Leden 2014

24.1.

24. ledna 2014 v 15:27
celej den zvažuju, jestli to psát nebo ne. protože to tu čtou i lidi, ze kterých nejsem dvakrát nadšená. lezou mi do soukromí, do kterýho nemaj co strkat nos. takže... je jejich problém, že si to budou číst.

dnes sem se probudila do skvělýho dne. dost možná za to může i sen, kterej se mi někdy nad ránem (dobře, nad dopolednem) zdál. byl zlehka erotickej a chlap můj v něm nebyl. šlo o ty moje kluky brněnský. bylo to hezký, žádný porno. jen emoce. mám je všechny tři ráda. budou mi chybět společné sedánky u vína piva, objímání a takový ty nevyužitý možnosti, co v některých společenstvích mezi pohlavíma jsou. mám je fakt dost ráda.

jinak pohoda den. hodinka venku s psiskem, nějaký ty domácí práce a úklidy, chystání na pečení pecnu chleba (chlapisko mi pořídil ošatku na kynutí, hurá!), vaření polívky. teď jsem vyhrabala svůj elektrickej mlýnek na kafe (bo ruční pozbyl kliky), chvíli koumala stupně hrubosti a dala se do kafování. mám moka konvici. mockrát použitá nebyla, tudíž předpokládám prvních několik várek z té dobré kávy půjde do odpadu. ale voní to tu. všude po lince rozsypaná mouka (z chleba) a káva. paráda. v rádiu klasická hudba a na klíně počítač a lehká práce do školy.

na šest se jedu podívat na nějakou almaru, do té doby hodlám v tomto režimu pokračovat. zvažuju kontaktovat jednoho z mála pražských výhradně mých kamarádů. ale asi se mi nechce. asi se mi chce být doma.


příjemnej den.

22.1.

22. ledna 2014 v 19:50
dnes jsem sama sobě hrdinou. šla jsem k zubaři. po asi pěti letech..., možná víc. červík strachu, co se mi v puse za tu dobu událo, už byl tak neúnavnej, že jsem si přes známýholékařecézet našla zubaře beroucího nový pacoše a ke kterýmu rády chodí děti. nezklamal mě. byl hodnej, milej, neseřval mě a ještě mi vpodstatě dost dobře zhodnotil stav zubů. o kdysi před lety upadené korunce se vyjádřil jako o zmetkovské práci, že prý to zvládneme líp, s novým (kolik let novým?) kazem uděláme krátkej proces zítra a že prej bílá plomba, kterýma by mi stejně chtěl postupně nahradit všechny moje starý hnusný černý trapný smíchneumožňující nenáviděný... plomby. jinak prej cajk. teda vlastně... protože rentgen všemocnej nástroj ukázal jednu zatím skovanou křivě rostoucí osmu (a to je ta první naprosto výstavní a opečovávám ji jak umím), uvidí se, co to bude dělat. mému uchu lahodilo, že prý doufá, že ji nebude muset rvát. protože co znám zubaře známých, na rvaní osmiček se všichni třepou...

pozitivem dlouhýho zanedbávání prevence budiž naučená schopnost čistit si dobře zuby. jednak jsou podstatně světlejší, než dřív, jednak prostě poznám, že sem si dobře vyčistila zuby.

dost o zubech. a dnes asi dost o všem. nemám co psát. zubař a přečtení kusu murakamiho v metru, busech (bo zubař sídlí úplně v pekle na druhé straně prahy), alverde ústní voda a slaná weleda pasta (nejoblíbenější) v dm, oběd v kfc (dávaj k jídlu orbitky!), příjemný bloudění naší krásnou čtvrtí, dlouhá prochajda ve sněhu se psem, nekonečný úklízení doma, uvaření polivky a nekonečný mazání rukou (nikdy sem neměla suchý ruce. tak proč??). toť náplň dnešního dne. nuda nuda šeď šeď.

ale jsem hrdina.

20.1.

20. ledna 2014 v 15:40
první kavárna v pze. kafe břečka a mátovej čaj s plavající mátou. ale tak nevadí. je tu internet. v následujícím čase potřebuju sehnat štětku na záchod, odkapávač nádobí a odpadkovej koš. poetika stěhování je zatím převážně v chaosu krabic a otázce kam to všechno sakra naskládám?
náš větší byt nedisponuje dostatkem skříní. klubíčka a látky na tvoření budou i nadále utopený v kufrech a krabicích. vzlyk a touha po almaře.
ale chlapisko z obavy, abych se nenudila a nezačla mrčet, že praha byla blbost, mi zacvakal jógu, plánuje různá setkávání a úkoluje, co mu mám napéct do práce. včera jsem odzkoušela troubu a první muffiny se povedly. makrónky, třeste se. už se na vás chystám!

vzadu v zahradě je nějaká branka. hodně mě zajímá, kam vede? vždyť tam jsou jen samý další zahrádky jednotlivých vilek. za soumraku to půjdu omrknout. na netu jsem našla někoho s pokojovýma kytkama, co mu asi přerostly přes hlavu. už se těším, že se nějakých ujmu. na protest chlapovo kecům o zeleným sajrajtu v interiéru.

prostě... zařizování mě baví, bytek se mi líbí a cítím se tam dobře. jedinej mrak na obzoru je riziko blbé nálady plynoucí z nekonání důležitostí, z neseberealizace. pod čímž se skrývá absence práce. nehledám, nevím totiž, jaký mám časový možnosti. bůhví kdy to budu vědět.

tak zatím fajn. dosrkám čaj, vyšťárám ze zubů zelený listí a jdu na tu štětku.

teskno z tečky na konci brna.

18. ledna 2014 v 10:43
tak. kolem milion krabic a nesbalenýho drobnýho bordela. v kuchyni na plotně bublá oběd klukům. zavařeniny v přepravkách, stroje v krabicích. chleba pro nový domací upečenej.

včera na mě večer udeřil strach. teskno. kamarádi se veselili na druhé straně města, který já opouštím. ve kterým už nebudu. nevím, jestli to není chyba. nikdy sem nezažívala takovou tu pospolitost mezi lidma. a těmato kamarádama ano. a teď jdu do prahy.

teď se nic dělat už nedá. budu v praze. a budu se tam činit. sama za sebe, solitér. s chlapem po boku, bez kamarádů.

ale pořád tak nějak věřím, že to bude dobrý. pokud zvládnu být sama.

13.1.

13. ledna 2014 v 23:04
otázka dnešního večera... hecnout se a učit se celou noc? anebo jít spát a jít rovnou na termín opravný, protože žádný další řádný není. a muset tak jet příští týden kvůli zkoušce z prahy...
jinak všechno klape, zkoušky dávám. poslední dnes byla pěkná...


šla bych do postele, no...

černej den

9. ledna 2014 v 20:50
dnes je den smutku...






... nebýt fejspuku, nezkazím si iluze a nezjistím, že oba kluci, do nichž sem byla šíleně zamilovaná na základce, jsou v dospělé verzi ošklivý držky...

4.1.

4. ledna 2014 v 21:25
utahaná z práce (kdo by to byl řekl. v plánu bylo být k dispozici barmanovi, kdyby bylo ouvej...) jsem rozmýšlela, co se zbytkem dne. samozřejmě nejdůrazněji se nabízelo učení. na to sem ale byla moc vyřízená. další varianta byla jít spát. to mi přišlo v půl 6 odpoledne dost brzo. pak se nabízelo pustit si film a vytáhnout jehlice.
nakonec jsem se rozhodla pro nekonečnej proces debordelizace. pakuju zabordelenej stůl, u kterýho obvykle šiju. stroj putoval pod dekl a teď třídím a šílím z šicího bince. všude nitě, stužky, magnety, jehly, špendlíky, gumy ticíse druhů, spony, zipy, prach a další stolní bordel. ale bude to. do hodiny je stůl čistej a všechny šicí propriety krom látek jsou v stěhovacích v krabicích. klubíčka jsou už taky v kufru zamčený. látky se do původního kufru nevejdou a přetíkaj do všech stran. pro ty budu muset najít jiný úložiště. hodlám se ale pokusit je hned po těch dvou zkouškách všechny poskládat. další úkoly ideálně na zítřek po práci jsou uklidit štos knih a studijních blbostí do knihovny a šuplat a pak zamést prach. pokud by náhodou zbyla dnes energie, zlikviduju oblečení z gauče, většina toho jsou vypraný štosy prádla. uf. produktivní večer.

pod nos mi tu vidí resuscitovanej kvásek. po návratu od rodičů jsem se domnívala, že z lednice vytahuju mrtvolu. chudákovi jsem mu dala najíst naposledy týden před odjezdem na vánoce. ale zkusila jsem hmotu ve sklenici trochu pošťouchnout kouskem vody a mouky a ona obživla. smrděla teda značně, ale po několikerym přiživování a vyhazování částí kvásku mám už zase svůj původní voňavej kvásek. ani nevím, jak dlouho ho už mám... zítra z něj hodlám upéct pravděpodobně poslední dva chleby na tomto bytě. a pak až v novém! kváskově plánuju upéct taky vánočku. letos jsem se mamčiné celozrnné mohla užrat. ale kvasnice v ní mi neudělaly úplně dobře. zároveň ale si uvědomuju, že žitnej kvásek by nebyl to pravý ořechový na sladkou vánočku. takže se budu pokoušet o kvásek pšeničnej. výzvy do novýho bydlení.
taky jsem na kváskové mapě zažádala o změnu mého stanoviště. se smutkem opouštím dosavadní vody. zájemci o kvásek tu byli a zatím tu nikdo další nabízející není... měla bych pošťouchnout své kváskové děti. ať se upíšou:)


no jdu zpět vedle. ať to dokončím a můžu jít chrnět!

3.1.

3. ledna 2014 v 20:06
za co panebože, za co...
když už mám fajn den, protože ho fakt valnou část prosedím nad anglinou a ačkoliv o nic moudřejší, výčitky svědomí utlumeny, tak večer urgována vyučujícím zjistím, že mi zas chybí nějaká blbost do nějakýho dementního zbytečnýho předmětu...

dokonce mi to zkazí i prohlížení fotek z našeho krásnýho pražskýho bytečku, kterej jsem ještě pořád neviděla. gr. ale že je... krásnej. nádhernej! trouba bude umět makronky i vánočku, gauč se hodí k dřevěné podlaze, koupelna je krásná a vleze do ní sušák s prádlem a v kuchyni budu mít spoustu prostoru.

no nic. ale dnes už na školu kašlu! mám staženýho novýho sherlocka a pletací jehlice čekaj:) pletu si huňatej tunel na krk:)
jo ale plánuju někdy napsat o mým intelektuálním rozkolu. někdy časem:)

2.1.

2. ledna 2014 v 11:53
tak a ode dneška se učím. ble ble fuj. stres ze zkouškovýho sem pociťovala celý vánoce. můžu se jen utěšovat, že je to vpodstatě poslední zkouškový (pak jen někdy napsat diplomku a sfouknout státnice, hehe:/).
nesnáším školu! respektive škola za nic nemůže. ale nesnáším stres, kterej z ní mám. stažený všechny vnitřnosti a chuť se na všechno vybodnout a okamžitě odeslat žádost o ukončení studia... stejně ten titul nechci, protože na něho nebudu dost vzdělaná a nebudu nic umět.
donedávna jsem se děsila z toho, že když jsem teď tak nepoužitelná a nezvládám hlavou školu, co budu dělat v praxi? vždyť takto mě bude stresovat každá povinnost a v každé práci budu nepoužitelná... ale to je blbost. poslední dobou si uvědomuju, že prostředí školy je naprosto umělý. všechny problémy jsou uměle vytvořený. ze systému. a sem si víc jistá, že pak někdy nějaká doopravdová práce nebude taková ochromující hrůza.

to je magorský, toto.

no a jinak svátky byly fajn, výlety byly fajn, jídlo bylo fajn, silvestr byl nakonec taky fajn.

a teď, kromě přežití zkouškovýho, mám dva zásadní úkoly. jednak sehnat si tu dementní praxi a druhak se přestěhovat. uf. abych začla shánět krabice...