život

23. října 2011 v 18:09
Dnes jsem ráno zažila pěknou chvíli. Byli jsme s psiskem venku, jen tak kolem paneláku cvičit. A na jednom místě, kam on s oblibou běhá štěkat na ptáky na stromech, jsem se zastavila, on byl zrovna zaujat něčím jiným a stála jsem v úžasů nad zvukama. Ptáků. Vůbec nezpívali nebo neřvali jinak. Jen prostě žili v tom kousku lesa. Kosi šmejdili dole ve spadaným listí, sýkory bláznivě lítaly ze stromu na strom, jakejsi jinej malej ptáčik s kamarádama dělali podobné, pro mě chaotické nutnosti. Strakapoud lezl po modřínu a hledal snídani, občas do něj ťukl zobanem, ale jinak jen škrabkal drápkama při přesunu za lepším soustem. A dvě sojky se honily jak bláznivý, protože jedna ukořistila nějakou dobrotu vítězoslavně ji držela v zobáku. No a ta druhá záviděla. Psisko jsem umravnila k noze a vysvětlila mu, že teď si budu chvilku opeřence užívat já. Bomba. No a pak jsem mu dala volno a divadlo zkončila, psisko vlítlo do lesa a všechny vykázalo do patřičnejch mezí.
Ale ta desetiminutová souhra okraje lesa u našeho paneláku mi zadělala na pěknej den. Jdu háčkovat rastamedvěda pro Fall, než přijede chlapisko. Víc takovejch dní.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.