až na povrch povrchnosti

14. listopadu 2011 v 21:45
Ta posledních pár dní mělo moje ego poměrně dost prostoru na vysoupání do závratných výšin. Samozřejmě to bylo v situacích spojených s chlapama.
Začnu tou mladší záležitostí. Celej sobotní večer jsem strávila s kamarádem z tábora. Při čaji a dýmce v čajce. Dobré to bylo. Ona povrchní informace lahodící mým uším zněla, že jsem byla tou táborovým mužstvem (nebo částí mužstva) zhodnocena jako nejlépe stavěná. Prý nejlepší postavička. Není co zlepšovat (naivky). Cha. Kdyby věděli, co ta dvě blbá kila navíc udělají.
K čemu to vedlo? V neděli jsem byla po sto letech běhat. A půjdu zas.

Druhý bublání blaha jsem zažila ve čtvrtek při sdílení koncertu se spolužákem a po něm. Tento spolužák je takovej... všude kolem sebe vytváří harém. Není hezkej, ale má charisma. Neznám ženskou, která by nevnímala ten jeho tah. Nejen kvůli tomu bylo ve škole takový nezdravý ovzduší. No a nebudu se vypisovat z toho, jak to bylo, ale jde o to, že na začátku před dvěma rokama jsem patřila do jeho blízkýho okruhu, pak se dobrovolně vyšachovala, protože tam nebylo dobře. Úplně jsem od těch lidí vypadla. Mrzelo mě to, někdy asi docela dost dost, ale bylo to správný rozhodnutí. No a pak mě oslovil, ať s ním dělám zážitkovku a já kývla. No a znova jsme spolu začli mluvit a je to moc dobrý. Kromě toho, že se s ním parádně pracuje, tak ten náš vztah je moc dobrej. A ješitnost je sviňa, ale jsem pro něj teď dost významná. Tak hezky mi to řekl. Že náš vztah je narozdíl od dalších v tom školním (poměrně silným) kolektivu upřímnej. Nepřetvařujem se. Klidně mu řeknu, že něco posral a on to vezme. Holky si to netroufnou. A je to dobrý. Důležitý kamarádství.
Který má ale malej háček. Nesmíme se spolu opít, protože pak za sebe neručim. Mám v hlavě dost jasně poskládaný co a jak chci, svýho chlapa miluju nejvíc na světě a chci s ním žít život. Ale tohle je něco jinýho. Nemám dobře rozlišenou hranici mezi přátelstvím a něčim víc a prostě s kamarádem se klidně obejmeme a je to dobrý a dám mu pusu na tvář a je to taky dobrý a on ví, jak jsem na tom, že mám chlapa a zná ho a tak, takže nic nezkouší. Ale nesmíme se opít. Pak by to nebylo dobrý, protože jsou věci, který se nedělaj. A kromě toho, že by to byl sakra velkej výraz neúcty vůči chlapisku mojemu, bylo by to i na nic co se týmu týče. Krom táborů teď rozjíždíme něco jinýho, velkýho a chci tam být a podílet se a spolupracovat a někam to dotáhnout a být v týmu. A být v týmu považuju za dobrý a pro mě nutný, bo musim komunikovat a spolupracovat s lidma.

Tak. Píšu si to pro sebe, protože to teď bylo všecko takový silný. Možná proto, že předtim jsme se pohádali s chlapiskem, kterej na mě prostě kašle - nedělá si čas a musí a chce, ale dycky něco vypadá důležitějc, ale je z toho takovej zdrbanej pak a tak pokornej a všecko, že se na něj ni neumim zlobit. Ale trochu musim, aby to postupně dokázal změnit. Když mě tak miluje:)

Jej to moje ego dostalo takový dvě šlehy... zpívám si Kluse: ...bože si krásná.
A teď ještě sama sebe nakopnout a makat, makat, makat. Do školy. Protože musím a chci a protože si tím dokážu něco:)

Tak a teď jdu políbit chlapisko a jdem do hajan, zítřek bude pernej a budu na diskusi s paní Librovou, jea bejbe!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.