mlátit hlavou do zdi

13. července 2011 v 16:28
Tss. Moje dva dny stará Vincentka na mě mrkla ze stolu, že by ráda pošimrala hlasivky. Dávám jí šanci, opět. Abych od sebe dobrovolně nedobrovolně odehnala poslední jasnou známku pobytu tam.

Stojím na hraně. Balancuju co to jde a jen se děsím toho, že ta nerovnováha bude ještě pěkně dlouho trvat. Nic se zatím nezměnilo. Myslím na Slaďouše a na všechny věci, co bychom mohli dělat. A myslím na Milého a na všechny věci, co jsme kdy dělali.

Mám strach, že dokud neudělám nějakej průser, kterým ublížím všem kolem sebe, tak se nerozhodnu. Já chci být dvakrát! Jedna bude zakoušet nových zážitků, poznávat lidi a další věcí. Druhá bude mít svůj klid a jistotu a stabilitu. Jedna se Slaďoušem, druhá s Milým.
Dohajzlu! Kdybych aspoň dokázala trochu hrát na dvě strany, trochu lhát a vymýšlet si a zkoušet obě varianty. Ale ne, já musim hned při první příležitosti před milým jasně vypadat, že je průser.

Kurvááá!
 


Komentáře

1 fall fall | 16. července 2011 v 7:46 | Reagovat

dobré ráno,

přečetla jsem si dneska tvůj koment i tvůj článek.
Děkuju za příspěvek, je to hodně podobný přístup:)

A k těm chlapům...pokud máš z toho takový "nepříjemnosti", bylo by asi lepší Milýmu popravdě povědět, že t někdo vešel do života, a že potřebuješ kus místa na to, aby sis to urovnala.

Často totiž funguje, že dokud je něco "zakázané" nebo "natajno", je to úplně úžasný a skvělý, ale když je to "povoleno", je to jinačí.

A tvoje myšlenky se nevyklidní jen tak ze dne na den, zvláště když se sebou hýbeš (a jsi 5let ve vztahu ;) ).

I bych věřila tomu, že nakonec zůstaneš tam, jak jsi, ale není třeba kvůli tomu zahazovat jiné možnosti cesty.
Vzhledem k tomu, že se ti doposud toto nestalo, bych tomu věnovala větší pozornost!:)...lidi, skrz který něco opravdu pociťuješ (sympatie obzvášť), sou výjimeční :)...

žij!

2 fall fall | 16. července 2011 v 7:52 | Reagovat

Kdybys právě neměla stresy z toho, že se nějak půlíš, tak bych ti asi spíš řekla, ať Milýmu nic neříkáš a pořešíš si to sama.

Rozhodně bych se ale vyvarovala jakýmukoli konkretizování anebo povídání si o TOM s ním.

Prostě mu upřímně říct o tom, že ho máš ráda, a že si to potřebuješ pořešit.
Vyzní to podivně, ale funguje to - dělej to, co cítíš jako nejlepší.
Když se pak něco "posere", nebudeš si mít co vyčítat, protože jsi jednala správně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.