Říjen 2013

intermezzo o jazyku

31. října 2013 v 13:28
mám strach... jsem před průběžným testem z angličtiny. ten předmět opakuju, protože sem se na to minulej rok vybodla. takže to udělat prostě musím. v průběhu roku jsem měla doučování. od výborné holky za sympatický peníze. byla to vpodstatě konverzace a sem tam vysvětlování gramatických zapeklitostí. a i když jsem si nemyslela, že to k něčemu bude, mluvit jsem schopná mnohem líp. asi šlo spíš o odbourání části studu, než o zkvalitnění projevu. ale k testu mi to je asi prd platný. tam to bude o slovíčkách a o gramatice. ble. nejsem schopná rozlišovat předpřítomnej prostej a průběhovej. zvládám rozdíl mezi minulým a předpřítomným. ale ta průběhovost... to mi dělá problém.

vím celkem jistě, že přeborník v anglině už nikdy nebudu. když se učívám a makám, někdy sním o tom tu anglinu pokořit..., ale vím, že to nedám. jednak ji k ničemu nepotřebuju, jednak nehodlám nikam do zahraničí odjíždět, jednak se mi angličtina nelíbí. nebo anglická zpěvavá je prostě hnusná. pokud mluví normálně čech a nesnaží se o tu přiblblou intonaci, je to v pohodě.

mým snem je němčina. chtěla bych chodit na němčinu někde.
třeba se to jednou uskuteční. a třeba se i do německa podívám...

29.10.

29. října 2013 v 23:47
http://www.nowness.com/day/2012/11/12/2583/sigur-ros-valtari


Jinak se nemám nic moc.

24.10.

24. října 2013 v 10:36
Dnešní den začal docela dobře. Po více než osmi hodinách spánku jsem se cítila docela odpočatá (což neznamená, že bych další tři nezvládla!). Za oknem déšť, který mě vlastně potěšil. On ten podzim je totiž tak krásnej..., ale k podzimu patří i plískanice (ha, to je skvělý slovo:))!

Zadělala sem na chleba, uvařila si čaj, nachystala si ovoce na denní uzobávání (znova se začínám snažit omezit cukr). Ve dřezu mi pořád ještě zavazí namočený sklenice, z kterých postupně odstraňuju etikety. Ty mi trochu kazí linku poklidu (že nemám něco dodělaný mě prostě neustále pronásleduje).
A vyrazila se psem na procházku. Během ní jsem se rozhodla, že na natírání dlabu a udělám to až v neděli. A zatočili jsme už standartní délku ranní procházky do lesa. Skvělej les. Cestou jsem si uvědomila, že náš les tady je vzácnej. Nikde se neválí žádný haldy odpadků, jak tomu často v příměstských kusech přírody bývá. Je nádhernej. Vesměs listnatej a sem tam jehličnan. Napojuje se na něj velikánská nekonečná obora Holedná, kam nechodíme kvůli povinnosti vodítka. Ale i bez ní je plocha dostatečná. Náš Jundrovskej, přilehlej Kohoutovickej a naše Juránka se zahrádkama obdělávanýma i puštěnýma. Vím, kam na ořechy, kam na jablka, kde rostou ostružiny. Máme to tu nádherný. Ideální místo pro bydlení. Uvědomovala jsem si, že pokud se někdy budeme vracet do Brna, tak chci určitě bydlet zase tady...

Teď už sedím v kaší kavárně. V plánu bylo šprtání angličtiny. Ovšem ozvala se zanedbávaná kamarádka, tak si to jdu u ní trochu vyžehlit. Na angličtinu mi pak zbydou ještě necelé dvě hodinky. Snad to bude aspoň trochu stačit.

Dnes mám příjemnej den. Chlap se ozval, že mu kixl plánovanej vandr. Je mi to napůl líto, protože si zaslouží vyčistit mozek lesama a nastoupanýma kilometrama a časem s dobrýma kamarádama. Ta druhá půlka mně je ráda, že spolu zajedeme za rodičema na chaloupku.

Mějte dneska usměvavo!

23.10.

23. října 2013 v 22:17
Zuz, máš pod předchozím článkem kváskovej vzkaz;)


Prožívaný období je spíš špatný, než dobrý. Samota mi leze na mozek, s lidma se mi vídat nechce, škola mě stále stresuje, na psa nemám čas, v angličtině plavu. Abych si dnes zlepšila náladu, místo natírání polic jsem byla doma, poflakovala se u počítače, průběžně uklízela a ze sklenic odrbávala etikety. Pak jsem dokonce zvládla dojít na seminář a v pauze se s vyučující domluvila, co by kdyby přerušení studia. Pak jsem seminář opustila a prohovořila možnost přerušení studia se studijními poradci. Následovala četba knížky u limonády v knihkupectví (s integrovanou kavárnou) a následnej odjezd do Krpole pro židli z nevyhazujto. Není červená, jak na fotce vypadala, ale růžová. Skvělá. Bude dobře ladit k žluté lampě (v našem nějakým novým pražským bydlení třebas?). Doma jsem se pomuckala se psem, vzala kvásek a odnesla ho v rámci večerní procházky jedné paní tu kousek, co si mě našla na kváskové mapě. To mi připomíná, že bych měla zadělat na chleba... Ale nechce se, nechce! Takže tři věci dneska zvládnutý nad standart. Studijní, židle a kvásek. Včera jsem ještě k tomu informovala vedoucí diplomky, že se žádná diplomka nekoná. Její reakce byla milá. A já z toho měla takovej stres...
Nevim, proč mám pořád tak nanic nálady. Spokojená jsem v lese se psem, kdy kopu do listí a hážu mu klacky. Pokud mě teda netlačí čas při vědomí, že za deset minut musím chytit autobus někam. Nebo mi náladu dost zlepšil ten dnešní úklid. Myslím, že mi chybí chlap, vadí mi, že ho nemám u sebe. Že v době, kdy máme tak našlápnuto pracovat na vzájemným dorozumívání a porozumívání, nám na to zbývá jen tak málo společnýho času... Dnes mi při některým tom přepravování napříč Brnem na mysl přišla taková krátká, ale intenzivní hrůza. Nějak jsem si představila, že bychom se fakt rozešli (a že k tomu nebylo daleko), s klidným svědomím bych ho prostě opustila (a on mě). A po pár týdnech by mi to došlo. Co sem udělala za blbost. Nechci si ani představovat, jak by mě to asi sejmulo.

Mívám debilní nálady. Propady. Nedělá mi dobře vracet se domů, kde mě nikdo nečeká. A děkuju nevím komu (asi sobě:)), že mám psa. I když mi bere čas vracet se za ním kvůli venčení. I když si kvůli němu dělám výčitky, že má nudnej prospanej život.
Chci do Prahy a vím, že na chlapa hodně tlačím. Potřebuju nějakej posun. Tohleto plácání se u dna, kdy mě nebaví nic z toho, co dělám (kromě hlídání asi), už musí zkončit.

No nic. Jdu spát. Ať toho zítra dopoledne hodně stihnu. A co mám stihnout?
  • vyvenčit psa,
  • zadělat na chleba,
  • nasnídat se (nezvládám doma jíst sama),
  • uklidit vedlejší místnost a vysát,
  • domluvit se na vyzvednutí mox pro mamku,
  • natřít co nejvíc polic (mít na to aspoň 2 - 3 hodiny)
  • připravit si co největší kus angličtiny
  • naobědvat se někde
Po obědě:
  • přežít angličtinu
  • vyvenčit psa
  • upéct chleba
  • užít si hlídání

To by stačilo. Jdu spat:)

16.10.

16. října 2013 v 23:42
několikrát jsem rozepsala, co se děje, vždy naplněna nějakým zážitkem nebo zážitky. pak přišlo nějaké vyrušení, jako pes, čas odejít z domu, soused, impulz z mozku dát prát prádlo nebo podobně důlěžitě nedůležitá věc, a bylo po článku. ke starým článkům se nikdy nevracím. píšu vždy jen z aktuálního pocitu, chuti, rozpoložení. (od čehož se odvíjí kvalita, víme:))

dnes jsem půl dne prospala. jakmile mozek zaregistruje prostor pro pohov, nenapadne ho nic lepšího, než znova zelézt do peřin. v takové situace je můj spánek taky podstatně kvalitnějším než předchozí noční. spím jak dřevo.
vybodla jsem se na dlouhej seminář. omlouvou nechť je mi klasicky zvýšená teplotka. místo něj jsem ptetla u filmu, byla se psem v lese a uvařila si skvělou polívku. myslím, že to bylo mnohem lepší využití času!

večer jsem strávila s dobrým kamarádem při pivu. nejdřív mě vzal k nim do nového bydlení, pak jsme se vrátili do centra a zkončili kde jinde než v naší kavárně. polička byla výtečná! když jsme procházeli městem a kolem fss, potkali jsme kamarády z oboru. mladší kluky studující to stejné, co my před dvěma roky. byli piclí vínem, zábavní, strašně mi rozblbli psa a ten ze sebe dělal trotla. přišli z nějakého divadla. byla kosa jak blázen a oni se tam vybavovali o blbostech. dva z nich jsou od nás ze sdružení, třetí, z jejich ročníku mi vždycky připadal hrozně hezkej a příjemnej..., tak jsem se dnes dozvěděla, že ho znám jen při jeho manických fázích. v útlumu a depresi prý k vidění většinou spíš není. to jsou mi věci. takovej krásnej a příjemnej kluk... někomu možná cvaklo, že jeden z těch ze sdružení je oním "milencem", jak jsem ho nazývala v létě. konečně jsme spolu zase schopní se aspoň nějak bavit. truhlík.

v kavárně sedělě jedna mladá maminka, co jsem si s ní povídala v jednom dětském koutku, kde jsem vzala svoje dětičky hlídané. že prý by brala nějaké to hlídání jejícho huga. proč ne. až na to, že možná uteču do prahy! asi se domluvíme. maminka je to náramně sympatická. normální okouzlující, dokonce by mi mohla (nevědomky) pomáhat svnažit se být krásná!
to je totiž věc, na kterou dost peču, kašlu. nesnažím se být hezká. nevím jak na to, je to složité. tak na to rezignuju. vlasy mám nakrátko, nosím jen kalhoty a řasenku jsem nepoužila několik měsíců. chlap si onehdá trošičku postěžoval. tak se nad sebou zamýšlím. že bych s tím měla něco dělat.

uf. jak být krásná?!
musím se to znovu naučit.

teď váhám, zda zapadnout do postele (unavená jsem), nebo dokoukat ten odpolední film (zbývá 30 minut) s jehlicema v rukou. asi vyhraje film. zítřek bude příjemný, vstát v devět, sbalit psa a sejít se s m+m, láskama mýma. nasosat trochu podzimního lesa, pak si u m doma něco ukuchtit a pak přežít angličtinu, na kterou nejsem připravená. koupit (konečně) růžici ke sprše, potkat se s terezkou a ukázat jí, jak uháčkovat baret. a domů! domů, pouklízet a dobře se vyspat. na víkend totiž fičím pryč! kam? to povím později:) je to totiž tak trochu srandovní.

dobrou:)

8.10.

8. října 2013 v 23:16
Dnes fajn den. Pracovní. Bez teploty (žeby podmíněnost teploty stresama ze školy nebo věcí se školou souvisejících?). Dobře jsem se vyspala, nevstala pozdě, vzala psa s sebou do práce. Tam byla sedm hodin, setkala se s kamarádkou, chvilku s ní pobyla, nakoupila punčocháče a klubíčka chlapovi na čepici (sť je frajer na zimu). Došla domů, rychle sebrala prádlo ze šňůry (asi poslední letošní venku sušené prádlo:/), udělala si horkej čaj, polívku šupla do krabičky s sebou, vykrájela jabka a hrušky a též sbalila na svaču. A vyrazila do práce druhé. Vyzvedla děti, chvíli s něma pobyla v parku a pak k nim domů a večerní ceremonie večeření, mytí a uspávání. Pak domů, vyvenčit psa, zavolat s chlapem, umýt si pečlivě zuby, rozhodnout se, že k té zubařce už vážně musím, udělat si aka-test a zjistit, že jsem naprosto fit a teploty jsou divný. Teď mě čeká postel. Vedle je halda prádla na uklizení. Nechám to na zítra ráno, než půjdu do školy.

Chci být produktivní a zároveň umět odpočívat. Půjde to. Dnes jsem už zase optimista. Učím se nemuset. Nemusím totiž nic Ani nemusím mít pořád uklizeno, ani nemusím mít vždy navařeno, ani nemusím plnit přání všech okolo. Nemusím ušít a naplést všechny věci, co si okolí představuje. Nemusím ani zhubnout a sportovat. Nemusím dodělat školu. Nemusím vůbec nic.

Chci být zdravá. Chci mít zdravé a hezké zuby. (Nikdy bych nevěřila, že si obyčejným čištěním obyčejnou pastou a kartáčkama běžně v lékárně dostupnýma zvládnu vybělit zuby. Teď ještě ta zubařka.) Chci vědět, jak udržet zdraví sobě a své (budoucí) rodině. Kdy se na koho obrátit. Ovládat základy diagnostických i nápravných technik a nebýt plně závislá na léčitelských dovednostech okolí. Chci umět odpočívat a věnovat se tomu, co mě těší. Chci ovládnout taje šití. Chci se naučit norské vzory a uplést chlapovi svetr. Chci se radovat z takových příjemných dní, jako byl tento. Chci si každý den uvědomovat, jak mám úžasného chlapa i psa (bytosti mně nejbližší:)). Chci mít radost z práce rukama (mám moc ráda, když jsou moje ruce "upracované" - nejvíc to poznám na ukazováčku pravé ruky, je drsnej a v rýhách na vnější straně je neumytelná špína. Ani se nemusím moc rýpat v hlíně.) Chci umět stát si za svým a být se svým chlapem. Chci se dál učit být rozumná a nepodlíhat své zbrklosti (v konání i myšlení i prožívání). Zároveň si chci užívat svoji spontánnost a dětskou neumírněnost v prožitcích. Chci nadále umět hledat si to hezký kolem sebe.
A chci se od buch naučit makrónky:D


Dobrou!

7.9.

7. října 2013 v 18:23
teplota, teplota, teplota. provází mě pořád. už několik týdnů. nebo možná let? permanentní únava a chuť spát a spát. několik dní po sobě jsem spala hodně. tak proč mám teplotu?
nálož povinností zkrouhávám na minimum, už nedělám nic zajímavýho, nikde se neangažuju a touhy přátel zajít někam na pivo nebo kafe nechávám ladem. tak proč mám pořád teplotu? nemám čas si dát každé odpoledne šlofíka, abych zvládla zbytek dne.
.
.
.
co s tím?
- dělat si akatest a dobíjet si jím baterky.
- nahlásit se k fildánovi, aby mě dal dohromady.
- nadále dostatečně spát, neponocovat a nepít alkohol.
- jíst chlorelu, aronii a bůh ví co ještě.
- věřit, že to bude lepší.


No nic. Jdu dělat štrůdl. A těsto mi uhněte můj novej stroj (http://www.bosch-home.com/cz/spot%C5%99ebi%C4%8De/mal%C3%A9-dom%C3%A1c%C3%AD-spot%C5%99ebi%C4%8De/spot%C5%99ebi%C4%8De-na-p%C5%99%C3%ADpravu-j%C3%ADdel/p%C5%99%C3%ADprava-j%C3%ADdel-v%C3%BDpis/MFQ3560.html?source=browse).
Z Bílých Karpat jsme si přivezli tašku jablek, tašku hrušek a tašku ořechů. Jablka nasuším a něco snad vydrží nezpracované a půjde to na jezení i do buchet, hrušky převážně zavařím a ořechy, kterých není nikdy dost, půjdou do buchet taky.

3.10.

3. října 2013 v 21:32
stala se taková dobrá věc. po třech týdnech praxe kombinované s oběma pracemi jsem totálně vyřízená, vyfluslá a dokladem toho jsou dlouhé cesty busem z místa na místo, kde místo obvyklého hledění do nějaké poučné knihy hledím jen a pouze z okna nebo prostě do prázdna. na puse mám opar právě z onoho fyzického (a snad i duševního) vyčerpání, ve svědomí černej flek z kvality mýho stravování za poslední týdny a v bytě skladiště. a zítřek měl být završen šesti hodinama cestování (já, milion věcí a pes) na druhej konec republiky na nějakou chatu v krušných horách. cožpak o to, v krušných horách jsem dosud nebyla a ráda bych se tam podívala. ale s časovýma možnostma jen do neděle mi to přijde trochu přestřel. no a co se nestalo, lidi to začli odvolávat, že nemoc a tohle a tamto. a jet tam jen ve čtyřech a ještě k tomu s holkou, co mi nesedí, je prostě blbost. tak jsme se po telefóně s chlapem dohodli, že na to dlabem. a co? jedem na víkend do bílých karpat! do mé nejmilovanější krajiny! od brna dostupnější, do duše též kousek. v sobotu si tam odbydem jednu svatbu, která bude určitě vela romantická, krásná a dechberoucí. mrzelo mě, že ji nezvládnu, ale chtěla jsem prokázat dobrou vůli a pobýt s chlapovýma kamarádama.
zítra odpoledne budu výtvarně tvořit nějaké přenádherné přání. chtěla bych použít stroj, fantazii a vyřádit se. a vymyslet dar. pro janinku. už nestihnu nic vyrobit, což by bylo ze všeho nejlepší. no popřemýšlím.

a pak sbalíme saky paky a půjdeme přes kopečky. až do pondělního rána. dvě noci pod stanem (preferuji spaní pod širákem, noci jsou už ale dost chladné, tak nebudu riskovat:)), několik společných jídel a nádhernej podzim. víkend snů!


a pak? konečně normální týden, s normálním množstvím povinností ve formě práce a školy. budu mít čas jen tak vklidu posedět u čaje v kavárně. budu mít čas vidět se s lidma jinak než v letu. už nebudu ostatní zahlcovat tím, jak nestíhám a jsem unavená.doma nebude binec a zvládnu si několikrát za týden uvařit dobré jídlo. budu mít po večerech prostor šmejdit po internetu nabídky prací a bytů v praze. a než mi to větší množství svobody začne připadat jako něco normálního, budu si to prostě užívat:)

no nic. jdu chvíli háčkovat u filmu. dětičky už chrní, rodičovstvo dorazí až za hodinku. pak teprve půjdu za tím mým psím chudákem a padnu do postele.

mějte se!