kulturní náhled do duše děvčátka

8. srpna 2011 v 16:24
Právě jsem si u pohádky osádrovala ruku (a už to sundala, psát se s tím nedalo:D). Teď ji ještě pomalovat. Na to se těšim.
Další tvořící věc, co bych chtěla udělat, by byla malba na velkej formát. Kandinskij je můj oblibka. Chci si od něj šlohnout pár motivů a malovat. Dotvořit to dle svého. A pověsit v bytě na zeď. Ovšem doma nemám ani velkej papír ani tempery... Tak asi pojedu do města.
Pak taky čtu. Olivera Twista. Jasně, vim, že jsem to měla číst už dávno. Jenže od střední nečtu. A řeknu vám, dělá mi čtení problém. Hlavně proto, že když je tam nějaká smutná pasáž, něco nepříjemnýho, zaklapnu to a nechci to číst. Chtěla bych, aby se měl Oliver dobře. Takový hodný děcko... Měla jsem to tak u televize a filmů, že jsem to vypla, když jsem očekávala, že bude něco škaredýho a smutnýho. No a teď už to mám i u knížek. Jsem nucenej kulturní barbar:D

I s hudbou jsem omezená. Hodně žánrů i jednotlivých písní ve mně vzbuzuje chaos a poslouchám to jen při depresi (a ta se tim pádem luxusně prohlubuje). Třeba Perfect Circle. Ale i v depresi některý písničky přepínám. Třeba Gimie je pro mě vrchol chaosu a symbolizuje mi nejtěžší depresi. Je fakt odporná. Na druhou stranu poslouchám (dle hodnocení druhých) spíše depresivní hudbu. Nebo takovou... smutnější. Ale sháním si pozitivnější, která mě nebude štvát:) Mám moc ráda třeba Radioheady, Framesy, Nicka Cavea, Grizzly Bear, Porcupine tree, Nine Inch Nails, Eggnoise... A kupa dalších. Nebo třeba z vážné mám ráda Griega nebo Arvö Part. Nebo Anja Garbarek je bájo. Nebo ještě mě napadla Cinematic Orchestra. Tam mám nejraději album Ma Fleur.
Celkově ale většinou nemůžu poslouchat jednoho interpreta moc dlouho, to mě začne štvát. Na to jsou dobří kytaristi, jen nějaký instrumentálky bez zpívání. Ti mě neštvou:)

A mám ráda i české. Plíhala, Nerezy, Poupata, Jarrety,dlouhou dobu jsem poslouchávala Mňágu, i Redla si pustím. Klus má dobrý písničky, ale ten jeho sladkej hlásek s kupou ironie mě většinou brzo začne štvát. Ale dobře se na něj běhá, když je člověk nešťastnej. A mám ráda spoustu táborovejch písniček. Vyrostla jsem při tátově kytaře, spousta hudby, piva a pečenejch makrel, hraní s banjem a spousty písniček. Tak mám k tomu vztah.
Poupata třeba poslouchám od loňskýho léta, kdy je jeden kluk hrál na jednom vandru a pak táboře a mně se líbili. A nejraději od nich mám písničku Memento Mori, ale na netu jsem ji nenašla. Možná sem někdy napíšu text.

Jo a na zlepšení nálady jsou Dobří Belle and Sebastian!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.