u mně dobrý.

6. listopadu 2011 v 0:14
Tak. Už dva dny zas nejsem chmurná. Dobrý, fakt:)
Včera za asistence dítěte jsem si udělala pěkně vybarvenou mentální mapu a tak nějak si promýšlela, co je a co není důležitý. Že prostě... je špatně brát školu tak vážně. Je to jenom škola a přece si kvůli škole nebudu dělat takový hlavový špatně. To prostě nejde. Jestliže to takto nezvládám, klidně si školu můžu o půlrok prodloužit a dodělat ji pěkně vklidu. Nestojí to za to. Takže teď pracuju na tom přijmout tohle jako životní dráhu. Nebrat zdánlivě důležitý věci jako životní nutnosti. Daleko daleko daleko důležitější je chovat se hezky k sobě, svým blízkým, k tomu, co mi je dáno. Prostě z mentální mapy mi vylezlo, že mám dost nápadů, kterejma bych se chtěla zabývat, ale odsunuju je, že AŽ budu mít čas, až udělám zkoušky, napíšu bakalářku a udělám státnice. Ale to je prosím hezkých pár měsíců. A to se budu pár měsíců zabývat jen zdánlivě nutnou školou? To není správně. Tak:)
Realizace by měla probíhat tak, že jakmile pocítím, že mě něco stresuje víc, než je zdravý, sednu a zklidnim se. Nestojí na tom svět! A taky bude probíhat tak, že každou činnost, co zrovna dělám, budu dělat pořádně v plným vědomí. Když jsem se psem venku, budu venku, blbnout s ním v listí, cvičit, užívat si les, kterej tak miluju. Když budu vařit večeři mně a chlapisku, budu to dělat s láskou, při večeři budem klábosit a po ní sedět a dál si povídat, jak to děláváme. S dítětem budu kreslit a prohlížet knížky a hrát si a nebudu myslet na to, že kdyby byly v koutku klidnější děti, mohla bych číst do školy. A když budu číst knížku do školy, budu na to myslet a vnímat to. Všechno, co čtu, čtu ráda, protože mě to zajímá. A tak dál.
A občas si vyhraním čas na kreslení i na háčkování a budu plnit zakázky a prostě tak.
A bude to dobrý.

A víte co? Mluvili jsme s chlapiskem o dítěti, o tom, jak by to časem mohlo být. Mluvíváme o tom často. Ale teďka je to takový dobrý. Takový reálný. Já jsem zklidnila svoje mateřský pudy a on mi zase dal hezky najevo, že se taky těší na děti. Pověstné "ale" tu je, nicméně si jej uvědomujeme hodně podobně. Prostě tomu je třeba dát ještě trochu času, ale ne zas moc, protože biologický hodiny. V pětadvaceti chci být inimálně těhule. Čili za dva roky a něco. Nicméně pro mě to znamená, že je to reálný, že se na to můžu připravovat. Což obnáší péči o tělo. Pro mě je nejdůležitější odbourat pár zlozvyků. Občas ujíždím na sladkém, ale to je podle hormonů. Přesto to chci omezit, nebo kupované tyčinky vyměnit za něco vhodnějšího. Možná to nebude třeba, když zvládnu dělání svačin a jezení vícekrát během dne. Zvykla jsem si na svačinky ve školce, hrozně mi vyhovovalo připravovat si zdravé pestré svačiny a medovošípkovozázvorovej čaj do termosky, jak to měly všechny děti. A ani v nejmenším jsem nepotřebovala balené tyčinky. Opravdu dobré:). Z jídla je to skoro vše, porce už jsem docela eliminovala a nemám vůbec chuť na běžná jídla, co dělá menza. Několikrát za týden si uvařím i teplé jídlo, což předpokládám budu udržovat a snad i zlepšovat. Teplé jídlo z plnohodnotných potravin, snažím se kombinovat obilovinu s luštěninou, pickles a dušenou zeleninou, sem tam maso. Zase chci začít vařit polívky, přestala jsem na ně mít chuť, ale zase se to naučím. Taky teď budu mít od mamky dýni a cuketu a celer s natí, mňam. Váhu snižovat nepotřebuju, ale asi teď trošku hubnu. Dnes jsem se na sebe po dlouhé době dívala do velkého zrcadla (na bytě mám jen na obličej) a je to dobré. Mám o pět kilo víc, než má můj mozek zafixované jako váhu, kdy jsem s tělem spokojená, ale kterou jsem měla naposled před pěti roky, čili je to očividně blbost. Za tu dobu jsem postupně přibrala pět kilo, z toho poslední necelá dvě kila od června. Nechci chodit nad 55 kg, ale pod se nebudu snažit dostat a hlavně (!!!) mě to nebude trápit. Myslím, že to, že mi ta váha nevadí, je zapříčiněno tím, že nemám to zrcadlo. A že v Brně nemám hubené hadry. Doma jsem hubené hadry taky vyházela, protože prostě těch 50 kg na ty hubené rifle už mít nebudu. Nebylo by to ani zdravé pro tělo. A ještě jeden dobrej argument - když jsem mírně obalená, není vidět, že mám každej bok jinej:D Jako hubenou mě to dycky iritovalo:D Tak, vracím se k budoucímu těhotenství. Jsem přesvědčená, že abych předala dítěti co největší potenciál, musí být můj organismus silnej, nezaneřáděnej, spolehlivej. Než nastane doba na otěhotnění, chci jíst spolehlivě, přiměřeně se hýbat a absolvovat nějaké očisty. Každý týden denní hladovka minimálně plus možná u nějakých specialistů jednu věc, ale to si ještě promyslím. Chlapisko mé je spolehlivé, jí docela hezky a když na sobě budu pracovat já, on se přirozeně přidá. Miluju ho. A ještě k váze. Myslím, že abych mohla vůbec otěhotnět, musím být tak akorát, čili ne hubená. A to při padesáti jsem. Dnes jsem se dívala na video z maturáku a to jsem mívala kousek nad 50 a byla jsem fakt drobek. Neuvěřitelný, co pět kilo udělá.
Horší je to s pohybem. Teď se moc nehýbu, což je sice vzhledem k zimě přirozený, ale chtěla bych to stejně trochu změnit. Jednou za týden plavat a s psiskem svižnější vycházky (s během nepočítám, na to jem moc shnilá). Jak bude sníh, tak několikrát do měsíce běžky, ty mám moc ráda.

Mám teď v listopadě několik termínů do školy. Různé semestrální práce ve skupinách. Kvůli skupině se na ně samozřejmě nemůžu vybodnout a ani nechci, jsou to zajímavé úkoly. I když časově dost náročné. Ale zmáknu to. Jsem docela dost schopná - pokud ale nejsem vystresovaná. Nenechám se vystresovat. Jejda jsem tak ráda, za to pozitivní naladění, že zase vidim světlo, že mě zase činnosti těší!

Jsem po dlouhé době u rodičů. Dnes jsme měli vynikající oběd. Uvědomila jsem si při něm, jakou cestu jsem ušla k lepšímu jezení. Že jsem vnitřně přesvědčená o správnosti jezení. A vím, že už nikdy nemůžu začít jíst klasická jídla, protože mi prostě nechutnají. Sem tam v pohodě. Ale stačí dva dny klasické kuchyně a já už jsem vyřízená přemírou chutí, mastnoty, masa. Dnešní oběd: jáhly s kostkama dýně, čočka, salát z kysaného zelí s jablkem a taková dýňovo-rakytníková pasta. Tak dobré jídlo jsem dlouho neměla. Perfektně vyvážené, chutě přirozené, plné, jemné. Mamka se smála tomu, jak jsem svůj postoj postupně změnila (dost jsem její stravu odmítala a kvůli mně se doma dělávalo maso).

Zítra jedem k příbuzným a na hřbitov a se segrama si uděláme výlet a natrháme šípky. Psisko se projde a bude to fajn. Pak oběd u příbuzných a pak s chlapiskem k jeho babičce, neb mě touží vidět (a já jí ráda s něčím pomůžu). Počitám, že se mi do Brna zítra odjet nepodaří... Ale bylo by to dobré. Nicméně jsem tu po takové době, že si můžu dopřát o den víc. Jo a úkol: odvézt všechny poklady, jako je domácí kváskový chléb, řasu na výrobu tvarohu, zeleniny, zavařeniny a další výbavu pro domáckou kuchyni. Jo, těším se, těším!

A teď jdu už spát:)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.