blitků plná hlava

3. srpna 2011 v 1:11
Někdy si přeju vědět, čím to je, že někdy po mně chlapi tolik letí. Neuvědomuju si žádný koketoidní chování, ale něco je musí táhnout. Protože pak právě nastává ten průser, kdy už je nemůžu brát jako kamarády a zbývá mi, opět, jen utéct. Takže vlastně... není možný být ani mezi ženskejma, ale ani mezi chlapama. Odsouzení k samotě.
...
No... ono by nebylo tak špatný být jen sama se sebou. Když bych uměla praktikovat to, co mi tuhle říkal Milej můj. Že prej nemůže nic brát jako tragédii, protože má prostě hrozně rád život. Že prej je život bezva. Takže i kdyby se stalo cokoliv, nemůže se z toho zhroutit, protože má rád život a má rád sebe a prostě ví, že zas bude dobře. Říkal to moudře, ale já si z toho vzala tu podstatu - když se člověk má rád, přežije všechno. Já se ráda nemám, a proto mě sejme cokoliv, mám pocit, že se každou chvíli musí zhroutit svět. Chci se zabít, protože budu klidně srab a podřezat si žíly je jednodušší, než žít sama se sebou. A ještě si z toho dělám prdel, místo abych se nechala zavřít někde, kde mi naimplantujou zařízení, z kterýho budu čerpat sebelásku.

Dneska sem místo eseje vyráběla povidla. Fakt bezva. Víte, jak dlouho trvá, než se ze švestek na stromě stanou povidla? A pak hledáte sklinky, do kterejch byste je dali a nemůžete žádný najít, protože všude jsou marmelády, zavařený ovoce, okurky a podobný zahradní výmysly.
A pak sem si taky četla na jednom blogu, kterej píše taková děsně schopná holka. Jako to je fakt nefér. Proč já musim být magor a jiní jsou v pořádku? Vždyť je ujetý myslet si, že se stejně jednou zavřu, vypnu, konec a teď se na svět budu dívat zvrchu. Nebo svrchu. Jo a teď, o půlnoci, sem uklízela pokoj. Najednou se mi něco chce (jo, byla to výmluva - uklidím pokoj a budu mít kde psát esej).
Víte já ani žádnej pokoj nemám. Nikdy sem neměla pokoj. Protože mám sestry a nevejdem se do baráku. A chtěla bych v Brně pokoj, ale sdílím ho zas s milým a máme debilní starej nábytek a hnusnej koberec a lustr s kytkama a jediný hezký tam jsou moje fialky a zelenej závěs. A doriti chtěla bych nějakej svůj prostor.

To sem fakt zvědavá. Za čtrnáct dní (to budu ještě 14 dní tady???) začnu zas bydlet se psem v Brně. Budem tam sami až do půlky října. To bude pěknej opruz. Na druhou stranu to prospěje vztahu z pozice já-prudič. Nejdřív budu jen hlídat. Takže den se bude skládat v ideálním případě z děcka, psa, zdravé stravy, sportu, knížek. Už to vidim. Pak se k tomu přidá praxe v lesní školce. V ideálním případě mě to nakopne a já začnu přemýšlet nad psaním bakule. Takže dny by se měly skládat z hlídání, praxe, psa, sportu, zdravé stravy, knihovny s teoríí a dikafonem s rozhovory. Hahaha. A do toho si zapíšu ještě směny v kavárně a budu děsně výkonná a schopná a vůbec z toho nepadnu na tlamičku. Jó a ještě k té psycholožce mám začít chodit. A na kožní, aby mi kurva zjistili, proč mi tak dlouho tak moc padaj vlasy. A budu děsně pozitivně naladěná a spokojená s vlastním životem.
...
Dnes sem se na netu dívala na baráky k pronajmutí a ke koupi a našla sem jeden. Líbil by se mně a zahrada psovi a potřebovala bych na něj jen něco přes půl milionu, protože se pravděpodobně rozpadá. A v zahradě jsou ovocný stromy a na dvoře ořech. A vevnitř nejspíš neteče voda. Škoda, že není o tři roky později, pak bych o tom mohla uvažovat.
Stejně si myslim, že mi nejvíc neprospívá chaos. A já žiju v chaosu a neřádu furt.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.