20.11.

20. listopadu 2012 v 17:49
nejde vložit video
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=tvS5MLzJfAw
dost často nemůžu takovouhle hudbu vůbec poslouchat. ale teďka mi už několik dní dělaj tyhlety dlouhý slepence moc dobře. dělám u toho školu a tahle kombinace funguje. dík Fall za odkaz na cosi. proklikávám se dál a je to dobrý.

dneska hlídání. dopadlo dobře. ale prostě... vůbec nevím, co mám s dětma dělat doma. je to kluk dva a půl roku a jeho roční segra. kluk u ničeho moc nevydrží, tak mě to demotivuje k tomu chystat mu zábavky typu tvoření. připadá mi, že ho to doma nebaví. dělá binec, u ničeho se nevydrží dýl koncentrovat, něco začne, odběhne od toho, nechá to tak, návrhy, co kdyby to jako uklidnil ignoruje a mně je to vpodstatě jedno. moje dítě to není a já s ním doma být nechci. venku je to jiný. tam se bavíme. tam děláme blbosti. tam se zabavíme. i na těch debilních hřištích, který jsou nám jako jedinej náznak přírody dostupný. venku se ale zas nutí ségra. kdyby to bylo na mě, obleču ji do gumovců a může si lozit kde chce. ale ona jen hledí z kočáru a to ji samozřejmě nijak zvlášť nebaví.
a tak prcháme mezi stanovištěma doma - venku - dětský koutky. aby se děti všude bavily aspoň trochu a když nadchází čas výbuchu, jdem jinam.
divný a neřešitelný.
nebo asi kdybych chtěla, vymyslím klukovi zábavku i na doma. ale za 95 koru na hodinu za dvě děti, pardon, ale na to dlabu. přežít, shrábnout keš a jít si po svým.

udělalo mi radost, že i když mě malá neviděla 5 týdnů, neměla se mnou žádnej problém. a i když už maminka byla s náma v koutku, klidně si malá popolezla za mnou, abych ji vzala do náruče. to je milý.
a i ten klukův nadšenej xichtík, když mě uvidí, je příjemnej. že vás to dítě má prostě rádo je fajn.

jejich maminka má nějakej zdravotní problém. nechce se mi pojmenovávat, o co tuším, že jde. protože je to hnus. je to pár měsíců zpátky, co sem si všimla, že to, co má na hlavě, nejsou její vlasy, ale paruka. to ještě měla řasy. dneska jsem s kapkou děsu zjistila, že už řasy nemá. obočí trochu jo. třicetiletá ženská. uf. a pořád pracuje. před klukem, během těhotenství, po porodu, před holkou, během těhotenství, po porodu. maminka Bára.

skoro se mě neptala na Markétin porod. ví, že byl doma a ví, že byl bez lékařskýho personálu. ona naprosto plně důvěřuje medicíně, doma by nikdy nerodila, myslím, že to považuje za nezodpovědnost. je to technicky orientovanej člověk. doma mají všechno rovný, hranatý a bílý, indukční, mikrovlnný, zabezpečený a automatický.
předání v kavárně mzk, kde je dětskej koutek, předběhl příchod její známé. příjemná sebranka, jen co sem je uviděla. matka a dvě děti. starší kluk na zádech nosítko s panenkou. obě děti háčkované čepice, pletené svetry a očividně moc hezkej vztah mezi sebou. trochu jsme si s tou ženou povídaly a hned pocit, že je to ok. věděla od Báry, že jsem jela kvůli porodu do pryč a porody doma uznává. příjemnej rozhovor na to téma.


jsem z toho taková rozložená. hlavně z toho, že Bára nemá řasy. do té doby jsem si pořád říkala, že třeba jí jenom kvůli nějakým hormonům víc padaj vlasy. jako padaj mně.

no nic. mám tu vedle sebe malou hromadu knih. tak ať něco udělám. zavíraj tu v deset.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.