Tomu fakt nerozumím.

30. srpna 2011 v 12:39
By mě zajímalo, jak to dělaj jiný lidi. Jako já za celej den nic nestihnu. Nebo mám ten pocit. A to se prosim starám jen sama o sebe a o čoklisko, nechodim pravidelně do práce ani mi ještě nezačla škola. Ale prostě než vyvenčím zvíře, nasnídám se, pouklízím, abych tu kolem sebe měla útulně, mám na vlastní zábavu dost málo času a už zas někam jdu, buďto se psem opět, nebo za někým nebo do některé z brigád nebo něco vyřizovat či shánět ve městě. Do toho občas prát, že, větší úklid (vysávám/vytírám/zametám téměř každej den, bo chlupy psí jsou všude), zajet za někym na dělší čas, vidět se s rodinou, věnovat se přítelům, třeba studovat ty chytrý knihy, co mi tu leží. Na netu nejsem tolik abych si to vyčítala, nesleduju žádn seriály ani filmy, knížky momentálně žádný nečtu, bo se mi nechce. Prosimvás, jak to dělaj ty lidi, co maj na starosti třeba velkej barák, k tomu zahradu, nějaký to dítě, dvě či tři a ještě chodí do práce??? A k tomu mají ještě třeba nějakýho koníčka, sortujou, něčemu se věnujou. To fakt nechápu. Jakože já to takto zvládám velmi příjemně, všemu můžu věnovat tolik času, aby mě to bavilo a těšilo, vím, že bych mohla být rychlejší a výkonnější, ale teď nemám důvod, však už to nebude dlouho trvat a ten stres zase nastane.
No nic, nechám už toho se svou nechápavostí. Jdu si udělat čajík a dokončím konečně toho medvěda (konečně mám totiž vlny na dodělání:)).
 


Komentáře

1 Veru Veru | 30. srpna 2011 v 12:47 | Reagovat

Jsem na tom úplně stejně. Vždycky se do něčeho pustím a najednou koukám kolik je hodin, to už musím jít dělat něco jiného... Pes mi taky nedopřeje chvilku klidu... Já sice ještě nechodím na brigádu, začíná mi až od října, ale už takhle mám program nabitý, jsem zvědavá jak k tomu ještě přidám školu... :-/

2 deese-jogue deese-jogue | Web | 30. srpna 2011 v 12:50 | Reagovat

Pekný blog

3 fall fall | 30. srpna 2011 v 22:14 | Reagovat

Měj se dál pěkně :)

4 ven ven | Web | 30. srpna 2011 v 23:23 | Reagovat

No chce to systém. Ale stejně je to nepředstavitelný. Musí, musí, musí to jít tak, aby byl člověk relativně spokojenej. A já to dokážu. Heh:) Mám teď náramně pozitivní a příjemný období:)

5 fall fall | 7. září 2011 v 7:23 | Reagovat

Dneska nebo zítra pořádně pročtu komenty a odepíšu, teď jsem zvládala jen číst nebo něco vyhazovat sama.

Pěkný den přeji :-)

6 fall fall | 14. září 2011 v 16:10 | Reagovat

Vendy, co ty si myslíš o metodě PO ?

7 ven ven | Web | 15. září 2011 v 22:39 | Reagovat

Teď teda nevím, která bije (a dost možná je to tím pivem v hlavě..:))... Osvětlíš, prosím?

8 fall fall | 15. září 2011 v 22:44 | Reagovat

Pevné objetí :)

9 ven ven | Web | 15. září 2011 v 23:34 | Reagovat

No věřím tomu, že funguje. Zatím si nedovedu představit v praxi, že bych byla schopna ji plně aplikovat (myslím hlavně tu část sestávající z křiku obou stran), ale když se nad tím zamyslím, je to přece naprosto rozumná metoda. Dítě (nejen dítě) je z nějakýho důvodu totálně rozhozený, mimo sebe, třeba ukrutně nešťastný. Náruč mu vpodstatě dá jistotu, mantinely, ujištění, že je doma u maminky. Částečně jsem právě to objetí aplikovala u jednoho chlapečka, co jsem hlídávala. Byl schopnej mi čtyři hodiny proplakat, protože neuměl být bez mámy. Ze zoufalství mýho (a že sem si říkala, že se ubrečí) jsem ho prostě drapla a pevně objala (měl rok a půl, takže to nebyl takovej problém:)), i když mě totálně odmítal a nechtěl. Po pár minutách se skutečně uklidnil a už jen tiše plakal, ale hlavu měl na mým rameni a hlavně se prostě uklidnil (znáš takovej ten pláč, jak se nemůžeš vzlykáním nadechnout). Pak jsem to hlídání stekjně vzdala, od rodičů jsem neměla žádnou podporu, aby si na mě kluk zvyknul a bylo to dost o nervy a to ehm nemám asi zapotřebí.
Co se ale PO u autistů týče, to nevim. Autistům nerozumím (a kdo taky jo). Na druhou stranu ale je tahle metoda někdy jediným řešením, jak zabránit sebeubližováním (prostě se ten člověk s A zalehne). Říkala nám vyučující na psychopedii, že u těžkých autistů to byla často jediná varianta, jak zabránit třeba vyrvání oka a tak... Drastický.

Nevim. Asi to člověk plně pochopí, zpracuje si, co na této metodě je a není dobrý, až když je nucen okolnostma ji použít. (Každopádně budou-li mý děti po mně, nejspíš ji ještě důkladně nastuduju:D)

Co ty si o tom myslíš?

10 fall fall | Web | 16. září 2011 v 20:01 | Reagovat

mě to právě připadne jako jedna z možných "léčb šokem".
Samozřejmě že díte zpacifikuješ "zalehnutím" anebo pevným objetím, ale to přece neznamená, že z otho udělám necitelnou terapii.

Poslední dobou o tm dost slyšímčtu/přemýšlím, a je mi z toho (jakožto osobě velmi citlivé na dotek) čím dál divněji.

děkuju za odborný názor.

Chtěla bych se ještě zeptat, zda bys mi nemohla (nebo sobě do blogu) napsat, jak se ti funguje v LMŠ. protože jsi určitě v nějaké brněnské, chtěla bych si to porovnat s tou, kam půjde Inka.
Ještě tam nezačla chodit, ale z mailů a rodičovských debat mám pocit, že to je ještě trochu jinde než ty v Brně.
děkuju moc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.