25.9.

25. září 2012 v 18:01
dnes jsem si vydělala 600 a utratila 200 jen v kavárně (na třikrát ovšem). špatný skóre. takhle nezbohatnu. z kafí s cheese cake dortíčkama radši přejdu na kofolu a birella. vyjde to levněji a když to nebudu přehánět s kofolou, tak i zdravěji. blbý je, že nestíhám jídelní režim, a pak to doháním v extrémní hyperglykemické klepavce právě v té kavárně právě těma dortíčkama.
jsem opět v pernamentním stresu ze školy. v sobotu jsem mamince sdělila, jak to se školou mám. myslím v hlavě. jak funguje její dcera a co ji to fungování stojí. mluvila jsem o svých pocitech nikdy nekončícího plahočení za úspěchem. o tom, jak mi bakalář nedal vůbec pocit dosáhnutí něčeho. jak mám pořád v hlavě, že dělám málo. (ono je to těžký, vždycky jde dělat víc). mamka mi na to říkala, že se mám pochválit a zažít ocit úspěchu, haha. ony ty její řeči byly k ničemu i proto, že vím, že ani ona myslím si ty pocity zvládnutí něčeho nezažívá. nebo málo. ona mě naučila se chválit. já to říkám, sama sobě to říkám, že se mi něco povedlo. ale necítím to doopravdy. v ničem.
nemám pocit, že bych byla dobrá, protože mám bc.
nemám pocit, že to umím s dětma, ačkoliv mi to s dětma dle denodenního styku s něma jde.
nemám pocit, že bych rozumnělazdravé výživě, ačkoliv jím líp, než všichni kolem mě.
a tak dál.

a tak od rána pracuju. nejdřív do školy. pak šílený hlídání. teď škola a po škole opět sednu nad půjčenou knížku. pak dojdu domů a na chvíli vypnu na vycházce se psem. půjdeme nočním lesem, to mám ráda. a pak už se k práci nepřinutím, sním polívku a půjdu umřít do postele. a zítra nanovo.
.
.
.
nemám se teď moc dobře. miluju tohle roční období a nikdy nemám čas ho prožít. rok co rok hledím a čichám přicházející podzim. otvírám okna když prší a sedím doma ve třech svetrech nad školou. nejsem spokojená ani se školou ani s neprožitým podzimem.
a nedovedu to jinak. nedovolím si to mít jinak.
.
.
těším se. až nebudu dělat školu, až dodělám to zatracený magisterský, co sotva začalo. až budu celý dny s dětma v nějaké lesní školce.
... a až mi budou chybět knížky a stres z nedostatečnýho naučení před zkouškou.
 


Komentáře

1 Aranel Aranel | 26. září 2012 v 8:35 | Reagovat

Proč mi to tu vyhodnocuje komentáře jako spamy? :(

2 ven-ven ven-ven | 26. září 2012 v 11:11 | Reagovat

jaj, to netuším:(

3 Aranel Aranel | 26. září 2012 v 12:13 | Reagovat

Nesmím asi přidat link. Chtěla jsem napsat, že se do školy moc těším, povedl se mi hezký rozvrh... ale Bc. titul je pro mě taky nula nula nic a těším se hlavně proto, že konečně budu dělat fakt to, co chci, a ne to, co mi někdo podsouvá s ohledem na ekonomickou a praktickou stránku studia a budoucího uplatnění.

Myslím, že je potřeba užívat si podzimu teď, ne čekat na "někdy". Taky to moc nedělám a mluvím o tom a kňourám. Ale ono žádné "někdy" nemusí přijít, je lepší vzít se, oblíct dlouhej svetr a jít se brodit do listí, sbírat kaštany, nadechovat vlhkou houbovou vůni. (Ještě máme chvíli čas, jak tak koukám z okna.)

Ano, to mě vysoká škola taky učí, pocit, že nikdy nic nevím pořádně a ani nebudu. Když Ti ale i proces učení se přináší radost, proč se trápit nedokonalostí? Prostě se v té zdravé výživě (třeba) dál orientuj a vzdělávej, a neuvažuj o tom, že někdo má ty nutriční hodnoty ještě víc v malíku a ví, co to je energie qi, a umí zacházet s tempehem, quinoou a ovšem bezpluchým.

Ještě rejpnu, výhradně v dobrém: myslíš "hypoglykemickou klepavku". ;)

4 fall fall | 27. září 2012 v 14:57 | Reagovat

Jak se postupně poznáváme (aneb trávíme spolu víc času), tak mám čím dál větší pocit, že ty se měříš sama se sebou.
Ty vlivy okolí (hlavně od vaší maminky) se začínají jevit jako "pojmenování" pro ty opravdové důvody svého perfekcionismu.
Jsi nastartovaná v dobrém procesu a čím víc to jde, tak tím víc se děsíš toho, že to nakonec nedopadne dobře a bude to všechno k ničemu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.