Srpen 2012

22.8.

22. srpna 2012 v 21:49
přehřívá se mi notebook. co když se fakt upeče? no je to jeden z dalších restů. někam přesypat věci důležité a celej ho nechat vyčistit jak vevnitř, tak zvenčí. zas tak starej není, aby mu bylo takový horko.
.
vždycky si s sebou všude vezmu zbytečně moc klubíček k práci. no a když mám konečně docela prostor plést, vezmu si jich zase málo, grrr! a to mám pocit, že ten nosící svetr začíná vypadat nadějně:/ nezbývá nic jiného, než zítra v rámci hlídání zajít do klubkošopu a nakoupit nějakou miminkovskou přízi na návleky. zima je zima, no.
.
pak mě během dne napadlo pár dalších věcí, co bych tu chtěla napsat, třeba ohledně změny mýho vnímání mýho postavení na hlídání. ale nechce se mi to teď sesumírovávat. třeba jindy.
.

byt

21. srpna 2012 v 23:35
mám dojem, že někdo nahoře mě asi má rád:)
sháníme s chlapem byt jen pro nás dva. máme ale dosti náročné požadavky. konkrétní město, konkrétní čtvrť, ideálně konktérní ulice. co nejnižší patro kvůli horku, možnost mít psa, ideálně bez realitky, nějakej normální majitel, aby to nebylo moc ošklivý vevnitř, abychom neplatili prázdniny, pračka.
.
.
.
no a víte vy co? až na tu pračku nám to vyšlo. zítra jdu podepsat smlouvu.

13.8.

13. srpna 2012 v 12:24
jsem blázen. dneska jsem nám s chlapem jela udělat velkou peřinu. normálně spáváme jen pod jednou, ale to občas někomu leze zadek nebo něco. tak jsme s mamkou vybraly staré peřiny po babičkách, co se už nepoužívají. v obchodě přetřídí peří a ušijou peřinu. protože peří bylo hodně, nechala jsem ještě udělat šest malých polštářků. mám z toho radost jako hrom. už se těšim, že na peřinu ušiju povlečení a na polštářky se pokusím o patchwork.
včera jsem našla dobrý inzerát na byt, tak jsem hned klidnější. nevýhody tam jsou dvě: je to byt poměrně malý a vaří se na elektrice, což nemám ráda. ale zase je byt v krásném prostředí s okny k lesům, má zasklenou lodžii na kytičky a zevlování a je za dobrou cenu. a vůbec nejlepší věc je, že to domlouvám přes přímou majitelku a ne přes realitku, takže nemusíme zbytečně vyhazovat několik tisíc do luftu. radši si za to koupím fairovou hamaku:)
našla jsem hrozně pěknou kombinaci krémové a světlé olivové do kuchyně. první kuchyň, která mě na první shlédnutí neodpudila svou sterilností, přestože šlo o fungl nový interiér.

po včerejšku na koni mám (samozřejmě) namožená třísla. přesně jsem věděla, jak jsem došla domů, že bych se měla řádně protáhnout. ale lenora zvítězila. tak teď při chůzi vrtím zadkem, až se chlapi otáčejí. jinak to nejde:D

no nic. jdu vybalit nákup a zlikvidovat ty kýble rajčat a cuket a paprik. jestli dneska neudělám aspoň patnáct velkých sklenic základu na lečo, tak se v té zelenině utopíme!

krásný den všem:)

miluju koňééé, miluju koňééé...

12. srpna 2012 v 17:30
ve světě, kde se mají všichni blbě se mi žije těžko. mám se totiž dobře.

právě jsem se vrátila od koní. můj drahej mi k výročí (mimo jiné) zařídil projížďku na koni. bylo to úžasný. zítra si sice nebudu moct sednout na záchod, jak mám namoženou vnitřní stranu stehýnek, ale bylo to úžasný. a nejsem úplný nemehlo, nespadla jsem, ani koni nezpůsobila trauma. chci jezdit zas!

řešíme s chlapem dilema. máme kývnout na poměrně drahý byt, který je ale přesně v lokalitě, kterou chceme? nebo sehnat něco jiného, levnějšího, vybaveného někde jinde, kde nebudem platit realitku a čekat, až se naskytne ideální nevybavený bytek ve vytoužené lokalitě? ach jo..., nevíme. je moc platit 6200,- za nájem 1+1 plus energie? může se naskytnout byt i za 5500,-...

no nic. jdu doplést další díl nosícího svetru a ouknout u toho na film.

mějte se!

9.8.

9. srpna 2012 v 23:19
týden s dětma, dobrý. jak mě to s něma těší, když nemám starosti se školou, penězma a kdoví jakejma ptákovinama.
.
víno s kamarádkou, dobrý. prokecaný o chlapech a o dětech. hahá. vlastně je mi s tou holkou vážně dobře a nechápu, že se nevídáme víc. musíme. jediná chmura je, že je hrozně pěkná. tak aby mi nezblbla chlapa. ne že bych jim oběma nevěřila, ale někdy otmu neporučíš. aneb fantasmagorický žárlivecký rudo u mně dokáže vyvolat kdejaká volovina. ještěže mi nedává takřka žádný důvody. otázka k zamyšlení... nemělo by se s tím něco dělat? neměla bych já s tím něco dělat? kde je důvěra, že? kdo o ní mluvil?
.
v té kavárně sem strávila celý odpoledne. nejdřív s jednou holkou, kamarádkou bych ji fakt nenazvala. pak s další holkou, tou o odstavec vejš. v té kavárně je několik bezva věcí. klavír, spousta různých židlí či křesílek, křivej oplácanej bar, dobrý kafe, servírka, co dělá i věci navíc, správná hudba, málo lidí a fairový hamaky za slušný peníze. dalo mi práci nevrátit se tam den poté a jednu si hrdě neodnýst a mít v hlavě nastávající velké investice do nového bydlení.
.
kde budem bydlet? z chlapa vylezlo, že vlastně chce bydlet sám. jakože jen se mnou a psem. sem poctěná! jaj, já jsem ho tak zvykla na klídek a soukromí a luxus nelidí, že chce bydlet sám! sem machr. no a teď si ještě nedělat vrásky při představě zádrhelů typu. no a kde teda budeme sami bydlet? a jak doháje vyjdu s penězma tak, abych mohla nakupovat, tančit, tvořit a neškudlit?!
.
ve veronice objevená kostičková skládanka z minulýho režimu. naprosto dokonalá a ještě s vozejčkem! takže v mé bejby výbavě mám už kočárek, tabuli a kostičky na vozejčku. jen tak dál. (jo a ještě na tajňačku dětskou čepičku. chlapovi tvrdím, že kamarádce se určitě narodí holka a ta bude na léto potřebovat přesně takhle velkou čepičku)
.
tohle s tím navrchu souvisí. jsem nespolečenská, mám málo přítel a na fejsbuku nedělám zábavný věci. lidi mě tam většinou ignorujou a já jen občas zašvidrám k takovejm těm oblíbeným lidem, co maj přibližně hromadu a půl lajků u fotky. no a teď mám podobnou přibližnou hromadu a půl lajků u fotky k tomu našemu výročí a pod nimi rozběhlou nudli komentářů, kdy lidi upozorňují na to, kdy sakra bude ta svatba? u shodné fotky u chlapa (sem mu ju šlohla z profilu, že) je samozřejmě ještě víc lajků a v komentářích lidem slibuje něco jako v tom přísloví (či co to je) o huse, čekání a klasu. hurá. slibuje lidem, že si mě vezme!
.
miluju svýho psa.
.
koupím si za stát(d)nice řetízek s přívěskem z českýho granátu. teda maminka koupí. už od sedmé třídy vím, že šperky mýho srdce jsou s českým granátem (ještě pořád žádný nemám, protože chlapovi nedošlo, že mi má nějakej ten šperk pořídit. snad se dočkám i náušniček někdy).
.
mám novou strategii na maminku. nebudu jí nikdy říkat dopředu, kdy a jestli přijedu. ona si totiž (stejně jako já) nebude představovat, jak to bude, co by se mělo stihnout a tak, čili nemůže být zklamána (a nasrána), když to pak tak není. třeba dneska sem přišla nečekaně (cukání palce na tlačítku 'zavolej mamince' jsem odolala) a dostala jsem pusu, maminka poslochala můj slovní průjem a ještě sem jí udělala radost, že sem zajela nakoupit (což nesnáší).
.
zítra poletím nad rodným krajem letadlem. netěším se na to, je to totiž úplně zbytečná věc. mně by stačila projížďka na kole. ale vymyslel to chlap, je to zadarmo, protože v okolí jeho chce kdosi komusi kvůli čemusi dělat radost a smetana zbyla na mě. přijde mi na hlavu padlý, že někdo by to ocenil, ale poletím já. ale. chlap to zařídil a chce mi udělat radost. takže si nechávám i pár procent předpokladů, že to bude fakt bezva zážitek.
no daleko víc se těším na to, že v sobotu uvidím jedny lidi. a taky na to, že v neděli uvidí chlap chaloupku, kam se přestěhujem. a na to, že odpoledne v tu samou neděli pojedu na koni. a na to, že od úterka budem s chlapem na kolo výletě v orličkách. ale zítra poletím. budu připosraná strachy.
.
jsem machr. koupila sem si letenky tam a zpět. takže. já sama samotinká pojedu a poletím a pojedu a budu a pak zas pojedu a poletím a pojedu kamsi do pekla pekelnýho. jedinou útěchou mi je, že ty letenky byly fakt za směšnou cenu. myslim, že cesta do prahy a zpět by mě vyšla dráž. jo, taková nenápadná poznámka pod čarou: jedu tam dobrovolně.
.
svět je divnej. člověk o to ani nestojí a je tlačenej do různých situací, bez kterých by se klidně obešel. třeba já nemám vůbec potřebu cestovat, hranice mojí země jsou mi naprosto dostačující. stejně tak mi stačí držet se při zemi, pohon mít ideálně na vlastní tělní náklady a ne žádný civilizační výmysly. neřikám, že mi pak některý ty věci nadstandartní nepřinášejí radost, potěšení a takový věci. ale nepotřebuju je.
.
dneska večer mám dobrou náladu (mám dobrou náladu skoro furt). necítím se (už) unavená a jsem rozverná. mít tu chlapa, tak ho pěkně otravuju, lechtám, zlobím a pošťuchuju. takhle svou rozvernost ventiluju jen do klávesnice.
.
no nic. dokoukám (dementní slovo) film a dopletu levej přední díl nosícího svetru a mažu spát.
.
.
jo, ještě nějakou hygienu by to chtělo... bez chlapa mám tendence zůstávat prasetem.

výročí

7. srpna 2012 v 17:48
dneska slavíme s chlapiskem šesté výročí. to se máme dobře, že je nám spolu tak dobře:)

a to jsme my:)

Londýn a traktor

5. srpna 2012 v 17:53
tipický ukazatel. už víc než rok můžu jet do Londýna a bydlet tam u kamarádky. dokonce jsem měla i možnost hlídat tam konkrétní slovenské dítě. nebyla jsem tam a nebýt porodu kamarádky, ke kterému jsem zvána, bych tam nejpíš ani nejela. tak v říjnu tam teda jedu, no. nadšená z toho nejsem. netěším se. Londýn mě nezajímá.
v sobotu jsem s chlapovic rodinou makala na seně pro zvěř. pohodička. měla jsem možnost řídit traktor. paráda! skvělý! výbornej zážitek, jsem machr řidič traktoru! a příště jdu na seno zas a zase budu řídit traktor!

poklepte si na čelo, vážení. jsem fakt divná.