20.6.

20. června 2014 v 9:19
Co bych chtěla? Poslední dobou si kladu otázku, jestli moje spokojenost (se sebou) a taková jakási jistota v tom, co a jak dělám, není přehnaná. Ale... možná je to onen vysněnej stav, kdy se člověk srovná sám se sebou... he:)
Co bych chtěla? Mám docela velkou touhu se dál rozvíjet a učit se. Jsem z toho paf hlavně asi proto, že jsem to dřív nežila. Aktuálně mě napadají dvě věci. Jednak anglina. Jo, udělala jsem ji, v uterý můžu jít na finální ústní, ale ta už je spíš taková tečka. Ale já se chci naučit anglicky. Cestou asi je, protože to s chlapem oba potřebujeme, začít od září chodit do nějaké školy, dostávat úkoly a makat. Druhak chci umět pracovat se stresem a napětím. I když je to podstatně lepší než dřív, tak se pořád stresuju neúměrně důvodu. Nefunguje mi dostatečně racionalizace problému a jsem ve vleku strachu. Kač vždycky říká. A když odstraníš strach, když si to představíš bez něj, co zbyde? Jo, to je ten zakopanej pes. Ale jak ten strach dát bokem, netuším. V mým případě se to týká převážně povinností spojených se školou. Potažmo prací - to předpokládám, až budu někdy někde zaměstnaná.

Jsem unavená a chtěla bych spát. Sedím od osmé ranní v kavárně, kde sice měli výbornej snídaňovej koláč, ale zato pekelně hnusnou kávu... Nechápu, jak je vůbec možný, že mají některý kavárny, jinak docela slušný, tak hnusný kafe...

V Praze, když se bysnisáci ptají, co pak chci po škole dělat (odpovádám, že víceméně všechno, k čemu mám či budu mít kompetenci), nějak je neuspokojuje, že jsem vpohodě s prací ve státním sektoru či soukromém - pod někým, či sociálním - pod někým. Nějak v jejich očích vždycky sleduju takový zastření. Asi že se diví, proč nechci založit vlastní školku, nebo co. Děkuji, nechci, znám svoje možnosti. A pak považuju jakýkoliv pracovní zkušenosti za skvělou věc. A já chci hodně zkušeností s hodně oborama. Chci do běžné školky, do neziskovkové školky, do cikánské školky, do děcáku, do speciální školky, do specializované třídy, do centra i do poradny. Chci zkusit pracovat jako asistent pedagoga při různých učitelích a dětech. Chci si vyzkoušet osobní asistentství. Taky bych chtěla do domova pro seniory nebo do LDNky nebo dělat herního terapeuta dětem v nemocnicích. To všechno a další věci já můžu. Ve všech zaměstnáních chci načerpat co pude, dělat si názor a posouvat se dál. Kdo ví, ve finále třeba něco vlastního bude. Ale nemyslím.

Píšu tady, protože mám za chvíli zkoušku a už mě nebaví se učit. Jsem si vědoma vlastní nepřipravenosti (perfekcionismus v tom pro tentokrát nemá co dělat;)).

Každopádně, jedna věc mi dělá dobře. Schopnost sebereflexe, kritickýho přístupu k vlastnímu konání a hlavně oproštění od toho, co probůh řeknou druzí?! Jejich věc, samozřejmě.

No nic. Teď mě napadlo, že asi nemám vybráno a tedy čím zaplatit ten koláč a hnusný kafe:)
 


Komentáře

1 Rezzy Rezzy | Web | 22. června 2014 v 14:18 | Reagovat

Se stresem a napětím bych se taky potřebovala naučit pracovat. Přijde mi, že už jsem byla celkem v klidu, ale tenhle rok jsem se zase úplně rozhodila, po všech těch věcech, co se staly... Stresuju se kvůli každé blbosti a nedokážu se uklidnit.
Obdivuju tvé plány, na jednu stranu mi to přijde super a taky by mě to lákalo, ale na druhou stranu bych z toho všeho byla nervózní, jak bych to zvládala atd.. :D Do háje se stresem a nervy, viď? Měly bychom si všechny ty možnosti užívat a ne se jich bát, já vím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.