tak. první bedýnka je tu. a je toho mega! největší kapusta, co sem kdy viděla. navařím chlapovo oblíbený jídlo a bude si ho nosit do práce. místo jednoho pórku rovnou dva (asi bude pórková polívka). a tak podobně. jsem nadšená!
stanovila jsem si jako takovej standart, co bych měla zvládat doma, pořád uvařenou nějakou polívku, pořád upečenej chleba (ten dnes ráno dopečenej je asi nejhezčí bochníkovej zatím) a vyrobená pomazánka. a pokud to jde, tak něco sladkýho. jasně, nemusela bych dělat nic. jenže žiju si v praze, nemakám a chlap je od rána do večera v práci. tak mi to přijde tak nějak vhodný. starat se o doma. ze všech prací mi nejvíc dobře dělá práce s prádlem. asi ta čistota. celej proces od roztřízení na různý várky přes praní k věšení a pak skládání a uklízení do polic, mi dělá dobře. ještě je v plánu pořízení žehličky. to nevim, co se mnou bude dělat:) a i to starání se o doma mě vlastně těší. mám kolem sebe ráda hezky. většinou mě baví vařit nebo péct a i úklid, taková ta systematická práce, kdy se to tady dá do pucu, mi dělá dobře. chlapovi je to spíš jedno, jestli na zemi jsou chuchvalce psích chlupů (ano, jsou a vpodstatě nepřetržitě) nebo je podlaha čerstvě umytá. sám je spíš bordelář. já u našich byla taky, tam ale myslim si byla důvodem absence soukromí, absence prostoru, kterej by byl můj.
na mé pražské štaci je výborná jedna věc. mám na sebe čas. jsem vklidu. mám prostor se věnovat věcem, co předtím nefungovali. ne že bych dřív nestihla zajít na jógu. ale hlava neměla nikdy šanci vypnout. tady tu šanci má. dřív v brně, pokud jsem se ráno vzbudila (chlap třeba odcházel dřív), už jsem neusla. protože začly myšlenky, co všecko musím. tady se vzbudím, klidně chvilku funguju, a pak můžu jít znovu spát, protože jsem do noci pekla štrůdly chlapovi do práce.
chodím do jógy a uvědomuju si, že krom radosti z toho, že mý tělo má možnost fungovat a být pružný (měla jsem to ráda vždycky, gymnastika mě fascinovala a fascinuje dodnes), si dovedu užít i relaxační části hodiny. pořád mám zafixovanej ten pocit, že bych v tom čase měla makatmakatmakat, ale už dovedu vypnout a fakt se zklidnit. a třeba i uvolnit obličej. když se to po mně chce. plus od pondělí chodím do osmitýdennýho kurzu hormonální jógy. přes jinou jogaškolu. a taky si to užívám. fyzická kondice a správný fungování těla je pro mě asi dost podstatná součást života. proto jsem si v neděli užívala bosý běhání v dešti. bylo to ohromně příjemný. žádnej výkon uběhnou tolik kilometrů za takovej čas. ale proběhnutí se v dešti pobosa. lhosejno jak dlouho a kam až. ano, ty kilometry mi udělaly radost, formou překvapení, že mi to tak nepřipadalo. stejně jak když jsem v září jen tak zfleku bez jakýhokoliv tréninku uběhla bezmála deset kilometrů a nebolel mě z toho jedinej sval, druhej den jsem nezaznamenala žádný následky. obě tyto běhací situace, zážitky, vyplynuly tak nějak z momentálního popudu. v září se mi už nechtělo jít s rodičema, tak jsem si popověhla dopředu a pak si řekla a proč ne, proč prostě neběžet, když to není nepříjemný. teď v neděli to navrhl chlap. měli jsme si udělat jen krátkej výlet. na jeho začátku jen tak plácl, tady by to bylo bezvadný na bosý běhání. a já říkám, proč ne? tak šly boty dolů, sundaly se bundy a prostě se běželo. ani teď ani v neděli jsem nebyla na běhání nijak vybavená. oběkrát jsem měla termotričko a trekové boty. a nijak to nevadilo.
jak vidno, počasí nehraje roli, důležitější je povrch. z minula mám jen uprostřed chodidla jednu modřinu, jak jsem na něco šlápla. jinak žádný odřeniny, nic. kůže nenese žádný známky, že by jí bosý běhání vadilo. až do večera po dopoledním bosým běhu jsem cítila chodidla, že jsou hypercitlivý. musela jsem mít na nohách jemný ponožky. to jsou veškerý následky.
bosý běhání má jednu nespornou výhodu. člověk se na běh dost soustředí. upře pozornost a myšlenky jen na tu činnost běhu. běží pomalým tempem, aby stíhal vybírat terén. takže u běhu může hovořit (jindy mi u běhu mluvit teda nejde). a po běhání se necítí vyčerpanej. vydal jen minimální množství energie. nejedná se o žádnej trénink. samozřejmě mluvím o své zkušenosti, o svým zážitku. neměla jsem pocit, že by to pro mě bylo náročnější, než trochu svižná chůze. a to se mi na tom líbí.
na sobotu plánujeme další výběh. hlavní je kam. to vybere chlap, protože ví, kam pro ty informace jít. zná různé bosoběžce a ti ví, kde se dobře běhá.
k bedýnce jsem objednala i (dovozové) ředkvičky. chtělo by to luštěninu (fazole), obilovinu (kroupy) a nějaký koření a uděláme placičky. využiju tak i ředkvičkové listí. taky přišla pažitka v květináčku. přesadím ji do většího a třeba nám vydrží dýl, do té doby, než vyroste vlastní. ohromná dávka inspirace do vaření.
prostě dneska se mám skvěle!
jdu si zacvičit, co nás v hormonální jogové terapii učili.
