děs ze slavnosti

12. srpna 2011 v 22:08
Tak a relativní klídek vystřídala zase minidepka. Vim, že mě to zas za chvilu přejde, proto mini. Zítra jdem kamarádům na svatbu. Přijela segra a předvedla se s velkým halasem ve čtyrech modelech, kterej že je nejlepší. Já stěží vyhrabu dvoje šaty a ještě k nim nemám ani boty, ani svetřík, ani doplňky. Protože prostě už asi rok a půl vůbec nedoplňuju šatník a chodim oblikaná jak šupák. Proč nedoplňuju? Věčně nemám peníze, to si výdycky říkám. Ale spíš to asi bude tim, že si nejsem jistá v situacích, kdy je na mě upřená pozornost. Vim sice, jak se hezky oblíct, aby mi to slušelo, ale prostě to nedělám. Nelíčím se, vlasy nosim věčně ve dvou pletýnkách, aby nezavazely. Nevim, jak mám reagovat na případnej kompliment. Takže jsem byla v těch jedněch šatech, takový retro, hezký. Ale vim, že v nich nemám žádnej pas. Mám rovnou postavu. To se mi nelíbí, i když si uvědomuju, že pořád mám hezký tělo, nešpekatý, svalnatý, aj ženský, ale malý prsa, malej rozdíl mezi pasem a bokama. To mě štve. No a to je druhej důvod, proč se nefintim. Nejsem si jistá svym tělem, a tak ho neukazuju. A přitom když ho někdy někde ukážu, holky závidí a klukům se líbí. Pochvaly na nohy a zadek slyšívám často. Celulitidu neznám. Že by chtěly mít mou postavu. Když si představim ten zítřek, kupa známých a kamarádů a hlavně spousta ženských, co pořád hodnotí a vidí každou nedokonalost a kdo není suverén, toho sejmou. Já nejsem suverén a nerada jsem vidět a přitom mám výraznou povahu, jsem temperamentní, neklidná, jsem vidět, i když nechci. Když si nejsem jistá tím, co mám na sobě, když někdy experimentuju a zkouším něco speciálnějšího, než běžnou nudu, většinou si spíš nejsem jistá a stydim se. I když vědomě vím, že mi to sluší, že umím kombinovat, že je to dobrej model. Nejsem sebejistá, nestojím si za svým chováním, nemám ho dost často ráda, stydim se a neumim se bavit s lidma. Doteď jsem se na svatbu těšila, ale teď už z ní mám jen hrůzu a jen můj milej je důvod, že tam půjdu. Jsem domluvená s kamarádkou, že tam budeme spolu, protože ona tam nezná moc lidí. Myslím teď na večerní oslavě, ne na obřadě. A prý si nemůžu vzít svoje pohodlný polobotky, protože se nehodí a mám si vzít sváteční boty. Žádný nemám. Nebo spíš žádný z těch možnejch nechci. Nelíbí se mi, nejsou pohodlný, nejsem na ně připravená, nebudu v nich mít jistotu. hci svoje boty a na sebe nejlíp pytel i přes hlavu. Jejda to jsou zas asociální sklony. Nechci mezi lidi.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.