo to fajn, hodně jsme mluvili. A chyběl mi milej. Jejda a jak. Vrátila jsem se druhej den, milej u mně přespal, dvakrát jsme se pomilovali, řekl mi spoustu bolavejch věcí. A já se od té doby zase bojim. A teď jsem taková apatická. Lze to svést na blbej tlak nebo špatný vyspání. A jen se bojim, že z toho zase budou deprese. Do toho mi přišel dopis o vyhazovu ze školy, kterej je výceméně omyl a lze poměrně snadno vyřešit. A já jsem apatická, smutná, chce se mi nebýt. Mám psát esej, zavařovat švestky, tvářit se normálně, neumírat, věřit. A jsem pesimistická, bojim se, mám velkej strach. Chtěla bych se zavřít do místnosti a tam jen ležet a nemyslet na nic. Potřebovala bych tu milýho a obejmout a ujistit. A stejně by mi to nepomohlo, stejně bych se bála. Jsem zase ve své staré známé závislácké pozici ve vztahu.
Jdu se tvářit normálně a nachystat mámě oběd. Stejně zas bude všechno špatně.
Sebelítostivý myšlenky, nikdo mě nemá rád, nikdo mě nepotřebuje, bylo by beze mně líp. Mlátit hlavou o zeď, nadopovat se něčím, uspat se něčím, nemyslet, nebýt.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.