klec v kleci do kolečka

4. srpna 2011 v 10:32
Myslim, že funguju v kolotoči, ale vypadá to mám dojem vždycky zhruba takto:

V první fázi je doba, kdy vcelku funguju, stíhám většinu svých povinností, nebo alespoň část. Postupně se ale začínaj objevovat hluchý místa, kdy dělám, že kolem mně nehučí kolona úkolů, na který kašlu, dělám, že nejsou. Plním jiný - naprosto nepodstatný věci, jako je třeba teď posledních několik dní úklid doma a zavařování, prostě pomoc mamce. Je snazší dělat tyhle věci, než si skutečně připustit myšlenku katastrof z předchozího článku. O katastrofách ale stále vím a vlastně mě dost stresujou. Vlastně na ně stejně skoro furt myslim.
Pak nastane zvrat - zhroucení systému kamufláže, že se nic neděje. Tento stav se mnou většinou zažívá Milej, ať už reálně nebo jen přes net. V tu chvíli jsem největší chudáček na světě, ze všech svých hlavovejch sranců (ať už ADHD mám nebo ne) dělám velblouda... nebo jo, ony jsou, ale v tu chvíli si je plně uvědomuju a hlavně vidím jejich dopady. Nesnášim svůj mozek, že to tam přeskakuje jinak, než má a že mi to komplikuje život. Nesnášim se a jsem nezvratně přesvědčená o tom, že se stejně jednou zabiju. Už se neřežu, protože je to komplikovaný, ale tohle jsou přesně ty chvíle, kdy bych to udělala. Konec světa.
Potom nastane chvíle, kdy sem naštvaná spíš na svět než na sebe, nebo ne naštvaná, spíš mě ten zkrat nahecuje, že přece nejsem takovej debil, že to zvládnu, že na to mám, že sem přece chytrá, tak toho konečně začnu využívat. Namyslím si většinou spoustu věcí, co bych přece měla dělat. Většinou se jedná o věci prospěšný mně. Nemám tendence být prospěšná lidem. Maximálně tak vymyslim, čím udělat radost příteli (je prej stejně nejspokojenější, když já jsem spokojená). Včera tento večerní stav například zahrnoval, že se musim postarat o jednu kytku s historií, vydělat prachy a koupit si wegett a začít skutečně číst. Raději malé cíle.
Nahecovanost mi vydrží jen chvíli a následuje opět sesuv půdy. Jsme na začátku.

No a takhle plus mínus funguju. Nefunguju. Není tu nějakej moudrej, kterej by z toho vyvodil, kde se stala chyba (už jsi čet mladý svět?)?. No jasně... No budu si tohleto pamatovat a v průběhu všech fází, až zas nastanou, to zkusim doplnit pozorováníma.
Víte, co mě nejvíc sere na hlavovejch sračkách? Že je pak člověk tolik sebestřednej:/

Jo. Furt nemůžu psát komentáře. Nad článkem se objeví: Vyplněný součet je nesprávný. Nevíte, co s tim?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.