Prosinec 2012

23.12.

23. prosince 2012 v 12:56
Ještěže sem sem přijela až dneska... Jízda stála zato, dole v dědině sem se málem s autem vymlela. No a tady mě přivítala rodina v klasickým rozpoložení. Maminka je nervní a zrychlená a nedokáže se přizpůsobit zbytku. Prudí tak všechny kolem. Naprosto zbytečně tu dělá dusno. Ach jo. Snad tohleto zvládnu nedělat. Je to strašně zbytečný.
Já mám díkybohu omluvenku od účasti na kolektivní výrobě Vánoc. Mám v krku čepy, hurá! Samo o sobě by to nestačilo. Kvůli středeční horečce a následné nemoci jsem nestihla udělat něco do školy. A škola, na to maminka slyší. Takže prej nemusím jít mlít očechy (na co, kdžy je všechno napečený?)

K té středě. Hlídám si tak dětičky, není mi úplně nejlíp. Pak dojdem s chlapem dom a vezmu teploměr. 39,4. Haha. Lípa, bez, med, citron a postel. S drobným přerušováním jsem spala až do čtvrtka do poledne.
Nemám dokoupený dárky chlapovi, na narozky dostal jen cestovní obal na knížku, nedopletla sem mu rukavice, takže na vánoce dostane jen pletenou čepici. Ach jo. Co už.

No nic, jdu na tu školu. Kéž by aspoň dnešní večer mohl být vklidu. Pletla bych u nějaké pohádky a šla brzo spát.

17.12.

17. prosince 2012 v 9:59
jedna věc, proč mi je dobře v brně, je tisíc možností, kde zalízt s kávou, kakaem, čajem nebo něčím. různý kavárny, čajovny a podobný podniky, kterých je v brně nespočet (některé lepší, některé horší). tady doma nemůžu říct, že by to bylo úplně zabitý. ale ty fajn podniky nejsou vždy po ruce. a tak sedím v jakési hrůze s kakaem z přepálenýho mlíka a do učí mi teče rdio čas. to je tak na sluchátka.

tento týden bude náročnej. mám dost hlídání, do toho nějaký školní dodělávky. a přitom chci jet zpět z brna už ve čtvrtek. čekám na dva balíky z fleru a třepu se, že jestli nedojdou, nebudu mít pro nikoho žádný dárky. nálada nic moc. ale nemám depresi a to se počítá.


vždycky mě udiví, když se snažím vžít se do svých pocitů, když mi bylo špatně. může to být třeba jen den poté. a nedokážu to. nedovedu si představit tu předchozí tíseň. když sem dneska ráno hleděla na nůž, co sem si jím loupala grep, a u kteréžto činnosti mi bylo mizerně a stes a strach z té holky z předchozího článku, nedovedu si představit tu vnitřní bolest, která mě nutí myslet na nůž jako na prostředek úlevy.
a jak mě má pak chápat chlap, že? jako ne, neřežu se. ale zůstaly mi v hlavě ty myšlenky toho, že když je mi špatně, tak bych to udělala.

16.12.

16. prosince 2012 v 23:59
a je to tady zas.
dneska sem se dívala na místa ve školkách.
aneb prudí mě škola, nekonečnej příběh.
a chlap prej, že se bojí, že na něj budu ještě víc tlačit s nějakým vztahovým posunem. neřikám nic.
pak jsme zklouzli v debatě přes písmenka k tomu, že mně vyhovují lajny jakožto nutnost pro přežití, bo jistotu sama ze sebe nemám, tak ji potřebuju zvenčí. a on zas lajny moc nemusí. pak debatu utl, že se mu to nechce řešit, že to proberem ústně. ale doplnil to miláčkem, tak je to ok. zaznělo taky, že jemu náš momentální život vyhovuje, já bych chtěla konečně nějaký stabilní a doopravdový doma a ten řád, no.
prostě co? prostě chci snubák, svatbu a šťastně až do smrti. přece.
ale čekám, čekám, čekám. a asi mezi lidma kolem trhneme rekord v letech chození, než nastal ten pravej čas na kouzelné ano.


aaach jooo.


jinak. tohle byl zas náročnej víkend. nezvládám to doma. nejdřív sem se zas vystresovala a vytvořila si hlavový černo jen tak sama pro sebe kvůli nějakýmu rozhovoru chlapa s nějakou holkou na fb. přijdu si tak za ním do pokoje, kde on něco dělá na pc, sednu mu na klín a přitulím se. jen tak. a mimochodem na monitoru zahlédnu kousek jejich rozhovoru. černo před očima, klasika. a až do dneška jsem o tom nebyla schopná promluvit. nakonec o nic nešlo. jen je galantní. je vždycky galantní. ke mně, k mým rodičům, k svým nadřízeným. a k holkám. a holky nejsou zvyklé na galantní kluky. a tak se zamilujou. černo.
no a pak taky doma je to na mrtvici. mamka a její představy. člověk se může snažit jak chce, ale stejně jsou tlaky. ostatní to zvládaj, já ne. jsem z toho strašně vyčerpaná a nezvládám pak normálně fungovat, jsem hnusná na chlapa a podobně.
šmarjá, já chci normální fungování a necítit pořád všude ohrožení. strašně mě to ničí a trvá mi, než to rozdejchám. trvání ve dnech.

ach jo. chtěla bych klid, zalízt někam do nory a vypnout mozek.

12.12.

12. prosince 2012 v 18:55
klasika. celou neděli a pondělní dopoledne se drbu s posterem do školy. nadšená z něj nejsem, nevím, zda nesklidím kritiku za nedostatečný provedení, málo informací apod; mám tendence se na seminář vykašlat a poster hodit do koše. ve výsledku patří můj výtvor do tří nejlepších děl ze 17ti a dostanu od vyučujícího fidorku. nemám vůbec rozvinutou schopnost sebezhodnocení. skvělý.

otáčím list.

sere mě škola. zase a opět. a to do ní prakticky nechodím. protože bych se v ní zbláznila. a když do ní jdu, sedím u pc nebo pletu. nebo oboje. zjišťuju informace o možnostech zdrhnout na dálkový. protože... ten titul chci. ale nechci tu trávit čas. mohla bych pracovat normálně tolik, co pracuju + kousek k tomu. podpora od našich by mi zůstala (ne tak kdybych se na školu vybodla úplně), nedělala bych si ze školy stres pernamentně, ale jen nárazově.

no nic. jdu sbalit pletení. nedá se to tu vydržet. asi to balím.

8.12.

8. prosince 2012 v 22:16
tak dneska padlo rozhodnutí, že vzdávám boj o zelenou angličtinu (rozuměj splněný zezelenalý předmět, nejde o nějaké lingvistické enviromentální snahy). radši díky doučku zaplnim informační díru v hlavě a za rok to dám levou zadní. spadl mi balvan ze srdce, protože tímto mi odpadá prezentace zvoleného tématu v úterý.
a jak zmizlo ohrožení, líp se mi dýchá a tím se řádně prokrvuje mozek a mě konečně naskakují nápady na pondělní poster do pedagogické psychologie, kterou nás učí fakt výbornej chlápek. vpodstatě udělám takový rychlokurz R+R doplněný o konkretizovanou práci s hranicemi, celé ozábavnělé komixy. těším se na to. taky proto, že nemám ani velký papír, ani nějaké barevné. a tak mě pravděpodobně zítra čeká fůra kreativní tvorby. plánuju i razítka z brambor. jestli máme brambory. těším se na to. (až na to odbordelizování všech použitelných pracovních stolů, na nichž leží nánosy hader a vypraného prádla...:/)

na pravé ruce nalepenej česnek (na bradavici, ty čarodějnice jedna), na levé dvě fazole (na ledvinách). nechápete? nevadí, já taky ne:). ve čtvrtek jsem byla u jedněch léčitelů. jsou to strašně moc neuvěřitelní lidi. je jim přes sedmdesát a obdivuju je. na člověka nazíraj dost komplexně. a na moje padání vlasů mi kromě doporučení na vytestování krve kvůli štítné žláze doporučili posilovat energii ledvin. že prej mi i přestane být zima. proto ty fazole. proto sem dnes jedla azuki a naložila nohy do horké vody až do té doby, než se mi orosilo čelo - protože teprv tehdy se prohřála celá dráha od noh přes záda až na čelo. nechápete? nevadí, já taky ne. zítra budu moxovat reflexní body všech mých oslabených orgánů. a od pondělka mimo školní a hlídací a kavárnový povinnosti hodlám sedět v MZK nad jednou knížkou, protože k tomu komplexnímu přístupu patří i duševní příčiny jakýchkoliv nemocí. (jo ještě pohyb, ale ten mi zajistí psisko, aspoň trochu:)
no a pak taky jsem si musela sáhnout do svědomí, že pěkně kašlu na jídlo. taky se to projevilo. takže snídat, obědvat a večeřet. a neosírat to kafem a Buch Tiným koláčem a rýžovým mlíkem. pěkně kašičky a polívčičky a zeleninka. v únoru tam jdu zas a chci výsledky:) protože co? protože chci být zdravá.
a já se plně zdravá necítím. nemám ani rýmu, ani kašel, ani necítím močák, není mi špatně od žaludku a nebolí mě záda. ale pořád se mi vrací kvasinky, nemám chuť k jídlu a snadno ztrácím motivaci k čemukoliv.


jak budu začtená do té knihy, dám (snad) echo. má to být o možnosti, jak přinutit každou buňku svýho těla změnit zajetej program (třeba pocitů neúspěšnosti, nízkýho sebevědomí a podobných ptákovin kazících život). vychází to z kvantové fyziky, neptejte se mně, co to je, nevím. ale když to doporučují ti dva staroušci, kterým stoprocentně věřím, musí to být pecka.

6.12.

6. prosince 2012 v 11:24
dneska bude skvělej den. rozhodla jsem se sabotovat školu. (a dobře jsem udělala:) povinnosti začínají od tří.
na netu si hodlám objednat několikery punčocháče a kamaše, ideálně klasické varhánkovité. víte jak se jmenujou? Lachtani a Tučňáci:)

a co mě dneska dojalo: http://www.videacesky.cz/reklamy-reklamni-spot-video/zapalili-byste-diteti-cigaretu