Březen 2012

proč tak jíš?

31. března 2012 v 11:56
tyjo, to je hodin. a ještě jsem nezačala makat.

zato mám ale za sebou běh! celková trasa 3,8. některý úseky jsem šla, ale ne moc. myslím, že 2,5 km jsem zvládla určitě během. jsem na sebe fakt pyšná, neběhala jsem ani nepamatuju. a nebylo to nepříjemný. dech i svaly to zvládaly - běhám pomalu a svaly jsem asi nějaký namákla na bouldru. ke konci jsem cítila fakt těžký stehna. jo a měla jsem sluchátka i psa, ve sluchátkách potichu airy. a psisko byl nadšenej, jednou jsme zastavili a on z toho měl biatlon, protože jsem mu párkrát hodila klacek do řeky, aby plaval. miluje to. teď je mrtvej, zato já nabitá energií:)
taky jsem si nachystala perfektní snídani: kváskovej pšeničnožitnej domácí chleba s fazolovo cizrnovo zeleninovou pomazánkou, posypané řeřichou, naklíčeným mungem a kysaným zelím (neuměla jsem si vybrat:)). před během jsem si taky dala syrovátku, protože na lačno běhat nemůžu, bolí mě břicho. no a taky jsem uvařila polívku, ze včera namočený luštěniny - hrstková. plus zelenina, samozřejmě kysaný zelí, mořský řasy a miso pasta. opět jsem na sebe pyšná. jím ji s tím chlebem s máslem, bude to k obědu tak ve tři. a na večeři si uvařím špaget, mám na ně pěkně dlouho chuť. s celerovo protlakovo mungovou geglou.
jídlo je tak báječná a kreativní věc!

a taková úvaha. myslim, že jím dost nadprůměrně. jasně, občas ujíždím na sladkém, ale celkově vůbec nejím fast food, nejím maso, vpodstatě nejím smažené - to chci časem změnit, protože smaženej celer je grandiózní!jen trochu složitější proces výroby, než si vařím nyní. ovšem vlastní výroba, samozřejmě. přepálenej tuk je totiž peklo. a je všude.
no a co jsem chtěka říct... pořád dost doufám, že to moje (naše, i chlapovo:)) jezení bude mít nějaký výsledky. prostě, jím tak asi dost kvůli prvenci. i enviromentální témata tam maj svoje výrazný důvody, ale asi ten předpokládanej vliv na budoucí zdraví je to hlavní. mám před očima moje rodiče, kterým je padesát a jsou na tom hodně dobře. narozdíl od vrstevníků. markantní rozdíl. u lékařů na prohlídkách mají perfektní výsledky, fyzičku mají lepší než polovina mládeže sledující internet, žádný zrakový vady, tlak, srdce, cukrovky, nic. táta má špatne predispozice od rodičů, ale je zdravej. moc doufám, že to tak bude ještě hodně dlouho. jak říkají Bělousovi: Prevence, prevence, prevence a až přijde ten pravý čas, v klidu doma zemřít přirozenou smrtí.
takto uvažuju. proto vařím. proto klíčím. proto namáčím luštěniny, melu je na masovym strojku a dělám z nich pomazánku místo apetita na chleba. proto si komplikuju život teď, abych měla jednodužší život později. no a taky mi přijde ujetý jíst potraviny, který mi tu v česku nevyrostou. lokálnost a přirozenost vzhledem k roční době.

jsem moc ráda, že jsem tohle přijala, přišla na to.
mám v tom hrozně moc navrch oproti vrstevníkům. ti třeba chtějí jíst zdravě, ale napadne je maximálně celozrnej rohlík místo bílýho. a chemický rajčátka k tomu. nebo na snídani kornflejky s mlíkem.
mám někdy pocit, že by prostě mělo stačit zapnout mozek. jenže tohle zapnutí se podařilo mně, protože jsem v tom víceméně vyrůstala. a jen to musela v sobě aktivovat. oni vyrůstali v omáčkách zahuštěných moukou a sekaných z kdoví čeho.

tak. jdu makat.
mám dnes moc příjemnou náladu.

zítřek

30. března 2012 v 22:59
přepsala jsem to. zítra místo výletu analýza až k zčernání. jak s tím zítra nehnu, tak nevim.
dnes jsem si v jedné kavárně na záchodcích ve velkým zrcadle prohlížela svoje břicho. doma totiž nemáme velký zrcadlo. mám pocit, že jsem zhubla. nemáme totiž ani váhu. a v tom zrcadle..., už dlouho se mi nelíbilo moje břicho. a teď se mi líbilo:) snad mě to i nahecuje zítra ranní procházku udělat běhací. mohli bychom kolem řeky... uvidíme. dám vědět.

a vzpomněla sem si na tuhle písničku.

trtrtrtrtrtrtrt

30. března 2012 v 18:34
odjel mi chlap. nevim, jak to bez něj přežiju. až do úterka večer. fuj!
venku je dnes nechutná kosa. nechávám si z rodného domu poslat bundu, co mi mamka koupila v seku. je těžce moderní, ale taky teplá. a dám si na ni nějakou pořádně trhlou brož, aby někdo nepodlehl klamu. asi si ji budu muset vyrobit, protože parník jsem ztratila (brek).

přes víkend nevystrčim nos, vždycky jen spustim psa za postroj z okna, aby vykonal potřebu a přes naviják ho zas vcucnu do okna. jako správnej propagátor lesních školek jsem totiž zavrhla být venku za tohodle počasí. ne, kecám. zima mi sice je, ale prostě stres jak kráva na mě dolehl, bakalářko, smiluj se. chudák chlap to odnáší posledních pár dní (ale statečně je furt milej a odjel z jinýho důvodu, no vážně!)

udělala sem si děsně silnej puerh, snad to přežiju a zběsilý přepisování dnešního rozhovoru nebude moc schýzový.
rozhovor dobrej, plodnej. škoda, že neproběhl před měsícem...

jdu dál přepisovat.

zbytečný rozhovor

30. března 2012 v 8:24
za chvíli jdu dělat rozhovor, který by mohl být tak plodný! ale nejsem schopná pochytit podstatu toho, co už mám. takže mě to nemůže posunout a možná řijdu o nějaké cenné informace. ach jo.

navíc na mě začíná doléhat stres z času. že se posunuju hrozně pomalu. mám jít zítra na výlet a asi nepůjdu a budu psát. první oběť tohoto semestru. jestli takto dopadne i velikonoční vandr, bude to špatně. musím to nahecovat.

tak zatím. jdu se na to znova kouknout a třeba mě něco osvítí.

bezelanu

29. března 2012 v 17:18
dneska nemám z bouldru dobrej pocit. ne že by mě nebolely ruce. ale nepokořila sem rest z minula a akorát sem si zadělala na další. od zítřka trénuju shyby a kliky. potřebuju namakat předloktí. nebo vlastně celý ruce a ramena. a taky bych potřebovala na boulder chodit i v pondělí.

ach jo.

no a teď hurá na analýzu. včera sem se na to vpodstatě vybodla. nějak mi chybí jistota, že to dělám dobře. a to mě štve. chci to dělat dobře. jinak se mi to nechce dělat vůbec.

a jinak nic.

nechce se mi

28. března 2012 v 19:30
dneska kopr. odpolední spánek byl až příliš hluboký. nechce se mi. psát. ani nic jinýho. uf, snad to zlomím. v pátek musím udělat kus práce.

jejda mně se táák nechce. je to podobnej stav, jak byl v dobách deprese. tam taky žádná činnost neláká. tady je naštěstí jiná příčina.

uf. kódování.

ironicky

27. března 2012 v 10:51
hurá. vyvlíkla sem se z rizika, že se budu muset odpoledne učit. jdu se sestrama na kafe. takže na zkoušku dojdu fakt čistá jako lilie (ale tak dávala jsem pozor na přednáškách a vypracovala jsem všechny úkoly a minimálně jednou si to celý pročtu a nejsem přece debil).

za oknem lítá pavouček na pavučině. taky už chci být na pavučině.

mám takovej ironií nasáklej kopr, asi bych dnes dokázala být dost zlá...

jeden podvečer

26. března 2012 v 19:45
končím ve škole a ještě zavolám milému, jestli by mě nevyzvedli na zastávce. že prej jo. ještě se zdržím s L a po cestě mám pocit, že bych s ním chtěla jít za ruku. je to znamení toho, že ho mám moc ráda. takových lidí je jen pár (jo, jsou totiž dva), u kterých se mi lehce stíraj rozdíly mezi citama přátelství a lásky. rozdíl je v tom, že s těma dvěma nespím, nebydlím a nepřivlastňuju si je. ještě je tam nějakej rozdíl, ale teď ho nedovedu chytit. pak sednu do autobusu, po cestě čtu o odcizování dětí přírodě. vystoupím a nechám se přivítat nejdřív psem a pak milým. protáhnem si cestu a vykládáme, pak on psovi aportuje a blbnou. doma mě čeká růže. jdu do sprchy a jak vylezu z koupelny, už se kuchyní linou vůně, vaří se večeře. sednu k pc a on mi donese můj čaj na kašel. a že prej to za chvíli bude. dnešní menu je hrách s mořskou řasou, směs rýže s kroupama, dušená kořenová zelenina, opražený semínka, naklíčený mungo, řeřicha a domácí kvašený zelí. po večeři počítám spočneme v posteli a pak budu tak do půlnoci pracovat.

no řekněte. nemám se já báječně?

včera poprvé

26. března 2012 v 16:20
než se začtu do toho šílenýho (slevensky psanýho) článku o andragogice...
.
.
.
.
včera jsem zažila hrozně zvláštní chvíli. při milování jsem poprvé v životě měla pocit, že by to mělo být zakončený bez kondomu. skutečně sem měla intenzivní vnímání té situace jakože je všechno tak, jak má být. žádný nasazování. i dřív jsem zkoušela chlapa, jestli by to nerisknul, ale to bylo rozumově vedený, s rozumovým přijetím rizika otěhotnění. ale teď to bylo jiný. teď to nebylo o riskování, ale o naplnění situace tak, jak by měla plynout. no, neplynula, protože na milování jsou lidi dva a ten jeden sice ztrácí hlavu, ale ne úplně:)
byla to hrozně zajímavá zkušenost. a trochu mě štve, že nezjistim, jestli bych otěhotněla:) ale myslim si, že jo:)
.
.
.
.
tak já jdu zas na tu šílenou slověnčinu...

o oblečení a taky o chtění

26. března 2012 v 15:42
dnes jsem byla v obchodě. nevalte prosím oči, nechodím do obchodů. iritují mě. z mnoha důvodů, o tom psát nechci.
byla jsem teda v obchodě. pro barevné tílko. to je jediná věc, co si jednou za čas (čas jako úsek asi rok dlouhý) koupím a pak nosím do roztrhání v zimě v létě. mám několik barevných tílek a tím končí moje vybavení od nova. jinak občas (čas jako úsek asi měsíc dlouhý) vlezu do sekáče a koupím dva kousky něčeho, většinou spíš na přešití. spíš ale lezu sestrám do skříní a vysomruju, co ony nenosí.
uf, je to příjemné nebýt nucena nakupovat. prostě nemusím nakupovat. svoboda.
tak jsem si koupila zelené tílko. mám radost. a koupím si ještě kalhoty, jestli tam budou, až budu mít peníze.
jsem svobodná. když si nic nekoupím, je mi to jedno, když si něco koupím, je mi to taky jedno. a proto vím, že mám úplně volnou volbu.
když nemusíte nakupovat, nejste součástí hodnocení. jste nehodnotitelní, protože vaše oblečení je nehodnotitelné. lidé si vás nedokáží zařadit a v jejich hodnotících škálách můžete zaujmout jedině nový šuplík.

a teď o něčem jiném. včera jsem dokončila jeden úkol a měla z něj i přes nedokonalost dobrý pocit. dělala jsem to pečlivě a docela s chutí a ještě na začátku práce jsem si myslela, že to budu křečit dnes. a tak jsem dnes zašla na dobré kafe a popovídat s barmany. mám potřebu kontaktu s lidmi. kafe i barmani byli povzbuzující.
a tak jdu pracovat na dalším úkolu. jestli ho dnes splním, půjdu zítra na zkoušku a budu mít odbytou čtvrtinu zkouškového. a to by bylo taky dobré.

mám pocit, že všechno dokážu.
mám pocit, že co chci, to dokážu.
a já chci.

teď a tady

26. března 2012 v 0:09
ticho spícího bytu. dech nejmilejšího člověka. hučení větráku kompu.

musím víc dávat najevo svou lásku.
protože to je láska, Bože, taková velká láska.
a děkuju.

flákání

25. března 2012 v 13:57
tak jsem už zase zdravá. nebo rýmu mám pořád, ale to za pár dní zmizí. a to znamená? výčitky, že nemakám do školy (abyste chápali, mám toho dakt hodně!). dopoledne jsme s chlapem uklízeli a teď mám kousek času, než půjdeme přes les k tetě na oběd. takže co? takže na práci zbyde jen večer. uf. to bude zítra bolet, kolik toho budu muset udělat...
a jinak... hned se mi tu líp je, jak je tu zas hezky:) majitel nám slíbil odstranit křesla, takový ty sice úžasně pohodlný, ale velký jak sviňa a dost nehezký. nevíte, jestli se dá v paneláku pověsit od stropu něco? Mám na mysli něco jako: http://www.eshop.montebu.cz/Houpaci-site-a-kresla/Zavesna-kresla/Zavesne-kreslo-XL-Set (bez té paní ovšem:)), ale vzhledem k ceně by mi asi stačilo něco takového: http://www.nabytek-megastore.cz/zavesne-kreslo-brasil-prosecco/197207-4610/

Tak já jdu analyzovat... Nejmenší zlo z toho všeho, co mám dělat.

nemoc

24. března 2012 v 15:28
skolila mě nemoc. jako fakt. takže těch milion úkolů do školy na příští týden asi vyčaruju z klobouku nebo tak nějak. mám sílu jen na spaní. uf. nejsem zvyklá být nemocná. a musím odvolat zítřejší hlídání, což dělám fakt nerada (zvlášť proto, že za pátečního hlídání získalo dítě přímo ukázkovou megabouli na čele. když sem ho utišila a podívala se na tu nádheru, málem sem mu řekla, ať brečí dál. protože tak velkou bouli sem asi ještě neviděla...)

tak já jdu zase spát. můj den se skládá ze spaní, pití čaje a venčení psa. ještěže nemám nějakýho hyperaktivního psího magora...

... o úsměvu

22. března 2012 v 11:42
za bariérou monitoru schováváme svoje světy, kryjeme je skrčenýma ramenama a náš úsměv patří jen nám. slečna naproti je od waldorfu. kus slova a úsměvu ke slovu přiloženýho jsem jí ukradla a teď to vím. taky se nakláním přes svou bariéru a vidím její blok. ne blog, skutečně blok. kreslí si tam myšlenkovou mapu a človíčka. vezmu pastelky a na desku stolu, že nemám papír, taky nadrtím kus barevné tuhy.
světe, jsou v tobě cestičky k toulání! a tak se toulám a mám před očima ten ukradenej úsměv. pohnu koutkem a nacvičím to. až půjdu venkem, někomu cuknu pusou a kapku úsměvu mu vnutím.

luxus života

22. března 2012 v 11:15
když se mi dobře spí, nechce se mi pak z postele. dneska se mi spalo dobře a vylízt bylo tak náročný...
teď mě čeká nahecnout se a začít psát, mám do půl třetí čas řádně máknout na teorii. měla bych. chci ji dodělat, pak mě čeká empirická část. zatím se jí nebojím, je to výzva. uvidíme. do desátýho to chci mít! to je ještě hodně času:) ale tento týden teda nebyl moc pracovně nabytej, nějak sem rozlítaná a nemám čas nad tím sedět.
ale včera sem ležela v parku a čuchala hlínu a pak chodila bosky v loňských bukvicích. místo psaní, no:) ale stálo to za to. ještě pár stupňů a budu v ty ranní venčení chodit bosky. zatím ale bývá v 7 docela zima. a na běhání jsem pořád ještě líná.
mám v hlavě teď krom bakalářky i něco jinýho, takový světlo v přemýšlení o budoucnu. díky fall.

chtěla jsem sem dát písničku, ale jsou tam jen s reklamama a na to jim seru.

dneska se těším na boulder, včera večer jsem se totiž prohlížela v zrcadle a mám namakaný ramena. (a z toho běhání prstů po klávesnici to nebude). mám nabídku chodit každý pondělí na stěnu, chtěla bych, snad to půjde. i s limitem desátýho. dělá mi to totiž dobře, když cítím svý tělo, že je k něčemu, že je silný, tak mám rádost.
taky se těšim na léto na tábor, že budu chodit bosa a budu štípat dříví a topit ve všech kamnech, až zaleze slunko. a že udělám saunu. jejda, byla bch tak ráda, kdybych tam mohla dělat tyhlety věci naplno... ale asi je nás málo, tak se budu muset i socilničit... ničit:) ale i v tomhle mám pokrok. dost často mě poslední dny nebo spíš týdny a měsíce napadá, že je fakt posun v tom, že mám chuť potkávat lidi, poznávat lidi. poslouchat lidi. myslím, že sem totiž nikdy moc neposlouchala. příběhy. pondělní setkání s lidma v lesní školce jedné v takovým ekobaráku mě nadchlo. obohacující.

jsem ráda za cestu, kterou se ubírám. je pro mě dobrá. rozvíjí všechny moje stránky. nebo ty, co považuju za důležitý.

tak a tady je jiná písnička. ale taky luxusní.

minulej týden...

20. března 2012 v 19:46
Je to už týden, co mě ta myšlenka napadla. Bude to znít směšně. Není to směšný. Je to úžasný. Před týdnem mě prvně v životě napadlo, že můj život může být pro někoho inspirativní. Že já můžu být pro někoho vzorem. Nemyslím tím vzorem, na kterej se upne mysl..., myslím vzorem, kterej vám dá impuls ke konání. Nějakýmu. Je jedno jakýmu.
Dělali jsme ve škole takovou fitku. Fitkama nazývám aktivity k zaktivování (:). Může to být zaktivování fyzična i duševna, dle dosavadní činnosti. Tam jsme si do kruhu psali, kdo jsme a co umíme, výhradně pozitivní odpovědi. Je to taková hezká blbůstka, ono vymyslet odpověď i na lidi, které moc neznáte, a přesto jim chcete napsat něco, co jim k něčemu bude, je posunovací.
No a pak jak jsem to četla a trávila, tak mě to napadlo. Bylo to takový příjemný, jak nejsem moc sentimentální, tak to byly takový letadýlka (z papíru) kolem mně, tak vypadal ten dobrej, příjemnej, jemňunkej pocit z toho. Achich.

A tak o tom dál semotamo uvažuju a myslim, že ty letadýlka kolem mě v ty chvíle pořád lítaj. Myslim, že jsou bleděmodrý, z nějakýho příjemnýho balicího papíru. A trochu šustí. No a tak nějak se to provazuje s tím uvědoměním (to přišlo o něco dřív), že jsem k něčemu, že jsem něco dokázala, že na něco mám. Nemám potřebu někomu něco dokazovat, na to jsem v hlavě moc mimo lidi, myslim, že to 'na něco mám' znamená 'mám na to mít se dobře sama v sobě'.

Tak nějak.


Dala bych písničku, ale nenapadá mě žádná vhodná.

o náladě a tak

20. března 2012 v 10:43
dneska dosti divnota. dobře se mi spalo a ani trochu se mi nechtělo vylízat z postele (z objetí mýho chlapiska nejdokonalejšího). venku se psem mě to nějak nezačalo bavit. cestou do školy jsem se nejdřív naštvala na neschopnou MHD (jindy ji spíš obhajuju) a pak na sebe, že sem si nevzala kolo. byla bych na přednášce sice ne včas (to bych musela vstát s budíkem, že), ale ne tak hodně pozdě. aspoň sem měla teplou svačinu, ovesnou kaši se všim možnym a se zavařenejma třešněma. těšim se, až bude naše žundrovská třešeň zase obsypaná a já budu jedinej člověk, co na ni leze (odloňska zase jím třešně a zásadně se nedívám dovnitř). ve škole sem docela ráda viděla spolužáky a neobjala sem Lukeho, i kdžy jsem na to měla chuť. no a teď jsem se přihlásila ke státnicím, a nemůžu se rozhodnout, co mám dělat. jestli psát teorii (zbývá mi jen kousek, řekla bych) nebo přepisovat včerejší rozhovor nebo začít s analýzou toho předešlého... včetně dneška mám 21 dní na to dopsat bakalářku a poslat vedoucí na opoznámkování. a jestli chci na ten vandr ve velikonočním víkendu, tak mám dní 18.
mám takovou nijakou náladu. ani zběsilá jízda na koloběžce mi nepomohla. sedim v naší debilní studovně a nevyznám se v tom, jak mi vlastně je.
mám trochu obavu, že jak zkončí tady ta škola, jak dopíšu, obhájím a odstátnicuju (kéž by to dopadlo dobře), tak bude hrozný prázdno. hned pak budu vařit, péct, kuchtit makrobiotická jídla, jedu totiž nejlepší kamarádce na svatbu a chci jí pomoct s pohoštěním, když už termín určili podle mých státnic:) to bude dobré. ale bojím se, že pak bude prázdno. že najednou nebude nic. jasně, budeme chystat tábor a budu moct šít a plést a být venku a chodit plavat do řeky se psem, protože bude léto. ale takový to prázdno, když zkončí dlouhotrvající činnost. trochu se toho bojím, že zase začnu myslet na voloviny.

no nic, to je za dlouho. jdu psát teorii.

bosky

18. března 2012 v 17:37
dojet vlakem domů, dojít pěšky domů. doma si dát vynikající makrobiotickej oběd s makrobiotickým zákuskem a k tomu to dobrý čerstvý kafe. projít se bosky po zahradě a popovídat si s babičkou. kytky kvetou tam co každej rok. cikánský děti řvou taky pořád stějně.
sednout na terasu a přepisovat rozhovor. lepší jak v paneláku.

a i vyčůrat se můžu venku. čůráte rádi venku? onehdá jsme se s chlapem pobavili, když jsme zjistili, že oba na večerním venčení venčíme i sebe:)

když stihnu většinu bakule do velikonoc, pojedem s chlapem na vandr. moc nevím, jak slavit velikonoce, i když si myslím, že je to důležitej svátek. zatím je pro mě nejpřijatelnější forma být venku. na horách (i na těch našich:)) se to jaro probouzí pozdějc a všechno je takový posunutý. ale stejně... ty večerní ohně a hvězdy a ráno orosenej spacák, to nenahradí nic.

o dětech a práci

17. března 2012 v 20:00
jak mi jedna špatná noc rozhodí další dny, to je něco. ze čtvrtka na pátek jsem špatně spala a dodneška se z toho dostávám. velkej rozdíl, když předtím mám cca tři týdny krásně pravidelno v režimu spánek - bdění...

dnešek. takovej, divnej. dopoledne jsem hlídala obě děti. byli jsme v parku na dětském hřišti. E celou dobu prospala v kočárku a A si hrál. já jsem si chrochtala na sluníčku. s dětma je mi dobře a baví mě vidět to objevování světa. A teď po zimě potřebuje dohánět. je to čistý bytový dítě, který má strach ze špíny, rád chodí za ruku a k překonávání překážek by chtěl dopomoc. za chvilu mu budou dva roky. hlídám ho od jeho sedmi měsíců:) dneska nebyl jedinej vzdorovitej zásek, to si asi odbyl ráno u tatínka (nechtěl si vyčistit zoubky:)). myslim, že s ním je dobrá řeč nejen díky tomu, že je docela klidný dítě, ale taky proto, jak s ním s maminkou mluvíme. jednak s ním prostě mluvíme, může s náma počítat, jednak prostě respe. to dítě nemá důvod vztekat se zbytečně. když ho štve nějaká situace, má prostor si tu zlost prožít a jede se dál, nikdo neutrpí žádnou újmu na duši. ani já, že se mi dítě válí po chodníku, ani on, že ho nějakým způsobem hodnotím. jen ať se válí po chodníku, ten momentální prožitek emoce je moc důležitej a správnej. člověk má mít možnost prožít všechny svoje emoce. a jen k tomu potřebuje podporu, oporu, jakýsi vědomí, že na ten svůj stav není sám. proto jsem u něj, i když je vzteklej. onehdá, když se mi zasekl v koupelně kvůli přebalení, začal s sebou mydlit po zemi a párkrát se praštil do hlavy. tak jsem ho vzala do náruče a on sebou mydlil v bezpečí. na jeho dolů, dolů, jsem mu říkala, že ho držím, aby se nebouchal do hlavy. on se tak rychle zklidnil..., šli jsme se odreagovat do jiné místnosti, dali jsme si pití a teprv pak jsme se vklidu vrátili k přebalení. prostě..., s dětma to jde, jen to chce trpělivost a mít před očima, že to dítě se nechová blbě proto, že chce poškodit mě, ale proto, že to k němu patří, k vývoji. A je na mě hodně zvyklej a je nám spolu dobře. měla jsem tehdy štěstí, že jsem tu rodinu našla. a oni taky, řekla bych:)
jsem tak ráda, že jsem objevila tento způsob komunikace..., s Fall jsme párkrát narazily na to, že člověk ví, co se mu na komunikaci nelíbí, a tak to přece nebude používat. jenže..., já neumím nahradit nefunkční a nepříjemný způsoby něčím jiným jen tak z vlastní hlavy. potřebuju mít knížky a příklady a výsledky fungování.
před pár rokama jsem chlapovi vykládala, že nebudu dobrá máma, protože budu stejná, jak ta moje. moje maminka ve výchově svých dětí dělala většinu věcí úžasně a je pro mě velkej vzor. ale pár věcí nedělala správně a myslim si, že to s sebou ještě nějakou dobu ponesu. najít jiný cesty a prošlapat si je bylo pro mě hodně důležitý. a bála jsem se, že je nenajdu. udělala jsem v tomhle ohledu na sobě tak hrozně velkej kus práce... teď můžu s klidným svědomím říct, že budu dobrá máma. nějaký komplikace budou, s tím počítám. ale zapracovala jsem a změnila jistou danost a je to pro mě fakt moc důležitý.

jen ještě musím chvilku počkat. než budu máma.

měla bych dělat do školy, ale nemůžu dostat rozhovor z diktafonu na přepsání, protože sem lama netechnická a nemám tu chlapa. myslim, že se hecnu a místo toho tu parádně uklidim. je tu co dělat a budu mít dobrej pocit z toho se sem v pondělí večer vracet.
pěkně si to sepíšu.
vyprat 3 pračky, pověsit, uklidit
uklidit hadry
uklidit krabice s klubíčkama a látkama
uklidit krabici s hygienou
uklidit košík v koupelně, umýt ho
umýt vanu
všude vysát
pohnojit kytky
utřít prach
schovat šicí stroj
uklidit povrchovej binec na skříňce i na stole

to by mohlo stačit:) jdu na to. a pak, jestli ještě nebude moc hodin, se zkusim podivat na bakuli a upravit tam kapitolu o lesních školkách, doplnit o nějaký data z netu. a taky dalton.

a zítřek doma musí být plodnej. potřebuju přepsat ten rozhovor a zhruba zanalyzovat. to je trochu fantas na jeden den, ale uvidíme!

relativita stresu

15. března 2012 v 22:11
dnes bylo pohybu až až. fyzicky se cítím jak po pětatřicetikilometrové tůře po horách. akorát mi k tomu chybí taková ta povýletová pohodička, jak si člověk nachystá papů a vklidu ho sní a jde si číst, ale moc dlouho to nevydrží a zalomí. místo toho sem furt v napětí. jaksi nespokojená. myslim, že sem prostě pernamentně ve stresu.
ještěže je to ale stres jen ze školy. jen je tam dost na místě. bývaly doby, kdy jsem byla ve stresu ze sebe. ze sebe a z mé konfrontace se vztahem. to nebylo žádný jen. to byla otázka všeho. nebo když jsem měla stres z vlastních psychostavů na umření. proti tomu nějaký státnice, heh.
měla bych na to takhle nahlížet.

tak a teď do sprchy a spát.
je pro mě teď hodně důležitej spánek. spím pravidelně a spím dostatečně dlouho. dělá mi to moc dobře.