Únor 2012

nahovnocosefurtptáš

29. února 2012 v 14:49
je mi nanic. smutno a tak nějak padnout do postele a spát a utopit se v peřině. stres a nekonečný lítání na mě dopadlo, duplo, na podpadku se otočilo. respe nerespe jsem hnusná na chlapa a nemám chuť ani jít se psem. a k tomu ta neperspektivnost v životě. nebo neschopnost vidět perspektivu. momentálně. ještě před pár dnama to bylo v pořádku. kamarádka, moje jediná kamarádka čeká mimčo. vždycky jsme si představovaly, že budem těhotný spolu, abychom to mohly sdílet svým ujetým pohledem na svět. bylo vždycky předpokládatelný, že to nevyjde, protože má staršího pacujícího chlapa. narozdíl ode mě. no a s tímto chlapem je v zahraničí a bude tam a prostě nidky sem si to nepřipouštěla, že mi chybí, ale jo doprdele. s kym tady mám mluvit? doháje. čas návratu ke starým přítelstvím. jedu na dvojitou kávu s rumem za starým kamarádem vybrečet se mu do fousů.


nic plus kopr

28. února 2012 v 21:45
Celej večer se flákám! Normálně regulérně se flákám. Už 2,5 hodiny nedělám nic, co bych měla. A nechce se mi vůbec nic. Dokonce ani háčkovat!
Odpoledne jsem strávila divadlem ku podpoře brněnské iniciativy bojující proti dementně namyšlené reformě VŠ a následně jsem se připojila k pochodujícím a nechala se chvíli unášet společnou myšlenkou (nebo si alespoň v hlavě usilovně držela tu představu, že ti lidi ví, proč tam jsou). Bylo to vcelku příjemné. Pak jsem odmítla pozvání do hospůdky, protože rozum věděl, že bych si dala svařák k rozmražení těla a možná i dva svařáky a nechala si tak ujít klidnej nicnedělací večer a naopak nechala přijít nepříjemný ráno.
No a ani si to flákání nedovedu užít.
Asi přesvědčím chlapisko, ať se jdem dívat na film a pak bude nějaký muchlando.

A jsem prozměnu bez peněz. Tento měsíc jsem měla navíc čtyry tisíce a na ničem se to neprojevilo. Jo, koupila jsem si lezečky a psovi žrádlo a psa nechala naočkovat a to je všechno z věcí nadstandartních.
Myslim, že chlap bude muset krást nebo tunelovat nebo být poslanec. Jinak to nevidim.


plechovka

28. února 2012 v 9:17
Dneska budu v semináři z andragogiky propagovat Respektovat a být respektován. Budem si hrát na kurz. To jsem teda zvědavá. Matroše sem zapomněla doma, ale nechci to brát moc vážně. Nic nechci brát moc vážně. Beztak to dopadne dobře a didaktiku andragogiky si jdu teď nastudovat.

Víte co? Už pár dní mám kopr. Není to ještě takovej ten nepřežitelnej, s tímhle jde dobře fungovat a vpodstatě je nejspíš i snadno překonatelnej. Jenže zatím se mi ho překonávat nechce.


Mám se poslední časy nadprůměrně dobře. Když časama myslím měsíce. A jsem hrozně zvědavá na státnice. Jak to bude. Jestli to bude k přežití nebo se zhroutím nebo se na to přes stres vybodnu... A jak to bude a jak to dopadne a jak to bude pak. Jestli pocit uspokojení nebo víceméně ignorace...

Tak si pusťte písničku, je dobrá.

trocha povrchnosti

27. února 2012 v 11:59
Jejda já bych tak chtěla prachy... bych nám koupila lepší poslel s matrací (a ty dvě celkem dobrý nedávnou koupený matrace bych střelila), pěkně velikost 140 x 200, ať se tulíme tak, jak se tulíme a nezabírá to tolik prostoru. Ideálně surový dřevo, což je moc peněz, .. v podstatě by mi sedělo svázat kmeny, proplést síť... jenže do paneláku..., a tak by mi stačila nějaká obyčejná bílá překližka... A chlapoň vymýšlel, že nej by bylo, kdyby ve stěnch měla police, bo úložnýho prostoru je nedostatek.
No a pak bych ještě chtěla knihovnu. Na knížky a na binec. A tapetu kolem postele. A police na binec. A police do kuchyně na věci, bo prostor.
A hodinky s vodotryskem.

Mám plán. V létě já i chlap pracovat. Aby se on vyhrábl z dluhů. Já pracuju v létě vždycky, on ne. Jej, budem tu ještě aspoň dva a půl roku. To si zasloužíme pěkný bydlení, ne?

no a mít prachy, další věc, po které toužím, je nechat si ušít botky na míru. A chodit v nich do konce života. Nebo alespon pár let. Pěkně jedny do nečasu a druhý do času balerínoidní k sukni. To by byla taková krása a na několik let vystaráno!

a co ještě? asi nic, nic, co se týče nedostatku peněz. zbytek fantasmagorií (jako je starý menší baráček se starou zahradou se starejma ovocnejma stromama, v baráčku starý kachlový kamna a stará dřevěná podlaha a na půdě v truhle starý kostkovaný povlečení) si nechám na jindy.

FFA

22. února 2012 v 12:38
FFA - tupátupáostrá

Dnes jsem dostala z dvakrát projeté zkoušky áčko. Čili jsem prej už konečně chytrá. Vzhledem k velké míře haluznosti budu prosit vyšší síly o podobný zaonačení i u státnic.
Ó né! Už nemám žádnou výmluvu, proč nejít ke státnicím! (Byly postupně tři a všechny poměrně dost vážnýho kalibru a pořád nic. Je mi dáno projít si žaludečními vředy, zhubnout stresama a přijít o další kupu vlasů, pokoušet funkčnost vztahu v době psychické lability nejvyššího stupně a konečně získat titul, ohohó!)

Zítra si za odměnu koupím lezečky, maglajzák a mágo (olomouckej lezeckej slang) a ve čtvrtek přijdu na boulder (žaludek v patě) a budu překonávat sama sebe. Vzhledem k tomu, že poslední dobou sama sebe udivuju poměrně častým překonáváním, bych si na ten stav už mohla zvyknout a přijmout ten fakt: sem prostě dobrá. Co naděláš? Nenaděláš nic.

Rozverno.

zavař. ženo

21. února 2012 v 17:14

Zavařenej počítač i hlava. Přesně takový video sem potřebovala. Teď přežvejkám pár kilo čerstvýho vzduchu (jak asi může být brněnskej vzduch po páté odpoledne čerstvej?) po cestě domů a zasednu k učení. Prozměnu škola.
...
Ale chlap mi prej uvaří:)

nechť je

20. února 2012 v 10:19
Chtěla jsem si koupit knížku do školy a pak se z ní učit na opakovanou středeční zkoušku. Knížku nemaj. Na tu zkoušku se vpodstatě není z čeho učit. Nebo spíš je - ze všeho.
Upadla mi taková ta gumová věc z jednoho rohu notbuku, na které to stojí a teď to tak malinko klape a mě to pěkně štve.
Dnes sem sebou dvakrát švihla v lese.
Chlap nechce vzít supr práci, co mu nabízí.
Kráva v naší pajdácké nemožné studovně je kráva.
.
.
.
.
.
.
A takhle bych se mohla s úspěchem dál udržovat v dementní náladě.
Ale.
Ale u jednoho stolu ve studovně sedí maminka s malým klukem a prohlíží si se šeptáním knížku. Dítě má zkrabacený čelo soustředěním a je to úžasný.
V tom lese bylo bezva a švihla jsem sebou proto, že sem dělala voloviny s čoklem.
Chlap práci vzít nechce proto, že by na mě neměl čas.
Až skoro do tří tu můžu sedět a pracovat, což je obří kupa času a myslim, že toho taky hodně využiju.

Pěknej den. Nechť je.

v sobě

18. února 2012 v 17:27

Chtěla jsem zmínit jednu věc. Několikrát denně prožiju takovej velmi niternej a moc příjemnej pocit něžnýho štěstí. Je to vždycky tehdy, když si uvědomím svoje hlavový pokroky. Když mi na některé maličkosti přijde na mysl ten dar nahlížet na věci z té pozitivní stránky. Tenhle dar v sobě má stopro každej, jen musí svý myšlení správně směřovat! Myslím, mám pocit, že se teď hrozně intenzivně poznávám a nacházím spoustu svých vlastností nebo schopností... tyhle pojmenování jsou moc tvrdý na tak lehoučký niance, ale nenapadají mě jiný. Asi to souvisí s osobním i s profesním směřováním (opět tvrdý), mám pocit, že začínám být v těchhle věcech fakt dobrá a že mám tolik otevřených možností, kam všude nakouknout a něco si od tama odnést. Je to úžasný vědět. Úžasný vplouvat do nějakýho tématu a mít tu možnost plout si jím dle vlastních pocitů. Možná i ohle mi pomáhá v tom sebepoznání až k takové té sounáležitosti sama se sebou jako duší. Myslím, že si přejíždím sametovou žehličkou po duši a zažehluju všechny ty skrčence, co na mně zanechalo dětství a dospívání (ve vší úctě k mým rodičům) a tenhle proces je neuvěřitelnej.

Dnes brzo ráno jsem šla s čoklisem venkem na vlak domů a bylo to moc dobré. Chce to přírodu, zase do ní na njakej čas víc zaplout a znova si uvědomit kořeny a nutnost čichat vůni hlíny.

hi.st(e)rie

16. února 2012 v 20:33
Dnes jsem trávila čas dvojím způsobem. Jednak s dětičkama (pohoda a dobré a chovat miminko je tak krásný). Druhak u kompu se sluchátkama v uších. Bolí mě uši. Jak mám psát bakalářku, když ani nemůžu mít sluchátka? Jo a jinak jsem řešila školu. Různé resty a restíky, moje naivní představa, že načnu tu teorii k bakuli vyplodila jen jakýs takýs soupis literatury k sehnání (jsem tak na druhym šprušlu žebříku do bakalářskýho nebe, he).
Udržuju se v mé maturitní hlášce "vyhaluzí všecko, aj na oběd plecko", ovšem realita je nejspíš někde kousek vedle a státnice s bakulí nebudou jako matura s maturitní slohovkou.
Večeřím brusinky, protože se mi nechce nic chystat.
A nejdivnější na tom všem je, že ani nemám špatnou náladu. Cítím se trochu rezignovaně, z mozku mi teče ironie a vpodstatě jsem se nejspíš donutila k pobývání ve stavu dlabu na to.
Tak uvidíme, co přinese čas budoucí.
Je to fakt zajímavá kombinace - plné ponoření do pedagogiky Montessori za poslechu kapely z klipu hore. Tahle hudba totiž ve mně dělá chaos. Někdy byť jen mírnej chaos v hudbě nezvládám, ale teď mi to pekelně pomáhá!

k-lipek

15. února 2012 v 22:36
Chtěla jsem napsat článek, ale denní doporučené množství slov jsem už vyčerpala u sousedů a ty na zítřek dnes použít nemůžu, poněvadž by bakalářka přišla zkrátka, a tak vám sem dávám jen jeden klípek.

v letu

14. února 2012 v 19:08
Pořád tak nestíhám... Nebo relativně stíhám, ale nezastavim se, uf...

... na druhou stranu, když o tom tak přemýšlím..., stejně, když se zastavím, nemám dobrej pocit. Poslední dobou nějak ne. Snad přijde dobrej pocit s prvním pořádným venkovním výletem, vandrem, mokrejma loukama a podvečerním hledáním místa k spánku. Snad stihnu před státnicema vandr. Snad jo.

Jdu se nachystat na spánek a číst do školy. Zítra mě čeká zkouška a nějak nenastal režim stresu (opakovaná totiž), nenechávám se tím rozhodit a beru věci tak, jak jsou. Je to moc dobrá dovednost a míním ji dál rozvíjet:)


životem se směju. bez cíle a směru

13. února 2012 v 22:40
Jsem tu a žiju. Hory víceméně dobrý, možná pak poreferuju.
S chlaponěm řešíme budoucnost a docela mě to baví, že bude změna. Snad k lepšímu:) A celej večer se flákám, místo abych se učila na středeční poslední zkoušku. Nevadí, to se nějak zmákne:) Celej tento týden bude hustej.
Jo a zítra uvidím po sto letech spolužáky a moc se na ně těšim. Tedy ne na všechny, ale už umím přejít negativa a nenechat si ujít pozitiva. Jej, jak já obejmu Lukeho a dám mu posu na tvář!
Jo a ještě dvě suprčupr věci. Zaprvé žasnu nad mojí vpodstatě stabilní pozitivní náladou. A vážím si toho jak něco. Samolibě si připisuju hlavní zásluhu.
No a druhá věc. Jeden sestře blízkej člověk měl v prosinci nejvážnější nehodu, jakou si můžete představit a jen zázrakem přežil. No a on je tak úžasnej! A abych byla znovu samolibá, moc dobře na mě reaguje. Specka v hlavě vivat, potřes rukou a poplácání po hrudi. Že bych fakt mohla dělat v oboru, he?

hory

3. února 2012 v 22:03

Jo. Jedu na hory. S rodinou. Je to vtipný, vzhledem k tomu, že tím lehce opovrhuju, ke spokojenosti mi stačí běžky, zanechávající ekologickou stopu taskřka neviditelnou, narozdíl od sjezdování. Ale přesto se těším. Nebyla jsem na prkně dva roky, tak snad se tam nezabiju. Už moje shánění protisněhové garderoby byla sranda a tátou koupení lyžařských brýlí mi přišlo fakt jako ironie a zbytečnost největšího kalibru..., když bych si je mohla pučit.

Ale přiznávám, že se těším. Asi hlavcně proto, že je to dovolená. A vzhledem k tomu, že se mi nepodařilo sehnat knížky k psaní bakule, tak tam nebudu mít skoro žádné resty. A bakule bude muset počkat.

Tak a teď si jdu umýt palici makovici a do hajan za chlapiskem. Zase se týden neuvidíme.

Mějte se.

smějte se do mrazu!

2. února 2012 v 14:19
Vůbec, vůbec, vůbec nemám na nic čas. Jedinej denní odpočinek je ten při přejezdech MHD. Ale jinak se mám dobře, psychicky jsem pořád krásně vyrovnaná a víceméně se na všechno těším. Zatím se pořád daří celkem všechny resty zavčas zpracovat v úspěch, tak věřím, že to tak bude i nadále.
No nic, jdu pověsit prádlo, vyčůrat a kapku vyběhat psisko (já ho tak miluju:)), vyčůrat sebe a pak letim hlídat.
A večer co? Mám volno! (Takže vyperu další várku špíny, uklidim byt, sbalim se domů i na hory, umyju nádobí a umřu do postele.

A ještě jedna bezva věc, mám tak vychytané oblečení, že jsem krásná i v sukni a není mi v tom mraze zima. Kalhoty asi neumím nosit.

Smějte se do mrazu, i když pusa přes šálu není vidět, oči se smějou!