Leden 2013

27.1.

27. ledna 2013 v 18:15
tak máme na dalších deset let za prezidenta zemana. jak se takový věci můžou stát? co je toto za úlet? ti lidi nemaj mozek.
no nic, byla bych strašně sprostá. do poslední chvíle sem věřila v zázrak a stoupající procenta u KS. idealista...
.
.
pár dní mi zase vrtá hlavou, jestli prostě nemám deprese. v magazínu MF dnes byl rozhovor s janou hlaváčovou nebojaksejmenuje o jejích depresích. ona je víceméně normálně fungující člověk. ani nemá pocit, že by se někdy chtěla zabít. jen nemůže chodit do práce - do divadla. a je smutná. he.
už zas tak plynu časem a neprožívám takový ty uvědomělý stavy koncentrované spokojenosti. není mi nějak mizerně, že bych nedokázala vstát z postele, ale není mi dobře. mám permanenstní touhu po tom spát a spát a nemuset nic dělat. samozřejmě to dělat nedokážu, protože mi povinnosti tlačí na mozek. a otravuje mě neustálá životní potřeba jíst. nejradš bych za několik tisíc nakoupila pixle s koktejlama a jen to vždycky namíchala, vypila a byla po jídle. ježiš to by byla pohoda... tlačí mě povinnost nejíst hnusy a neflákat to a jídlo mě otravuje, obtěžuje, pronásleduje. mám skoro pořád hlad a musím vymýšlet, jak se toho zasranýho hladu zbavit cestou nejmenšího odporu bez újmy na sebeúctě, která závisí na mojí shopnosti fungovat. veškeré fungování podléhá hodnocení, zda jsem uspěla nebo ne. jestli jídlo bylo ok nebo ne.
občas se mi stane, že se povede hlídání a já od tama odcházím naplněná dobrým pocitem, že to vše šlo hladce. pochválím se jako hlídacího profíka. dnes jsem pracovala dobře. dnes jsem nedělala chyby. dnes jsem to zvládla. skvělý. jen tak být a cítit jen uspokojení, bez nutnosti hodnotit se, to by nešlo?

co sem to chtěla s těma depresema... neba mě můj život.
teď tu na víkend byl od chlapa brácha se svou babou. mám je ráda. jsou takoví... jednoduší. ve smyslu že jejich (morální?) hodnoty jsou natolik odlišný od těch mých, že je mi jedno, co si o mně myslí. berou mě tak jak sem. co by jim případně vadilo, je mi u zadku. přesto je dokážu mít ráda. jiní lidi jsou mi u zadku jen jako. velice citlivě reaguju na jejich pohledy, slova, cokoli, čím mě hodnotí. nebo čím si myslím, že mě hodnotí. to jsou lidi, kteří mají podobnej žebříček hodnot jak já. respektive považují za důležité podobné věci, jak já. jsou mi v něčem vzorem, v něčem zrcadlem, jejich uvažování a konání běží cestama, který si považuju. považuju a snažím se jich nějak dosahovat, ale moc mi to nejde, protože jsem líná a sklouzávám do fungování lidí typu brácha chlapa a jeho baba. a jedu třeba zítra vyrábět sračky do vzduchu cestou do Londnu. kvůli čemuž sebou pohrdám.

moje měřítka na mě nemají konce. ty morální měřítka.

a proto mám deprese. protože jsem neustále konfrontovaná se svým svědomím, které říká tytyty.

nemůžu jít místo oběda do restaurace a dát si řízek. nemůžu si ani na čáře dát pizzu. nemůžu letět letadlem. nemůžu řídit auto. nemůžu sníst klobásu. nemůžu smažit polívkovou zeleninu na nekvalitním tuku. nemůžu vyhazovat zeleninové zbytky do směsného komunálního odpadu. nemůžu mýt záchod neekologickým přípravkem. memůžu si u větnamců koupit rukavice za deset korun. nemůžu přejít bez komentáře stupidní urážku KS. nemůžu si koupit woucher za pakatel na skvělou večeři v restauraci. nemůžu si koupit tričko v šopu nerespektujicím lidský práva. nemůžu si dát kafe s mlíkem. nemůžu si dát nefairový kafe. nemůžu si dát strašně sladkej koláč. atd.
a když to dělám, tak je tytyty.


no nic. kašlu na to. jdu si do postele číct (od středy pozdě večer sem přečetla cca 700 stránek, z čehož by se dalo usuzovat, že mám čas se flákat. jo mám. ale neumím si to užít a vychutnat.)

21.1.

21. ledna 2013 v 20:17
ajajaj, mám strach. tak jsem si najela na stánky zabývající se příznakama mononukleózy. a asi šupajdím na krev. to co sem prodělala o vánocích je naprosto přesný. a já si machruju s tím, jak sem vyléčila angínu slivovicí... sbojem moje milovaný luštěninový karbanátky. sbohem pivečko. sbohem prácičko kavárnová. jak budu pracovat? kde vezmu prachy na žití? když budu muset odpočívat.
ach jo. strééés.

ještě 19.1.

19. ledna 2013 v 23:36
a zítra si ušiju sukni. prostě proto.

dnes udělán kus práce absolutně bez stresu nebo negativních nálad. zítra míním pokračovat. a vytáhnout stroj, střihnout do některých sekáčových pokladů a vyrobit univerzální žabičkovou sukni s kapsama. je to easy, už jsem to jednou zmákla. a využití je mnohostranné. a sukně jsou prostě fajn. (i když poslední dobou jsem zaznamenala, že i gatě se dají nosit - jsou-li do pasu, z příjemného materiálu, úzké a tak vůbec prostě pohodlné).

a teď jdu spát. tři piva s kamarádem, fakt příjemně strávených 5 hodin.
myslím, že dneska se konečně dobře vyspím. hurásláva.

19.1.

19. ledna 2013 v 11:56
Včerejšek byl velmi úspěšný den. Splněná zkouška, předdomluvená vedoucí diplomky, pokec s kamarádkou, nákup teplých bot a teplých svetrů, domluvený pivo s kamarádem, úklid.

Dnešek se mi zatím taky líbí. Sice nejsem moc dobře vyspaná, ale to je dlouhodobější problém nekvalitního spánku a vím, že to zas přejde. Ranní procházka s psiskem, povídání s inteligentní sousedkou, červený tvářičky a běhání po lese. Teď vařím luštěniny na polívku a vymýšlím, co budu dělat. Uklidím školu z už splněných zkoušek, zkusím si to tu trochu zorganizovat na umístění do polic, co koupím v pondělí v bazáči. Vymyslím, kam mi chlapisko přivrtá u stolu police. Přišiju poutko k bundě a navleču gumu do punčocháčů. Zdřímnu si. Budu si číst Franklovu knížku o přežití koncentráku. Možná budu chvilku kreslit. Budu poslouchat hudbu a možná i nějaké mluvené slovo. Uklidím skříň s hadrama, přerovnám je do úhledných komínků. Porovnám knížky v knihovně podle témat a utřu pod něma prach. Utřu prach na parapetech a oberu uschlé květy fialkám. Nachystám hnojící zálivku kytkám, zejména orchideji s nasazenýma květama. A budu snít o tom, jak konečně budou kam dát všechny ty naše věci:) a jak tu nebude pořád borčus. Aneb jak na úložný prostor v mikrobytě o 32 metrech čtverečných. (Vpodstatě takto velkej sme měly se ségrama pokojíček. Haha.) Jo a večer jdu na pívo!


Včera večer mě napadla sranda. Co znamená spojit prvky ADHD s perfekcionismem? Dokonale uklidit byt stylem přebíhání od jednoho k druhýmu. Kdybyste mě viděli při práci... Začnu uklízet oblečení, ale zjistím, že jeden svetr má dírku. Protože vim, že když to odložím, tak to njikdy nezašiju, tak jdu do skříňky pro jehlu a nit. Tam zjistím, že by skříňka potřebovala trochu uspořádat. To je přece raz dva. Někdy se dokonce vrátím i k zašití dírky i douklízení oblečení, jenže zjistím, že ty svetry se do té police prostě nevejdou a chce to posunout věci v polici nad ní. Jenže ty věci tam nejsou hezky porovnaný... atd. Stelu postel, což dodělám. A všimnu si, že na nočním stolku je už zase milion posmrkaných kapesníčků, teploměr není v obale apod. Tak posbírám kapesníčky a napadne mě, ža další bince na vyhození jsou i na stole. Jenže je tam fůra knížek, papírů a školního bince, pod kterej nevidím. Co kdybych na nějakej kapesník zapomněla a přece k tomu koši (v 32m čtverečnym bytě) nepůjdu dvakrát. Tak rovnám knížky, papíry a zvýrazňovače, přičemž zjistím, že krabička na foxy, propisky, papírky a další kreslící a psací blbosti je celá rozbordelená. Ale řeknu si ne, běž vynýst ty kapesníky. Tak jdu, zjistím, že koš je plnej a měla bych ho zavázat do pytle a dát za dveře a až pudu se psem, tak ho hodit do popelnice. Jenže mám ve dřezu nádobí a v sýtku zůstal binec a abych se k němu dostala, musím umýt nádobí. Přece nebudu vyklepávat sítko do novýho košovýho pytle. Na nějaký knížky a zvýrazňovače sem dávno zapomněla. Pak odnesu z linky do pokoje mp3 a zjistim, že na stole je ještě pořád ten binec... A takhle to jde celej proces uklízení. Nemyslim si, že někdy budu schopná dělat jen jednu nebo dvě věci zároveň. Myslím, že budu vždycky přebíhat od jednoho k druhýmu, ale v konečným důsledku bude perfektně uklizeno.
Když sem byla malá, měla sem většinu času fakt zabodelenej pokoj. Maminka z toho byla samozřejmě nadšená, jak už maminky bývaj. Když mě teda ukecala, abych to šla uklidit, a mě se začlo chtít (protože já to mám fakt ráda, ten stav uklizenosti. Je mi z něho strašně dobře a trávím v tom prostoru pak strašně příjemný časy), tak bylo jasný, že je to proces na celej víkend. Ne že bych od toho odbíhala a musela se do toho nutit. Ne. Ale úklid znamená zorganizovat a poskládat všechno. Každej šuplík přesně a systematicky narovnanej, trička v komínku podle barev a samozřejmě krásně poskládaný, všechny pastelky a tužky perfektně ostrouhaný. Jinak to nemá vůbec cenu dělat. No a protože nedostatkem úložnýho prostoru trpím celej život (já chudáček), strašně snadno vytvářím binec. Protože uklízejte to tričko, když se tam nevejde a je tam binec a museli byste to přerovnat a to by znamenalo uklidit celou skříň, na což nemáte ani náhodou čas ani chuť.
Tak tohle je jeden můj srandovní rys. Má to tak pravděpodobně více lidí. Ale třeba v mé rodině to u nikoho zvlášť nepozoruju. Jasně, někdy je to taky chytlo, třeba mladší ségra se s úklidem taky zadrbávala. Nevim ale, jestli ji to bavilo. Já v tom totiž nacházela takovou zvláštní formu uspokojení. Z toho rovnání a vymýšlení systémů. Ale určitě u nás podle barev nikdo trička nerovnal:D (A teda nepředpokládám, že by si někdo dokázal všimnout, natož ocenit(!) této mojí snahy o dokonalost).
Až budu mít děti, tak jak uvidím, že v něčem projevujou takovouhle snahu, budu se na jednu stranu děsit, ale určitě si toho budu cenit:D.


Howgh. Jdu uklidit sušák na prádlo.

18.1. radostně

18. ledna 2013 v 21:26
tak a je to za mnou. to co sem musela, je už splněno. hurá!
dnešní test byl poměrně náročnej, vyletělo na něm už dost lidí. takže sem za další D ráda. samotný otázky nebyly špatný, myslim že dobře zvolený, trochu bych jen zapracovala na jasnější formulaci. hodnocení bylo na poměry mojí školy přísné. kdyby to hodnotil někdo jinej, mám tak B.
teď nemusím nic a pořád si to opakuju. a můžu v úterý udělat jednu zkoušku (a předpokládám, že taky udělám). ve středu případně další (kterou spíš neudělám).

toliko ke škole pro dnešek.

po zkoušce jsem šla se spolužačkou na naše kavárnový skvělý kafe cezený přes aeropres. kdo máte rádi dobrou a silnou kávu (bez mlíka), doporučuju vyzkoušet tenhleten mechanismus. je to easy a není potřeba žádnej drahej stroj. viz článek třeba tady: http://hobby.idnes.cz/domaci-kave-zacina-kralovat-aeropress-je-maly-levny-rychly-a-vykonny-1je-/hobby-domov.aspx?c=A101024_191713_hobby-domov_bma Jen bych ještě doplnila, že je dobré po tom zamíchání nechat kávu pod tlakem dve tři minutky louhovat, až poté stlačit.
povídaly jsme si, probraly školu. ona teď jede na erasmus (nechápu). mám trochu obavu, že něco proseru, zanedbám, nebudu o něčem vědět apod. jsem ve škole dost mimoň, nikdy nevím, kdy se co kam odevzdává, kde najdu který informace a tak. respektive radši se vždycky zeptám, než si tím zasírat paměť:)

a pak nastal skvělej čas utrácení! pro dnešní den stoprocentně platí, že krámy na Cejlu poskytují to pravé objevovatelské blaho. žádná nákupní centra blefujnemámrád. ale sekáče, zastavárny, vetešnictví, nábytek z druhé ruky, botárna s botama z minulých sezón. to je ono! takže moje peněženka sice vyplácla 1500,-, ale tahle částka v sobě obsahuje neuvěřitelných 17 položek.

1. tyhlety boty proti zimě při dvouhodinovém stepování u dětského hřiště: http://www.stylizara.pl/product-pol-173-Marco-Tozzi-sniegowce-kozaki-26608.html Už jsem je otestovala venku se psem a řeknu vám... nohy ani nezaznamenaly, že je nějaká zima!
2. přenádhernej podzimní kabátek na roční dítě. pro narozenou M na podzim jako dělanej:
Je z zfilcované vlny, takže teplounkej. A jsou na něm vyšitý krásný obrázky: veverka, ježek, podzimní listí, houby, na zádech opadávající strom. Jenom cena knoflíků by vyšla na trojnásobnou cenu samotnýho svetru. Ten stál prosímpěkně 39 Korun.
3. osm dospěláckejch svetrů: 4 pro chlapa a 4 pro mě. Pro mě jsou tři myšánkový (tzn z nějaké té lamy, angory nebo tak), měkunký a lehký, jak je mám ráda + jeden takovej trochu krejzy k úzkým gatím. Chlap vyhrává dva svetry teplý, kterých měl nedostatek (původní stav: 1 ks) a dva světry tenký, slušný, ňuňuňukrásnejchlap (původní stav: O ks).
4. mikinka pro M, teplý botičky, aby jí neomrzaly tlapky, když je v šátku.
5. panenka všech panenek(hned po botách nejdražší artikl: 190 káčé):
6. tři krásný bílý hrnky se strašně jednoduchou lineární kresbou - jeden poputuje do Londýna, jeden do kavárny a jeden si necháme doma:) 5 kč(kus
7. plastovou misku na odkapávání salátu, která tam na mě asi čekala, protože mi tento kus v kuchyni chybí a v létě s ním bude hej
8. jo a obrázek. do kuchyně.

mám z toho nákupu celej den strašnou radost. volala sem to mamuše, chlapovi i do Londýna. nakupování je skvělá věc:) nevykonávám tuhle činnost moc často, protože by mě prudila. ale takhle jednou za čas udělat si radost nákupem věcí z druhé ruky je paráda. a nekoupila jsem ani jednu blbost, co bychom nepotřebovali nebo nebyli schopni pořádně využívat (protože taková řečnická otázka: co člověk vlastně potřebuje k životu, že, he).

18.1.

18. ledna 2013 v 9:01
uf. za hodinu odchod na zkoušku. poslední nutnou. nepřipadám si úplně nenaučená a vůbec nenastal stav seru na to, blbá škola, a podobně. (použila bych takovýto wtf. ale já nadávám českejma sprostejma slovama:)).
právě naopak, včera jsem se po desíti hodinách s dětma (uf!) dívala na jeden obor, co by se mi hodil k tomu mýmu jako rozšíření. musela bych začít zase od bakaláře, ale velkou část předmětů by mi uznali z už prošlýho studia. to by bylo easy. chlap se tváří skepticky:) asi ho úplně nebaví ty normální předzkouškový stavy (viz první odstavec). ale hodilo by se to. a bavila by mě ta práce, měla bych větší šanci dostat se do nějakýho SPCčka (po X letech ve škole nějaké), což by bylo skvělý... za zkoušku nic nedám (teda jo, čtyři kilča za pozvánku k přijímačkám), kdyžtak se na to po dvou semestrech vybodnu:)

tak nic. jdu si zopáknout legislativu a rozdělení dyskalkulie podle Košče.

a po zkoušce na kafe do nejlepší kavárny. a ke kafi mou novou lásku: čokoládový rumový košíček, co dělá Buch ta!

16.1.

16. ledna 2013 v 20:30
Zkouška dopadla dobře. A za odměnu pohádka:)


Relativně dobře teda..., ale kdo říkal, že se snažím o Áčka, že?:)

A protože mě v pátek čeká další, tak se celý odpoledne usilovně věnuju úklidu bytu. Prokládám to teda jezením a internetováním, aby se tu dalo ještě bydlet.
No nic, stačilo. Jdu si aspoň přečíst legislativu...

povzdech

15. ledna 2013 v 17:47
zítra ráno mám zkoušku. jsem značně nenaučena. zbývají mi tak 4 - 5 hodin produktivního času a je na mně, jestli je využiju. nechce se mi. strašně se mi nechce. ale už sem vyčerpala všechny výmluvy. po hlídání jsem byla v obchodě, pak jsme šli s chlapem na oběd, pak se psem do lesa, teď jsme se mrkli na film. jediná šance je, že dostanu znova hlad:)

tak nic, no. jdu si zopáknout rvpčka.

Blogové letadlo

13. ledna 2013 v 18:27
Blogové letadlo od Bludičky. Dál asi posílat nebudu, poněvadž čtu jen málo blogů a jejich majitelé o tom nejspíš ani neví:D

1. Čeho ve svém životě nejvíce litujete a na co nejradši vzpomínáte?
Skvělá věc na pozitivních vzpomínkách je, že s lety jsou čím dál hezčí:) Takže ráda vzpomínám na dětství, kdy jsme si my tři sestry a sousedovic děcka hrávali na zahradách, opíkali chleby na ohni a vymýšleli blbosti. Myslím, že to byla jediná doba, kdy jsem byla schopná bez emočních keklů kooperovat s lidma. Co se lítosti týče, to je horší. Obecně nemám tendence věcí litovat, protože to k ničemu není. Nevztahuje se to ale na věci týkající se mýho života, který sem ale sama nezpůsobila. Takže lituju toho, že mamka pro mě neměla víc pochopení. Myslím si, že kdyby se mnou jinak mluvila a nedávala najevo nedůvěru ve mě (že něco dokážu), že bych nemusela teď řešit blbosti, co řeším. I když za to nejsem ráda, pořád jí nejsem schopná odpustit.

2. Je něco, co závidíte ostatním lidem?
Závidím, když má někdo zdravou sebedůvěru. Třeba můj milej drahej chlap:) Ulehčuje to žití. Jinak asi nic moc. Nechtěla bych měnit svůj život.

3. Jaká vaše vlastnost vám nejvíc vadí?
Těžká otázka. Jenom jednu můžu napsat?! Asi urýpanost...

4. Jaká činnost je vaše úplně nejoblíbenější?
Jak kdy. Po celodenním hlídání dětí mě bolí nohy a jít do lesa se psem je to poslední, co se mi chce. Jindy je možnost jít do lesa nejlepší věc na vyčištění hlavy, zklidnění, zaměření se na jiný věci, než blbosti. Pak ráda kreslím mandaly. Baví mě vytvářet nejdřív ty obrysy, baví mě to pak vykreslovat. Co každopádně fakt ráda dělám, je spaní! Mozek je vypnutej (nebo aspoň to vědomí, no).

5. Kdo je nejdůležitější osobou ve vašem životě?
Já sama:) Pak chlap a pes.

6. Kdo vám kdy nejvíc ublížil?
Když pominu ty chyb rodičů napáchaný na mým dětství... tak asi můj chlap. Je to už dost dávno. Ale stát se to znova, tak nevim, jak to přežiju.

7. Myslíte si, že jste v něčem jiní než ostatní a v čem?
Jo. Jsem. V mnoha ohledech. Nejsem schopná se bavit ve skupině (třeba kolem stolu se přirozeně zapojovat, pokyvoval hlavou a tak). Buď mě to tam prostě nebaví, nebo na sebe strhnu pozornost a jsem střed všeho dění. Nemám ráda ani jednu variantu. Jsem nekonformní. Neumím vůbec lhát a když to musím dělat, tak mi to jednak nejde a jednak se u toho cítím strašně. Je mi víceméně úplně jedno, co si o mně druzí lidi myslí. U lidí neznámých je moje lhostejnost jejich názoru na mě 100%, u známých jak kdy, podle hladiny sebedůvěry. Myslím si, že tahle odříznutost od lidí je naučená a nepřirozená, ale stala se jedinou možností, jak to mezi lidma přežít.

8. Kdybyste si měli vybrat jen jeden svůj nejoblíbenější blog, který by to byl?
Na tohle asi nemůžu odpovědět. Ale můžu napsat, některé blogy, co navštěvuju různě pravidelně a často, jak mám náladu a momentální zaměření zájmů. Chodím k Fall ( http://fallencino.blog.cz/ ), protože mě baví, mám ji ráda a ráda sleduju její uvažování (pokud to teda zvládám); k Banalitě ( http://banalite.blog.cz/ ), protože mi vyhovuje její surovost ve výběru témat a náhledu na ně, a protože k ní chodím už pár let a baví mě neztratit kontinuitu vývoje její sebeprezentace; chodím k Verunce ( http://chcizapomenout.blog.cz/ ), která je bojovník, k Rezzi ( http://to-be-thin.blog.cz/ ), která nachází sebe sama a neztratí se. Ještě někdy navštěvuju několik dalších, ze kterých ale buď nejsem moudrá nebo mě ne vždy baví nebo na ně chodím jen občas a další důvody, proč je neuvádím. A pak docela chodím k několika tvořivým matkám od dětí. Protože mě inspirují a dávají představu, že to jde být matka a neposírat to.

9. Jak vidíte sami sebe za deset let?
Za deset let bych chtěla mít aspoň dvě děti se svým nynějším chlapem:). A bydlet ide tady ve čtvrti, kde bydlíme prozatím studentsky. A jezdit někde na dědinu na chaloupku, kde budou mít děti možnost jíst bláto, lézt po stromech a nemýt se celej víkend. Těch dětí může být víc, dle situace. Chtěla bych se iniciovat v nějaké místní občanské iniciativě konající dobro. A mít kam odkládat děti, abych si odpočinula (to asi nebude problém:)). A zvládat sama sebe a svoje někdystavyneschopnostivylíztzposteleafungovat. Celkově doufám, že budu víc v pohodě. No a byla bych ráda, kdyby se mi naskytla možnost dělat speciálního pedagoga v mateřské škole pro deti s postižením. Ale to asi těžko:).

10. Máte nějaké cíle, na jejichž splnění pracujete?
Teď jsem trochu ve slepé uličce. Ale víceméně dlouhodobě pracuju na tom, abych byla schopná žít sama se sebou. Za pomoci různých technik a metod, bez pomoci odborníků. No a pak taky pracuji na tom dodělat magisterskej studijní program.

11. Co máte na sobě nejradši?
Taky těžká otázka. Asi bezprostřednost a tu odpoutanost od lidí. Schopnost být dítě.


Uf. Zpověď:) Zveřejňuju a jdu se učit! Možná časem taky vymyslím nějaký otázky. Uvidíme:)

8.1.

8. ledna 2013 v 18:48
dnes hlídání dětí od rána, pak polívka s azuki a řasama, rozmnožit kvásek na chleba (aha, jdu to dodělat na kynutí), boulder (bolí mě ruce jak prase, vydržela sem lézt dvacet minut. ale všechny cesty z jara sem přelezla. během zkouškovýho hodlám s návštěvama pokračovat. těšte se pacinky a zádíčka!), vyvenčit psa, uklidit kuchyň, čaj z kořene lotusu na odhleňování, porovnání prádla, registrace předmětů (uf, zasraně zasekanej systém), chvilka s aquarelkama (od chlapa, tak šup, kreativito, vylez) a mandalou. a už nemám žádnou výmluvu, musím se jít učit. zítra dopo mám zkoušku, umím toho žalostně málo.

zítra bude fajn den. po zkoušce mám volno. zajdem si s chlapem někam na jídlo, do sekáče, večer budem vyrábět famózní karbenátky a pak se nacpem a snad i podíváme na film.

no nic, jdu na ten kvásek a pak to učení. blefuj.

6.1.

6. ledna 2013 v 23:30
já jsem takovej debil... nechápu to. před vánocema sem onemocněla a ještě pořád nejsem uplně fit. no a neodevzdala jsem (s omluvou od vyučující) jeden úkol. a odkládala, odkládala a odkládala. začla na něm dělat ve čtvrtek. a teď to konečně dodělala. a řekla si, že sem fakt kráva.

kromě toho, že se mi samozřejmě ulevilo, že už to mám, jsem zaznamenala i další věci.!!! tak třeba chuť teď v noci ještě vytáhnout učení a začít se učit na středeční zkoušku. cože? jak se mi to mohlo přihodit? nebo třeba takový to přesvědčení, že nepíšete špatně (rozumějte, dělám pedák, tam fakt není potřeba ovládat brilantní styl psaní). že vám to dokonce jde, že když máte nějaký fakta, tu potřebnou omáčku i špetku koření tam zvládnete nacvakat a ono se to nečte zle (narozdíl od většiny prací mých spolužaček). že vlastně je fajn dělat školu, protože bez ní byste nic takovýho nikdy nenapsali. naliskejtemi.

no nic. jdu umýt nádobí, vyvenčit psa, uklidit prádlo, umýt sebe a spát.