Červen 2013

24.6.

24. června 2013 v 6:40
věšívám práslo u nás za panelákem. na veřejném místě. ještě se mi nic neztratilo. pro jistotu tam ale nedávám ty lepší kousky a taky prádlo nemusí všichni okukovat. zbytek suším na pro patro společné lodžii. v našem mikro piko bytě je sušák dost navíc. poslední várka se doprala večer a úvaha, že přes noc a během dopoledne do proschne byla naivní. teď jsem sbírala trička, z kterých crčela voda.
a tak mi tu v šest ráno odstřeďuje pračka a já sedím u prezentací z výuky. dnes mám poslední zkoušku.

tak tři roky zpět se u mně touto dobou, od června do srpna, objevují příznaky alergie. rýma a ucpanej nos, svědící oči, svědící patro. dle bicomu mám alergii na chlad. žádný jiný alergeny mi zjištěný nebyly. ani náznak lepku nebo mlíka. jenže co jsem si o chladové alergii našla, se vůbec jako moje alergie neprojevuje. ti lidi reagují na kontakt s chladem, bělají jim prsty, naskakuje kopřivka, projevy začínají hlavně s příchodem zimi nebo podzimu. nebo když v létě vlezou do studené vody.
jenže tohle se mě vůbec netýká! moje alergie vykazuje jen jednu jistotu. ve špinavějším prostředí (Praha) je horší, v čistším lepší. a nejvíc trpím, když nevyvíjím aktivitu. když sedím na zadku u filmu, když spím. hlavně mi vadí ucpanej nos. jakmile se začnu jakkoliv hýbat, stačí se rozběhnout za psem nebo vylízt na strom, jsem úplně bez alergie. když si vyjedu na kole, o žádné alergii vůbec nevím. docela často kýchám při změně teplot, když vylezu z lesa do slunka nebo opačně. teď třeba můžu dokonce celkem dýchat nosem, snad je to ochlazením a deštěm, nechápu.

každopádně co? hodlám si zajít na kineziologii. a k homeopatce. a nějak to řešit. protože ty příznaky se můžou zhoršovat a pokud mám fakt chladovou alergii, může tam docházet k i dost podstatným zhoršením (děkuji, nechci).


jo a mimochodem, měli jsme fajn víkend. v sobotu výbornej výlet a koupání v řece, v neděli domácí flákání, papání, podívání se na film, uklízení. prostě pohoda. že bych se měla učit na tu dnešní zkoušku jsem si moc nepřipouštěla:)

no nic. jdu se nasnídat a ještě se mrknout na jednu prezentaci.

20.6.

20. června 2013 v 14:58
tak dnes jsem psala další zkoušku. a opět sem se na ni učila zlehka. výsledky ještě nevím, ale pocit mám dobrej. nebyla tam jediná otázka, kterou bych nevěděla. tento semestr je vtipnej. každou zkoušku tak nějak udělám bez učení. je to pořád opakování toho, co jsme už brali na bakaláři. jen se to omílá pořád dokola a nové informace jdou tak mimochodě. jinak se letos učitelé zbláznili a asi se na nás domluvili, že bychom si měli procvičit dovednost psaní (mimo klávesnice). všude mega dlouhé vypisovací testy o několika stranách. strategicky si s sebou brávám pero s širší stopou, protože mám vcelku malé písmo, tak aby to nevypadalo prázdně.
už mě čeká jen jedna zkouška v pondělí. snad i tam bude stačit jen mírná dávka učení.
no a mimo to mě čeká doplnit si různý krávoviny do portfolia, dopsat přípravy z praxe a zaběhnout za učitelkou nechat ještě něco podepsat. taky si musím domluvit praxi na září. během příštího týdne. no a konečně, zajít za vedoucí diplomky, co je zároveň vedoucí předmětu metodologie a zjistit co a jak, proč doprčic nereaguje a jak to bude s uzavřením předmětů. ble.

ale dneska mám volno! od teď. čtvrtky miluju. mívám je teď volné docela často. asi se vrhnu na další šití.
včera jsem udělala dobrou věc. místo ztrácení času učením na tu dnešní zkoušku jsem se vrhla na úpravy už ušité tašky. osvědčila se, v praze sloužila dobře. ale mé perfekcionistické já nebylo úplně spokojené. teď už je:) přešila jsem přední kapsičku a vypadá to mnohem líp. a taky jsem upravila celé dno tašky a taky to je změna k lepšímu. plus zkrátila popruh, s kterým úplně spokojená nejsem, ale to není tím, že bych ho špatně ušila, ale že jsem na začátku myslela, že je takovýhle postup ideální. není. příští taška bude mít popruh dělaný jinak.

a teď? se půjdu najíst, pak si dám jako desert jahody se šlehačkou (a možná i kousek nanukáče:)) a sednu ke stroji. než se ozvou rodičové s přijetým psiskem, ať něco udělám.

a víte co? těším se na víkend! pojedem s chlapem někam na výlet. měli jsme jet vandřit, ale v tomhle hicu se mi nechce. spíš bych to viděla na výlet stinným údolím nějaké řeky a večer vlakem domů. a neděli klidnou domácí pohodičku s přípravou na pondělní zkoušku.

dnes

19. června 2013 v 21:53
on umřel! on prostě umřel! vlezu na fb a vidím žiletky, jedna z mých oblíbených od psích vojáků a od filipa topola. už nebude žádnej koncert. dnes smutek.

14.6.

15. června 2013 v 1:28
jsem machr. ušila jsem si tašku. trvala mi den a půl. jsem na sebe pyšná. protože je použitelná, nositelná a prostě se mi líbí. má ideální délku, velkej vnitřní prostor, jednu kapsu na drobnosti vevnitř a druhou zvenku. mouchy do další tašky vychytám... tak si říkám, že sem odsouzená k ignoraci plánů a střihů. opět vznikla absolutní improvizací. původně měla být celá z jedné látky - tmavě hořčicově žlunej hacafrak ze sekáče s obrázkama do červena, dnes v bazárku jsem ale pořídila ideálně červený plátýnko, tak jsem jí udělala dno i ucho z něho.

dnes jsem snad zvládla zkoušku ve škole. výsledky ještě nejsou, ale měla bych to mít. další mě čeká ve čtvrtek. takhle mi to docela vyhovuje, jedna zkouška týdně.

za pár hodin vyrážíme do prahy. těším se. třeba mě s taškou chlap vyfotí a hodim fotku:)
n nic, jdu do sprchy a do postele, aspoň na pár hodin!

11.6.

11. června 2013 v 22:51
trochu si zas na sebe šiju bič. bezová sodovka už v procesu (naštěstí její další vývoj vyžaduje ze strany lidstv jen minimální intervenci - občas si vzpomenout a zamíchat) a ještě mi tu zbývá půl tašky květů na šťávu. ta bude vyráběná zítra. ještě hodlám něco nasušit (kde v našem mega bytě?:/). no a začíná kvést lípa. a tu chci taky.
co tím chci říct... vzhledem k obnovenýmu jídelnímu snažení (no ony to jsou snažící a srací vlny) a množství práce prostě nemám žádnej volnej čas. respektive volnej čas investuju právě do toho jídla, momentálně bezinek (nebo jinejch bylinek), pečení a přípravy na tyhle činnosti: sběr, nakupování.
stěžuju si, jo. ale maximálně na sebe. chlapovi bych mohla koupit sirup v obchodě (já sama to nepiju), upečeno být nemusí (taky to jí spíš chlap). navařeno být musí, to dělám kvůli sobě.
asi mě to svým způsobem uspokojuje. ta produktivita. hodně pracuju. po volným víkendu stráveným pohybem (nevim proč sem se radši celej den neválela s pletením u filmů) jsem pondělí i úterý propracovala, zítřek a pátek dopadnou stejně. ve čtvrtek mám volno. volníčko! na víkend jedeme do Prahy nikoliv pomáhat s povodněma, ale slavit.
myslim, že si tou výkonností dokazuju vlastní cenu, vlastní hodnotu. zase je to vlastně špatně. nebo není? z vnějšího pohledu je to vlastně logický. sebe prezentujeme vlastním konáním. v čem vidíme hodnotu, v tom se realizujeme. u mně je to vlastně způsob života, jak ho vedu. až na to, že jsem ve městě místo dědiny a v paneláku místo domku. a že dělám školu, ve které nevidím smysl. ale v rámci možností, jaký teďka mám, konám v souladu se svým, já(? či jak to nazvat). snažím se v něčem rozvíjet. nestrukturovaně, chaoticky, jak je mi vlastní. osvojuju si dovednosti, který považuju za hodný zvládnutí a zařazení do svýho konání. ať už je to zvládnout pečení kynutých buchet nebo stihnout využít bez v době, kdy je v květu. a jedu dál, postupuju pořád dál, protože jak jednou něco udělám, povede se, osvojím si, potřebuju jít hned výš. takže vlastně každou novou dovednost automaticky zařadím do toho, co dělám a mám dělat a balík nutností se zvětšuje a zvětšuje. a vytvářím si tím taková ta 'musím'.
musím:) zůstat v realite a při zemi, mít na mysli, co je doopravdy důležitý a co je nádstavba. protože dělám toho dost. nakupuju, vařím, peču chleba, pracuju jak zaměstnanej člověk a do toho dělám školu. mám psa a mám svý zájmy a nemám čas se flákat. ani po tom výrazně netoužím, vlastně by mi ke štěstí stačil jeden volnej den v týdnu, kdy nemusím ani uklízet, ani prát ani nic vyřizovat ve městě ani se s nikým vidět. jen se za den párkrát kvalitně najíst a věnovat se něčemu, co si sama vyberu.
a ten den bude ve čtvrtek. doufám, že mě nedostihne zodpovědnost školy a nebudu muset vypracovat nějakou blbost. anebo, pokud na to budu mít chuť, můžu něco dělat do školy z vlastního rozhodnutí a ně z nervozity z ubíhajícího času.

konec úvahy. jdu namočit ten bez a do postele. a to sem si naivně myslela, že se ještě večer podívám na nějakej krátkej film...

:)
jo, mám se fajn, kdyby to někomu nebylo jasný.

6.6.

6. června 2013 v 20:09
to sem si mohla myslet, že mi to vychloubání jen tak neprojde. dnes mám samozřejmě teplotku. mírnou. takovou tu běžnou, co mám vždycky v druhé půlce týdne, když to přeháním. takovou tu, kdy vlastně nejste nemocní, ale nemůžete vyvíjet žádnou mozkově namáhavou činnost, natož se učit. takže zítra to bude pro změnu improvizace. moje příprava na zkoušku čítá fyzickou i duševní přítomnost při výuce, vytváření studijního materiálu ke zkoušce a jedno pročtení. na víc asi nemám sílu. tentokrát to ale vidím bledě, je to docela náročný předmět.

mám tisíc nápadů, co bych chtěla dělat. dnes v galanterce jsem si vybrala příze na další vlnovkovou deku pro nějaký (Mrkající) další miminko v mým okolí. taky jsem tam mrkla na zipy. mám doma sice fůru zipů z různých charit a bazárků, ale zjistila jsem, že na nějakej typ taštiček by se hodily nějaký poddajnější. tak jsem dva koupila, že je vyzkouším. ale hodlám i nadále zůstat v recy provozu. no ale co? nemám na to stejně žádnej čas.
nadcházející pondělí bych se dokonce potřebovala roztřetit. měla bych být ve školce, v kuchyni péct do kavárny i hlídat děti. kavárna má smůlu, školku a hlídání zkombinuju, čímž pádem mě čeká desetihodinová pracovní doba. oba další dny pracuju 7 + 8 hodin, čtvrtek je zatím volný, ale pravděpodobně si tam budu muset dát kavárnu. v pátek jen 4 hodiny hlídání. momentálně to vypadá, že budu kombinovat 4 různé brigády. jak je to trvale udržitelný nevím.

teď tu ztrácím čas, protože nejsem schopná vymyslet, jestli chci dopsat tu seminárku nebo se jít do postele chvilku učit nebo jít rovnou spát. samozřejmě vede spánek. nebo mám hroznou chuť pustit si film a plést. ale nic. dopíšu a vytisknu seminárku, ať nemám špatný sny a třeba ještě přelouskám pár stránek ke zkoušce. než padnu.

a jen tak mimochodně, kdo tu mlel o tom, jak zas začne líp jíst? tak dnes ráno vločky s přesnídávkou jablkovou, pak těstoviny ve spolku a kafe (to jsem si ještě myslela, že jsem se jen ráno blbě probudila). a naivní představa čerstvé polívky doma samozřejmě padla. jíst se mi nechce, nebaví mě to samotnou. takže bída a hrůza.
jdu si aspoň udělat čaj z truhlíkové máty a šalvěje...

5.6.podruhé

5. června 2013 v 21:25
uf uf. kdo to byl včera unavenej? a z čeho? z hlídání jednoho dítka, usměvavého a spokojeného až za roh? dneska 7 hodin s dětičkama v počtu 17. prosím pěkně. plus hodinka debordelizace v lesní školce. tolik jsme dnes měli dětiček ve školce. zajímala by mě váha bahna, kterým bylo olepených 17tero gumových gatí... 4 dětičky byly nové. a to pak mění úplně všechno. protože je docela důležité, aby tyto nové dětičky prožily příjemnej první den v nové školce. povedlo se. možná na úkor navýšenýho množství toho bahna...
pod židlí mi smrdí pes. chudák toho dneska moc nezažil. ale nefrfňá. naštěstí.

ve vlaku do školky jsem si počítala květnovej maratón. průměrně jsem pracovala 34 hodin týdně! pro informaci, celej úvaz činí hodin 40. do toho jsem ale první květnový týden trávila 6 hodin denně praxí, kterou samozřejmě za práci nepovažuju, protože mi ji nikdo neproplatí. ve druhém týdnu ještě probíhala škola a třetí a čtvrtý už bylo zkouškové. tak už vím, proč nemám dobrej pocit ze svýho stravování, proč nejsem spokojená s počtem navařených polívek a večerů strávených pletením a sledováním filmu. (a proč mám v isu zelená zatím jen dvě políčka:D)

tak stačí s chlubením. jdu dopsat seminárku, pak pověsit prádlo, uvařit si na zítřek polívku a to by mohlo do půlnoci stačit. chci jít taky někdy spát:)

5.6.

5. června 2013 v 8:32
jsem tááák unavená... ale mám se dobře. moc dobře. včera jsem udělala zkoušku, po ní si koupila v bazaru hrozně fajn tričko a recy zipy na ty moje všechny v budoucnu našité taštičkya kabelky. pak bylo výborné hlídání. kromě toho, že E dobře spala (a já díky tomu též zvládla menší šlofíček) jsme v průběhu odpolednes s chlapem zašli do HMka pro nějaké ošacení. on si koupil kalhoty a kraťasy, já kalhoty, legíny a kraťasy. hahá, platil on:) E byla celou dobu zlatá. pěkně v kočárku ohlodávala obří jablko a v mezičaseh se mnou dělala blbosti. pak předání, poplkání s maminkou a cesta do ARTu. cestou jsem si v bazaru koupila sukni a šatičky a na čočkáči voňavou zeleninu. pak kafe v artu, přece jen dostatek spánku se mě poslední dny moc netýká. když přišel chlap, byla pohodička. do začátku filmu zbývala více než hodina. pili jsme si svoje švestkový a višňový nealka a vykládali. a on prý, že cítí, že by zas měl přestat kašlat na životosprávu. hezky papkat a tak. to mi udělalo radost, cítím podobnou potřebu i u sebe. tak mě hřála ta zeleninová nálož v tašce a vědomí společné snahy. dokonce prý že si totiž dost uvědomuje, že to nedělá jen proto, aby byl zdravej, ale i vnímá, že jednou chce svoje geny posílat dál. mám tak uvědomělýho chlapa:) dali jsme si zapíkaný paniny a celý to předkinový posezení bylo hrozně fajn. kino bylo... tak akorát na mou únavu. trochu prdlý, trochu přestřelenej příběh. ale zaujatá jsem byla a měla jsem dostatek možností vynadívat se na hadry a účesy ženských. víc od filmu v kině nečekám. nejel nám po kině zrovna ozjezd, tak jsme těch pár kilometrů šli pěšky. chlap už byl trochu nekomunikativní, protože ho toho teď taky dost čeká. pracovně. školu už má zmáklou. ale dobře jsme si to sdělili a mu vyhovovalo mě poslouchat. vykládala jsem hodně o dětech, o každodenních zajímavých situacích.
a doma nám bylo taky fajn. máme se teď spolu strašně dobře. hodně často přemýšlím o tom, čím to je. protože si dost silně uvědomuju, že to závisí především na mě a na mých náladách a kontaktech s ním. teď cítím strašně vělkou lásku a dávám ji najevo a on je blaženej:) a říká mi krásný věci a je to prostě teď moc fajn. přestože zas dnes ráno odjel a měli jsme se vidět až příští úterý. naštěstí víkendovej půl roku platnej plán padl a na munu nejedu. trochu jsem si oddechla a trochu je to blbý. ale aspoň můžu jet na jinou věc. s chlapovou rodinou na víkend. za těch sedm let mi to ještě ani jednou nevyšlo. tak se těším. v našem momentálním růžovým oparu to bude dost příjemný. a přitom to zase mohla zhatit práce. v kavárně nebyly obsazené směny a já se jen třepala, jestli je teda někdo vezme. naštěstí ano a já můžu s klidným svědomím jet.
no nic. musím skočit se psem, aspoň na chvíli. pak frčím do školky. mám z toho trochu obavu, je to dnes dost na divoko a neznám holku, která tam bude se mnou. a nejsem si jistá, nakolik ji znají děti. ale tak nějak se to zmákne a holt možná budu muset být hodně aktivní a napjatá. takže do pěti mám o zábavu postaráno. uf. pak prochajda se psem a učení mučení. vpátek mě čeká těžká zkouška a zatím jsem to viděla jen dost z rychlíku...

nezastavím se, no.

3.6.

3. června 2013 v 0:32
začíná na mě trochu doléhat stres z toho mýho kašlání na školu... abych to s tím nepřehnala. no. pořád bych měla mít na mysli, že těch 20 kreditů je hranice. tu přelezu a je to. vím, čím je stres způsobenej. dvěma nenapsanýma mailama, abych zjistila stav. hm. že bych je prostě napsala teď?
...
napsáno, blé. mám strach z mé vedoucí diplomky. proč já si vždycky vybírám na vedení závěrečné práce takový drsňáky?
... to abych v týdnu krom učení se na zkoušky a dopisování seminárek ještě mákla na nějaké pre verzi struktury teoretické části... a fakt napsala skrz asociaci do všech školek...

ach ouvej. nesnáším školu. buď na ni člověk zvysoka sere a pak se z ní málem zblázní nebo se s ní v mírným meřítku stresuje trvale. co je lepší? co? jak to děláte vy?

asi by fakt nebylo od věci počkat s těhotněním až úplně po škole... ale jen jestli já to ještě tak dlouho vydržím!


no nic. jdu spát. zítra mě po sedmé ráno vyzvedává spolujízda. tak ať ji nezaspím.

1.6.

1. června 2013 v 18:38
ve čtvrtek jsem si udělala volnej den. původní zkoušku jsem přesunula na úterý. poslední dobou zjišťuju, že už umím odpočívat. že už dokážu mít dobrej pocit z věnování se tomu, co chci dělat. pravděpodobně to má souvislost s nově objevenou schopností skutečně odsunovat školu do pryč ve smyslu minimální investice škole stačí. skutečně vědomě stačí z mýho vlastního rozhodnutí. taky se podstatně míň dostávám do stavů neschopnosti něco dělat. jakože když je potřeba uklidit kuchyň, prostě ji uklidím a nemusím kolem toho projít všema ceremoniema nechuti se do toho dát. mám to rychle, rovnou zametu a vytřu podlahu a když už jsem v tom, rovnou uklidím i v pokoji. a koupelna, to je přece taky raz dva. a mám pak dobrej pocit, líp se mi v uklizeným prostoru dýchá. a fajn se tam pracuje.
ve čtvrtek jsem se s chutí vrhla na šití. taštička podobnýho typu jak minule, ale větší. a proč nezkusit i s podšivkou... nedopadlo to dobře. všechny tři vrstvy k sobě sedly dobře, pečlivě jsem špendlila a stehovala. ale prostě jsem nebyla schopná vést strojem rovně nit. neumím si zatím vyměnit hlavu na stroji na zipovou, respektive jsem to zatím nezkoušela. tak se samozřejmě k zipu nedostanu tak blízko. ale nevadí mi to asi. každopádně taštička sice z hezké látky, ale kolem zipu křivota strašná. tak jsem ji hodila do kouta a neměla nic moc náladu. řekla jsem si, že z bílků v lednici upeču makrónky. znáte? poznejte, je to lahoda. jenže na makrónky je třeba mandlové mouky. a tu jsem nesehnala. už mám ale tip, kde by mohla snad být. tak možná bílky nepoputujou do záchoda. uvidíme. no každopádně další nic moc nálada, plus jem se psem dost zmokli... ale dělání, dělání... hecla sem se, sedla večer znovu ke stroji a vznikla jiná taštička. žádná složitost, sama jsem si to naměřila, střihy moc nepoužívám. povedla se. nikam mi neodjížděla podšívka a i když to není dokonalý, pocit z toho mám dobrej. postupovala jsem jinak. podšívku a prostřední měkkou vrstvu jsem přišila k zipu zespoda a vrchní vrstvu zvrchu zipu. tím pádem to bylo podstatně jednoduší. kolem zipu na krajích jsem to došila ručně, protože jsem se tam prostě strojem nedostala. nevím. jak se správně pracuje se zipama. ani si to asi nebudu zjišťovat. možná časem. mám doma několik časopisů Belletky a tam jsou vcelku srozumitelně popsané střihy na tašky, hračky pro děti a tak. to bych časem ráda vyzkoušela. zatím ale hodlám ničit látky menších měřítek na malých taštiškách a blbůstkách. plánuju taky ušít chňapky do kuchyně a možná zástěru. samý vcelku jednoduchý věci. na nich se naučím ovládat stroj a snad se mi zlepší i představivost. schopnost kombinovat látky je pořád dost marná a nevím, jestli se to zlepší. možná si budu radši zvát ségry, ty jsou podstatně talentovanější:)

no nic. těším se na šití. v pondělí bych na to mohla mít kousek času. jdu si omrknout látky, o kterých tu pořád hudruje mamka. hurá:)