taková harmonie

27. listopadu 2011 v 0:36
Předkapitola. Cítím se moc dobře.

První kapitola. Tak já nevim. Několik let myslím na to, že bych měla chodit k psycholožce. No a když konečně k jedné jdu (moc sympatická), je to nuda a nějak nemám pocit, jak by mi měla pomáhat a jestli je vůbec s čím. Nicméně těch 5 návštěv zdarma si odchodím. Uznala, že moje stresy z věcí nejdou dobrý. Tak jestli je možný s tím něco dělat... Pak taky ocenila, že na sobě pracuju, že se těm věcem nepoddávám, že o tom přemýšlím a tak. No uvidíme.

Druhá kapitola. O čem? Hej zhubla sem. Já řikám, že se nesmím záměrně snažit, že to přijde samo:D Přišlo. A pro můj dobrej pocit sem zas na nějakou dobu nasadila psyllium (pravděpodobně do doby, než ten pytlik dorazim), poněvadž sem měla dost vstávací týden a já jak ráno nemám dost času, tak prostě nejdu na záchod a nosim si to s sebou hezky celej den až do doby, než zas sem vklidu doma. Čili do večera, A to není dobrý. Zabralo hned. Samozřejmě. Psyllium mi sedí a před letama mi právě upravilo chození na záchod.

Třetí kapitola. Je vůbec o čem? Teď sem byla u kamaráda z tábora dělat mu maso na masáže. Jakože já jsem to maso, co on masíroval. Bylo to fajn a naštěstí to nikam nesklouzlo, z čehož sem měla kapku obavu. Jen mě pak, když už sem byla pod dekou, hezky hladil po zádech. Ale nedělám si z toho závěry. Protože to bylo jen v rámci sdílené chvíle mezi blízkýma lidma, kamarádama. Protože hodnotit něco, co nevim, je blbost. Příjemnej večer.

Čtvrtá kapitola. Zítra bych měla ještě odpočívat, dělat příjemný věci. A třeba se trochu mrknout na školu. Nebo i trochu víc. Ale primárně se mít příjemně. Zasloužím si to a musim nabrat síly na šílenej týden. Zítra taky jdeme se segrama na mši. Těšim se. Nebyla jsem na nějaké ani nepamatuju. Pěkně se přimluvíme za kloučka v nemocnici, drží se jak klíště, borec! A taky bych chtěla vyrobit adventní věnec, protože zítra je první adventní neděle! Vyštrachám někde nějaký polovypálený svíčky a bude krásy kopec.

Pátá kapitola. O konzumu. Málem bych na to zapomněla. Včera jsem kývla spolužačce na prosbu o pomoc - vozit dětičky ve vláčku v kánupním centru. Děti dobrý, jinak si potvrzuju, že velký obchody a nákupní centra ne. A napadla mě jedna věc. Ty lidi, co tam chodí, jsou vesměs omezení ve výběru, protože neví, že je možnost žít jinak. Takto vyrůstali a takto žijou a takto je to pro ně přirozený. Neví, že to jde i jinak. A návyky se mění těžko. A dlouho. Mně taky ještě před pár roky vůbec nevadily nákupní centra. A dnes? Nakupuju v malých krámech. Ty lidi si třeba uvědomí, že maj moc věcí, ale jinak to neumí. Je to částečně moje strategie omlouvat nešvary druhých. Ae částečně je to pravda. Odolávat zvyku je někdy moc těžké.


Tyhle večerní sepisování mi pomáhají vuzpomenout si na den. Jinak to zapadne a je po tom. Takto si to jetě jednou v hlavě prožiju. Teď to asi takhle potřebuju.
Tak a stačí. Jdu si vypít čaj a do hajan!
 


Komentáře

1 M. M. | Web | 10. prosince 2011 v 8:53 | Reagovat

Taky si ráda zapisuji, co se za den stalo:) Nechci to zapomenout, protože jsem to byla já a nechci o to přijít. Mám pak pocit, že jsem jen robot, loutka...
S obchodními centry jsem na tom stejně a pokud nemusím nakupovat, tak jsem nejšťastnější:)
To mohla být zábava, vozit takhle děti;) Ještě chodíš k té psycholožce?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.