27.9._2

27. září 2012 v 21:05
moje onlajnové volání o pomoc v nouzi (a taky v zakouřené trojce) mě baví. teda z jednoho směru. po půlpivu piva si připadám vtipná. je to takovej ten ironickej druh vtipnosti, jak ho máme s markétou rády. (a jak ho nemají rádi respektující kopřivovi, že prý je to úkaz nerespektu k sobě.)
myslím, že dnes bych se opila. kdybych nebyla sama. proč lidi nepřiletí, když s něma zrovna chci být? ten neodpovídá, ten čeká na babu a pak že přijou, ten taky neodpovídá. a to je všechno, vážení, nikoho jinýho nesnesu. jen ty tři. (plus tu babu:))
.
jsem zvědavá, jestli se tenhleten můj stav přenese v depresi. myslím teda, že to nestihne. protože mezitím odletím do Londýna. a při nejhorším tam zůstanu, kdyby to vypadalo bledě. rozhodně spíš sokoliv přežiju s markétou, než bez ní.
.
napíšu něco o markétě. markéta je moje nejlepší kamarádka a seznámily jsme se tak, že na jedné škole, která byla omyl, jsme na sebe zbyly. obě jsme byly mimo, looseři třídy, jedna radikální veganka v divných sukních a s mušlema v dredech a druhá (něco si doplňte, to se týká mě). jedna vyuč nás postavila do role oponentů. markéta hájila waldorf a já jsem jej měla kritizovat. z téhle situace jsem se měla poučit, že být aktivní se nevyplácí. nepoučila jsem se a nevyplácí se mi to dodnes. pak jsem se na tu školu vybodla a šla do brna. markéta se na tu školu taky vybodla, ale dodělala ji a získala titul. o rok dřív než já tu v brně. v té divné škole jsme se ještě nekamarádily. ale už jsme o sobě věděly a to bylo dobře. poznala jsem člověka, kterej byl mimo. poprvé za školní docházku. takže já jsem byla v markétině rodném brně na škole a markéta v mém rodném olomouci na škole. vídaly jsme se pak v brně. její nejhorší stavy mě vpodstatě minuly, ačkoliv jsem jí prý hodně pomáhala. moje nejhorší stavy ji neminuly, ačkoliv o jejich hrůze vím vpodstatě až zpětně. než mi došlo, že mám kamarádku, byla jsem už duší brňák a o pár let starší. vzhledem k mojí schopnosti retrospekce vám neřeknu, od kdy jsme kamarádky. vím jen, že olomouckej omyl byl školní rok 2008/2009 a v následujícím školním roce to začalo.
nakonec jsem i přišla na to, proč jsme kamarádky. jaktože to funguje. nikdy to nefunguje. vždycky jsem byla sama a kamarádila se maximálně s klukama. neměla jsem s kým sdílet pubertální trápení, tak mi zbyla jen žiletka. takže proč markéta? myslím si, že tohle přátelství je bezpodmínečné. nemá v sobě nutnost očekávání. takže ani nepřichází zklamání. nikdy jsem nemusela nic hrát. ani dobrou náladu, ani zájem o něco, co jde mimo mě. když jsem neměla náladu na to vidět se s markétou, řekla sem to a nic dál se nedělo. viděly jsme se jindy. jak to má markéta, nevím. to je jeden důvod. že jsem nemusela dělat věci, co mi nejsou přirozené. druhej důvod je ta bezpodmínečnost. bezpodmínečnost v přijetí. markéta mě nikdy nehodnotila a já ani hodně zdálky necítila z její strany nějakou kritiku nebo pochybnost. taky mi hodně vyhovuje markétin přístup k životu. můžu žít a taky nemusím. markéta mi dala cestu, jak se přijímat. jak si stát za tím, že jsem jaká jsem. že cítím věci tak, jak je cítím. že prožívám, jak prožívám. hodně mi pomohla v cestě za sebepřijetím.
s markétou jsme si vždycky plánovaly, jak spolu budeme těhotný. nejsme. markéta má za měsíc porodit a já nemůžu otěhotnět aspoň další dva roky. nesu to těžce, ale nesu. jak asi lidi čtouc ví, markéta je v londýně. její mužskej tam vydělává na živobytí. je to hrozný a náročný. nikdy jsem si nemyslela, že budu odloučení špatně snášet. poslední dobou mě napadá, jak muselo být pro mamku těžký, když jí umřela vpodstatě jediná opravdová kamarádka. na rakovinu. musí to pro ni být pořád stejně těžký. mít takovýho přítele je strašně cenná věc. nejcennější.
.
mám markétu hrozně ráda. jednou mi k narozeninám napsala, že mít takovou kamarádku je vlastně dárek pro ni. je to tak. oboustranně.
.
.
.
tak a dneska se opiju. aspoň kousek. za chvíli je tu kamarád. jmenuje se jára a je to chlap mýho dospívání. nebo spíš chlapec. už jsme se navzájem dost vzdálili. připadám si v jeho společnosti nudně. ale on říká, že to tak není. tak ten za chvíli přijde, mám radost. dám si druhý pivo a pak půjdeme oba domů. každej do svýho domů, samozřejmě.
.
doufám, že nebudu brečet. ale nejspíš budu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.