rozšlapaný berušky

3. listopadu 2011 v 0:06
Dneska je to týden, co se už zase nemám tak dobře. Co mám už zase reálnou obavu z deprese. Co si každej den odpoledne potřebuju jít lehnout. Co mi dělá podstatná část povinností větší či menší problém (ač rozum je stále ještě přesvědčen, že mne všechny ty věci vlastně baví). Ještě nemám depresi. Ale teď vím, že zase může kdykoliv přijít. Teď ji zrovna dost nepotřebuju. Teď zrovna na dost věcech docela záleží. Teď zrovna se přece neděje nic tak hroznýho, tak proč???! Protože je to jako reakce organismu na dlouhodobej stres? Každej má doháje stres.
Ještěže vím, že za depresi neodpovídám v tom smyslu, že bych ji mohla ovlivnit, zahodit, přesvědčit se, že se mám fajn. Ještěže vím, že prostě by se na mozku ukázal nedostatek čehosi, co depresi způsobuje. Takže si ji nemusím vyčítat.

Měla bych vyřešit některý nutnosti, kdyby deprese skutečně přišla. Který jsou tlačený časem a na kterých mi teď záleží a záležet bude i po depresi, ale nastane-li deprese a bude nějakou dobu trvat, bude to v háji.

No nic. Fascinuje mě ten realistickej pohled a to uvědomování si vlastního stavu.


A víte, že v Královym poli je na chodnících rozšlapanejch strašně moc berušek?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.