o dětech

18. září 2012 v 16:45
dneska mě ty děti pěkně medily. dvakrát jsem po adýskovi vyjela. oprávněně. emička zase naprosto podléhá touze všude se dostat. ona prosím neleze (i ada tuto fázi vpodstatě vynechal, když byl v jejím věku), ale už se u opory snaží stavět na nohy. vzteká se, když jí udělám barikádů z věcí, aby mi neutekla (neodplazila se). neustále jí stojím za zadkem, protože když sedí, nikdy nevím, kdy se svalí jak špalek s ohlušující ránou, jak ducne hlavička o zem. no a adu samozřejmě vytáčí, že se motám furt jen kolem děcka a na něj nemám čas. nedivím se mu. ale to neznamená, že bude házet hračkama. prostě ne.
dnes jsem mu poprvé řekla adriane. pěkně ztuhl.

ach jo. cítím, jak mám ty děti ráda - jako jakékoliv jiné děti. adýska ještě o kousek víc. ale není to kompletní naplnění pojmu mít ráda. prostě to nejsou děti moje. ráda se s nima mazlím, skutečně se snažím být jim perfektní tetou. třeba mi začalo vadit přebalování pokakané emičky. a není to myslím mým zájmem o bezplenkovou metodu. prostě mi přijdou nechutné exkrementy cizího dítěte. svoje v tom má i dokonalý nesouhlas s tím, co ema jí. u adýska jsem tohle nepociťovala, tam jsem to brala tak nějak jak to je. u emy víc vnímám to odcizení dítěti.
opakuju ale, že emička se se mnou má dobře, má zajištěnej veškerej servis, a to jak funkční, tak emocionální.

celá tahle věc má hodně co dělat s čím dál tím větším odstupem rodiny dětí a mým životem. máme společný komunikační přístup k dětem, maminka od dětí je kapku liberálnější, než bych byla já. ale prostě je tam totální nesoulad mezi prioritama. adýsek bude dítě zaměřené na věci. bude u věcí hledat útěchu a naplnění tužeb. emička nevím, je na odhady moc malá. adýsek je dítě připosrané z kde čeho. teoreticky miluje veškerá auta, bagry, míchačky, traktory, odtahové vozy a podobné hrůzy. v praxi je schopen obdivovat projíždějící míchačku, neprojíždí-li příliš blízko. když se dívá na plenumatické kladivo demolující budovu fimu, je z toho celej na větvi. z tříset metrů. když má projít kolem chlápka se sbíječkou, zasekne se a je hotovej strachy. vadí mi ten nesoulad. vpravdě chápu, že je připosranej. já cítím úzkost už jen z těch šílených strojů vrtající do země nezničitelné základy nové fimu. a to jsem od toho tři čtvrtě kilometru. nenávidím projíždějící auta a město mi dělá zle. z jakýchkoliv stavebních strojů je mi fakt fyzicky špatně a s adýskem se na ně chodíme dívat jen z mé dobré vůle a velkého přemáhání (a ještě si v takové situaci představte hrát divadlo, jak je to úžasná věc, takový jeřáb nesoucí několikatunové betonové hnusy, co už z té země nikdy nikdo nedostane).
naproti tomu adýsek není vedený k tomu, aby v gumákách (nevlastní gumáky) vlezl do bláta a dělal otisky. nenapadne ho sebrat ze země kaštan a na uschlém listu nevidí nic zvláštního. k snídani jí podle něj celý svět jogurt s javorovým sirupkem a prtože se bojí čehokoliv nového, na prolízačku má lézt vždy jen teta...
... to dítě prostě je cizí.

někdy jsou hlídání dost těžká. když mám děti zabavit v bytě mezi stěnama nebo na terase vydlážděné kachlema, kde projistotu jediný výhled na stromy je zabarikádovaný plastovou rohoží. když z nějakého důvodu nejdeme ven... poznámka: jít ven ve městě taky není žádná výhra. pískoviště, houpačky a skluzavky ve mně moc fantazie neprobouzí. ale aspoň je to v relativní zeleni, aspoň se tam můžu nadechnout, aspoň nejsem vystresovaná zdma a tím pádem dokážu být milá na děti.

ach jo. to dnešní hlídání bylo fakt hrozný.
 


Komentáře

1 fall fall | Web | 19. září 2012 v 23:14 | Reagovat

To je zajímavý článek.
Myslím, že chápu tvoje pocity. Já si zažívám dost podobné věci v jiných domácnostech při úklidu (možná to zní jako divné srovnání, ale princip a intenzita je stejná).
Jenže si nemyslím, že je dobrý to nějak soudit. Vím, že moje funkce tam není dělat rozhodování, ale vykonávání.
...
U tebe je to těžší v tom, že máš možnost něco ovlivnit, a protože jsi přesvědčena o tom, že by to ovlivněno svým způsobem mělo být, "máš problém" s fungováním jiným způsobem - jejich způsobem.
Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. Nemyslím si, že by bylo na škodu vést je v době hlídání částečně "potvém", samozřejmě po dohodě s maminkou.
Děti nemají tendenci rebelovat nebo se nsažit vnutit jedné straně fungování strany (tvoje) druhé (mamince), pokud nedochází ke shazování a veřejně negativnímu hodnocení jedné nebo druhé strany.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.