Únor 2013

24.2.

24. února 2013 v 12:22
čeká mě dost strašnej týden. nebude vůbec v souladu s mou mononukleozou. blé. dnes přijedu ze zasněžené chaloupky do Brna poměrně pozdě a zítra to začíná od brzkého rána. celej den škola, slezka se spolužačkou kvůli vypracování něčeho. jen lehce nucená socializace se spolužačkama (k tomu se vyjádřím později). odmítám se ale socializovat večer. to bývám unavená a chci klídek. do týdne se ještě má vecpat jedna delší návštěva u lékaře a jedna pracovně-přátelská schůzka. víkend nebude o mnoho lepší. částečně v práci a částečně mě tlačí se zase socializovat a zabít několik hodin plkáním o něčem, co se stejně neuskuteční. grrr.

cítím se, jak kdybych si zuby nehty držela v náručí čas jednoho týdne, ale skrz paže mi ty ludry lidi kradou hodinku po hodince...


pozvala jsem k nám na zasněženou chaloupku kamarádku Kaš. jednu z mála mých kamarádek. vidíme se málokdy, ale vždycky si dobře popovídáme. zazněly zajímavý myšlenky na téma přátelství. snažila jsem se charakterizovat můj vztah s M. naprosto zásadní v tom, že to začlo fungovat a funguje, bylo a je něco, co sem nikdy nikde jinde nezažila. nazývám to absulutním pezpodmínečným přijetím mé osoby. naprosto výhradní emoční pouto z toho plynoucí. paradoxně s M se o spoustě věcí nebavím. u Kaš je jiná a asi ne tak důležitá a specifická vlastnost našeho vztahu. můžu si s ní povídat svobodně, jako JÁ, o všem. i o věcech, za který se v jiné společnosti stydím nebo s něma prostě moc do diskuse nechodím. u Kaš nacházím takovou nejpřirozenější míru podobnosti nazírání na svět. ve světě fungujeme podobně. asi tím myslím to etický hledisko.
těžko se vysvětluje podstata vztahu s nějakým člověkem...

zítra se mám setkat se spolužačkama z oboru. je nás jen šest. nemám od toho žádný očekávání. skupinu na FB sem založila víceméně z vychcanosti - musím se s něma kamarádit, abych mohla škemrat o materiály a informace, věděla, kdy kde co. takže se přizpůsobím. absolutně od toho nečekám vznik přátelství.


no nic, jdu udělat salát - kysaný zelí s nastrouhaným jabkem a olivovým olejem.

18.2.

18. února 2013 v 9:56
klasika. stresuju ze školy, ale vpodstatě mě to tady baví. zase cítím adrenalin a nahecování do práce. během chvilky sem napsala mail budoucí vedoucí diplomky s poměrně přesně stanoveným plánem co a jak. a už se vidím, jak diplomku realizuju. a těším se na to. houpačka. dopoledne hodina metodologie. bavila mě. hned mě napadlo začít plnit tu fůru úkolů, co nám naložila. ať je mám z krku a dobrej pocit k tomu jako bonus.
jenže sem si dobře vědoma, že je dopoledne, spala sem 8,5 hodin a večer budu grogy a ze školy otrávená. naštěstí mám zítra i ve středu volno. zítra hlídám a ve středu budu se psem a s chlapem někde venku. další škola až ve čtvrtek. zato celej den.

co teď. sedím v naší debilní studovně (ale mám nejlepší místo). mám hodinu času, než mi začne seminář. asi se mrknu na první úkol do té metodologie.

17.2.

17. února 2013 v 16:46
z lázní doma. mám to tu ráda. chlap jel ještě k našim pro psa, tak zevlim, pletu, peru a podobně. to mám taky ráda. samotu, která nevadí. v lázních bylo příjemně. ten pár, s kterým jsme byli... je fajn, ale nedokázala bych s něma trávit víc času. jsou moc jiní, moc obyčejní, moc konzumní. na druhou stranu jsou upřímní a člověk před něma vůbec nemá takovej ten pocit studu nebo pocit snahy nějak vypadat a působit. veškerý moje snahy o rozvinutí konverzace na témata týkající se ekologie nebo prostě ekologičtějšího žití přešli taktním mlčením. prostě je to absolutně nezajímá. já sem zase mlčela k jejich rozplývání se nad tím, kde byli na jakým skvělým jídle (mase). navrhla jsem jim, že se dnes můžeme společně podívat do kavárny, kde dělám. ta je taky enviromentálně laděna. protože neprojevili dostatek nadšení, už jsem to při příjezdu do Brna nezmiňovala. a byla vlastně ráda. protože jednak by nedokázali ocenit interiér podniku, druhak by jim jídlo připadalo nemastné, neslané - nemasové. (a v závorce uvádím asi hlavnější důvod, prostě bych se v kavárně s něma nechtěla ukazovat).
ale celkově ten víkend považuju za velice příjemný. byli jsme třikrát na jídle a maso mi už lezlo ušima. ale nemasové jídlo se v maďarsku asi nevede. anebo jsem ho v lístku nikdy nenašla. vždycky jsem si ale vybrala dobře, vyhýbala jsem se smaženému a poslední kapr s dušenou zeleninou a bramborama byl vynikající. ale zas si dám mileráda bezmasových několik týdnů až měsíců.
vůbec neumím pracovat se situacemi, kdy mám jíst maso. nedokázala jsem říct, že chci jít někam, kde bude možnost nemasa. (ani nevím, jestli bychom tam podobný podnik vůbec našli). chlap je přizpůsobivec a nerad dělá nepříjemna a maso normálně jí. takže i když jsme si s sebou vzali chleba a veganskou cizrnovou pomazánku, zas jsem to přivezla netknuté zpět. protože jsme prostě šli všichni 4 na jídlo.

lázně byly fajn. hodně jsme byli s chlapem spolu, což je dobře. celej ten víkend vztahu prospěl. nejlepší byla sauna. už zjišťuju možnosti sauny tady. pravděpodobně by mi to prospělo. na chvíli jsem se od ostatních i trhla a dál pokračovala v saunování (sauna, venkovní dvoustupňový bazén, odpočinek, sauna, bazén, odpočinek atd.), pak jsem si na hodinku odpočala na lehátku, kde jsem si i zdřímla, což mi pomohlo nebýt večer unavená. fajn víkend. jednou za rok, proč ne.

míním pokračovat v našem ježdění někam. máme po republice fůru známých, nebylo by špatné trochu poznat Česko. odpočineme si, vypadneme, vyvětráme mozky, máme čas a prostor být spolu.


tak a teď jdu pověsit prádlo, dát prád druhou várku a pokračovat v pletení!

14.2.

14. února 2013 v 21:24
zítra si odhlídat několik hodin (snad to bude pohodovější, než dnes) a pak nasednout do auta a nechat se vézt, vézt, vézt... až do Maďarska. a tam se ideálně nechat vyhodit rovnou do lázní! fakt jedem s chlapem a ještě jedním párem do maďarských termálů. vůbec nevím, co od toho čekat. ale těším se. pro jistotu beru do auta pletení, co kdyby to byla nuda. (třeba tam dodělám ten svetr, o němž sem si naivně myslela, že ho už povezu nikoliv v tašce, ale na sobě...)

baví mě, že spolu trávíme čas a děláme zajímavý věci (světe div se, ještě před nedávnem byl můj sen proflákanej víkend tady u nás tak maximálně s procházkama se psem do lesa nebo na pivo..., hlavně ať nemusím mluvit s lidma). baví mě teď i mezi lidi zajít. ale obávám se, že s nadcházejícím semestrem mě to bavení zase rychle přejde. už teď mě jímá hrůza při pročítání školních mailů, se kterýma se tento týden roztrhl pytel. ble. ale už jen rok a půl. to musím přežít!

no nic. jdu si lupnout ostropestřec a céčko, sprchu a mažu spát. zítra bych potřebovala brzo vstát.

12.2.

12. února 2013 v 11:34
mám volný den a přemýšlím, co s ním. část už jsem skvěle využila - spala jsem do desíti:) pak jsem konečně zanesla na poštu balík s kabátem, co vracím. byl málo teplej. ale několikaměsíční kabátový problém už je vyřešen. včera jsem pořídila za pár stovek a jsem z něj nadšená. tak jsem si k němu ze samé radosti koupila z bio bavlny několik tílek a ponožky mně i chlapovi. a pořád mě to vyšlo levněji, než jsem za kabát předpokládala. mám z toho radost. (a chlap taky, že už nemusí poslouchat kabátové nářky:))

mám chuť vytáhnout stroj a ušít si sukni. ale nebudu to dělat, protože mám jiné resty - doplétání svetru. pro mě. chtěla bych ho už nosit! tak šup šup, filmů mám snad dost:)

tyhle stavy mám ráda. chce se mi něco dělat (a ne jen spát, že, mononukleozo!), mám uklizeno, navařeno i napečeno. a mám několik hodin na flákání!

7.2.

7. února 2013 v 19:06
někdy bych se chtěla vidět z nadhledu. protože i když mám skoro pořád pocit, že spíš se mi nedaří než daří, tak to vpodstatě není pravda. a teď mám na mysli opět takový ty hodnotový záležitosti.
k čemu se chci dostat.

měla jsem dost problém odolávat sladkýmu. denně jsem snědla několik balených tyčinek kde čeho. chuť na sladký byla prakticky nepřetržitá. nevim, čím vším to je, možná tím, že prakticky vůbec nejím maso a celkově konzumuju jen velmi omezeně extrémní potraviny, čímž pátem nedochází k nutnosti vyrovnávání a touze po sladkým (respektive přehoupnutí se do druhýho extrému). zato se mi daří jíst celozrnný potraviny (a teď nemyslím kaiserky a podobný rádobyzdravý hnusy, ale třeba neloupaný obiloviny), skoro denně luštěniny, různý typy doma kvašených zelenin, zeleninu vařenou i čerstvou, někdy pečenou. domácí žitnej chleba z kvásku, mořský řasy, fermentovaný sójový záležitosti. málo solím. kaše sladím maximálně medem nebo třeba jen dušeným jablkem. easy strava. ne stoprocentně. ale taky se snažím chodit na dobré jídlo ve městě a opět volím kombinaci celozrnných obilovin, luštěnin a různých náhražek masa, jako je seitan, tempeh a podobně. a zeleninový saláty. vařím polívky a i když ten den třeba nemám čerstvě uvařený jídlo, je taková polívka dobrá a kvalitní. tenhle typ stravy má asi za následek ustálení chutí. a když chuť na sladký, k uspokojení stačí mnohem menší kalibry, než dřív. rýžový mlíko, sklinka pomerančovýho džusu (v dm maj fairovej:)), dva čtverečky kvalitní čoko, myslityčka. když není zbytí, dám si i emco sušenky. ale poslední tabulku milky sem snědla v říjnu v Londýně, kde sem měla extrémní depku. a nejde o to, že bych odolala a nekupovala si to. ale prostě mi nedělá problém vybrat něco vhodnějšího.

kromě ovlivnění chutí má asi velkej vliv i ekologický snažení. takže když si mám vybrat mezi doveženým něčím a místním jabkem, vezmu si jablko. uznávám, občas si koupím grep, ten není náš.
včera sem zažila zvláštní věc. s chlapem teď spíš nemáme prachy než máme. a protože tu jsou strašně zasviněný okna, tak sem šla koupit nějakou okenu. s rozprašovačem měli dva druhy. nějakou klasiku za 35 korun a ecover za 115 korun. množství stejný (ale to je jedno, protože na ty naše dvě okna mi ta flaša vydrží tak deset let). a já kráva koupila ten levnější prostředek. pak sem na sebe byla ještě pěkně dlouho naštvaná. a ani se mi ty okna nechcou mýt. protože je to prostě nějakej hnusnej, smradlavej sajrajt. a kvůli tomu, abych ušetřila pár koŕun ho koupím.
tenhle zážitek ve mě utvrdil, že je to se mnou fakt vážný. ostatný domácí kosmetika je ekologická. od aviváže do prádla po záchodovej čistič.

v ekologickým konání jsem teď udělala velkej krok. leckdo by si klepal na hlavu, co to provádím za hnusy, já si klepu taky. ale z jinýho důvodu - že sem to neuskutečnila už dřív! začnu trochu oklikou. možná sem tu už zmínila, že se mi líbí bezplenková metoda. teď ji vidím i v praxi, M ji s malou praktikuje. a funguje to. ono to dítě skutečně velice dobře rozumí tomu, že mít pod sebou naděláno je kentus. a tak s mámou spolupracuje a počká tu chvilku, než ho dá vyčůrat nebo vykakat. ono taky prát ty posraný plíny dá zabrat. o umělých ani nemluvím. nevim ty počty. ale takový děcko se zabalenou prdelkou od 0 do 3 let, kdy bezpečně ovládá chození na záchod, vyprodukuje za svůj krátkej život bez vlastní možnosti rozhodnout o tom tolik tun škodlivýho a těžce rozložitelnýho odpadu, kterej kontaminuje podzemní vody a blízký pole, až to hezký není. a konečně se dostávám k podstatě mýho objevu. jakej je rozdíl mezi hezky zabaleným batolecím bobkem v "papírové" plíně a menstruační krví ve vložce??! jeden zásadní. dítě kaká do plíny max ty tři roky (a pak když je důchodce a neudrží stolici, ale to je zas něco jinýho). ženská menstruuje několik desetiletí. nedělám tu žádnou agitku. jen si tu pro sebe dělám velký aaach, že sem do toho šla a vyzkoušela to. mluvím o naprosto ekologickým způsobu osobní hygieny v době menstruace. pořídila jsem si menstruační kalíšek. prvně sem si myslela, že to budu používat jen když budu doma. ale je to tak pohodlný, že to používám celou dobu, včetně noci. nemám žádnej stres, že se mi posune vložka nebo že sem si vzala malej tampon. kalíšek má kapacitu větší. taky nemusím řešit, kolik vložek s sebou potřebuju na víkend.
on je ten dnešní svět trochu někde jinde. díky hormonální antikoncepci holky pomalu ani neví, co to menstruace je. protože než se jim stihne ustálit a chodit jako hodinky, tak jim doktorky nasadí HA a holka ani nemá šanci zjistit, jak to její tělo vlastně funguje. pamatuju si, jak si moje dobrá kamarádka na střední škole pochvalovala, že je antikoncepce skvělá. že o tom pomalu neví, že to dostala a že krvácí slabě a jen tři dny. no skvělý! až na to, že to tělo asi ví, proč krvácí tolik dní, co krvácí. tělo asi ví, kolik jakých hormonů má kdy a proč vyprodukovat...

ale to sem už jinde. klid. nebudu se rozčilovat kvůli pohodlnosti a blbosti druhých. ale neodpustím si ještě jednu věc. holky - ženský si myslí, že medicína zvládně všechno. teď, protože by se mi fakt nehodilo otěhotnět a protože mě fakt sere akné, by se mi hodila HA. a za deset let, kdy jsem si z provozu vlastní hormonální systém naprosto vyřadila, se to přece nějak zařídí. vždyť ta asistovaná reprodukce je už na dobré úrovni. nevadí mi vybalit několik desítek tisíc za dobíhání na kliniku, kde mi do břicha vpraví ve zkumavce oplodněný vajíčko... debilita.

ještě mám jednu věc k vyzkoušení. ale o té napíšu zas časem, až zjistím, jak moc skvělý to je. anebo třeba není.

5.2.

5. února 2013 v 13:59
napsala bych, jak bylo v Londýně..., ale shrnu to jen do pár vět. přežila jsem to tam, vpodstatě se mi tam i líbilo. trochu na mě doléhaly hororový vzpomínky z podzimu, ale jen tak lehce, asi pro to uvědomění, že sama nikdy a nikam. prošli jsme si centrum, kafovali v kavárnách a zajeli si do Oxfordu. jo. bylo to fajn. byla to dovolená.
M je stejně daleko, jak předtím, její návrat zpět ještě dál. od jara zase začne jezdit i ona sem, uvidíme, jak to bude fungovat. malá je nádherná. ale nezávidím.

po návratu jsem zajela domů pro výsledky krve a pro psa. mononukleozu jsem tedy prodělala a uklidnilo mě to. že už vím, proč se necítím zdravá (i v Londýně jsem si stihla onemocnět a zas se uzdravit). dneska jsem pak byla podruhé u léčitelů, dopadlo to fajn. a skrz tu mono a nějaký viry v těle budu chodit na nějakou šílenost. jmenuje se to kyslíkovo-ozónová terapie. taky budu na posílení jater papat mleté semínko ostropestřce v medu a samozřejmě nahřívat. člověk by řekl, že bez intervence chytrých lidí umře...

venku prší a mně se to líbí.

jdu si tu trochu uklidit, vypadá to tu zas strašně. a něco si uvařit. a pak... asi film a pletení. jak jsem u M viděla to moje megadílo- nosící svetr, tak mě to pletení znovu chytlo. že bych konečně dopletla svetr pro mě?