čtyři bílý stěny

5. srpna 2011 v 12:31
chci někam zavřít, kde nebudu muset být v tom kretenskym životě, jakej teď žiju. chci být někde, kde se mnou budou jednat jako s nemocnou, jako s někým, kdo nemůže mít zodpovědnost. budou se mnou ale jednat správně, respektujícím způsobem. nemanipulovat, neautoritářsky.
proč dohajzlu mamka tu knížku před letama neotevřela víc? proč jí nedošlo, že se mnou musí jednat jinak než se segrama? proč, když sem se vztekala, jí nedošlo, že je něco špatně? že jsem děcko a vztekám se ne proto, že jsem vztekloun a nesnesitelná, ale proto, že křičím proti jejímu přístupu ke mně, že křičím, protože se trápím...

nechce se mi mít svou zodpovědnost a postavit se k sobě čelem s pevnou vůlí, že to postupně zvládnu. nechci řešit všechny ty problémy, protože bych zjistila, že to skutečně problémy jsou. nechci je připustit. a akorát sem čim dál tim víc v hajzlu.

upínám se na budoucnost, že se budu mít líp. ale v koutku mysli stejně vím, že pak to bude pravděpodobně stejně nahovno, jak je to teď. pořád si budu vytvářet nový průsery, protože něco zanedbám. a budu slabá na to, abych se k nim postavila čelem. a tak budu dělat, že nejsou.
nemám žádnou pevnou vůi, proto se mi nechce začít se sebou něco dělat, protože vím, že to stejně ztroskotá.
 


Komentáře

1 fall fall | 5. srpna 2011 v 13:55 | Reagovat

teď jsem tu den nebo kolik nebyla a tolik článků...tyjo...

Není TO nic, za co by ses měla obviňovat anebo z čeho tak moc vyšilovat.
A ani to neznamená, že se máš tlačit k nějakýmu dokazování si čehokoliv...

Máš chaos. Vůle, kterou máš, ale která není.

Koukni, v prvé řadě si rozmysli, co a jak s tou školou. Jestli se na to vykašlat, anebo to dodělat.
Se všema věcma okolo samozřejmě. A nemyslím tím maminku a její řeči o tom, jak sis to nedala...

tyhle pocity vůči našim mám taky. Zjitila jsem, že to ale akorát ubližuje mě, protože oni o tom nemají ani páru. Neví...
Takže otázkou je vlastní masochismus.

Závidím ti povidla! Ještě jsem se k většímu zavařování letos nedostala. Meruňky, broskve, švestky a okurky mi poklidně pomalučku hnijou v košíkách v Nebrně.
Doufám, že jak tam teď pojedu, něco ještě zachráním.
Až budeš baštit povidlový knedle, anebo si mazat na chleba marmeládu, vzpomeň si na holku, která nechala zhnít zbytečně XY ovoce pro vlastní neschopnost zorganizovat a naplánovat čas...
doufám, že se mi podaří většinu zachránít

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.