Srpen 2015

23.8.

23. srpna 2015 v 13:28
mam iphona. novýho od kvetna. a prave sem si zalozila sporeni na maca. ptze proste proc ne (ja vim proc ne, je to rozezranost. muzu si klidne koupit nakej repasovanej jednoduchej malej komp). muj 7 let starej pitipac je uz tragickej. dostane jeste posledni infuzi ted v zari a pak uz se snad dobelha k smrti. a ja uvitam novej stroj. bude se jmenovat artur kilian.

tento víkend jsem si vubec neodpocala. naopak sem dost vyrizena. ale srkam kafe v kafe tri ocasci, za chvili prijde M s detma a nejak preklepu cas do ctyr, kdy me tu nabere chlap a pojedem dom. tesim se dom. je tam provzdusneno. odvezli jsme spoustu krámů, celou mou skolu vcetne speckovych knizek, aby me nestresovalo a nemrzelo, ze sem nedokoncila skolu.
srandovni vec. M mi pise: Moimir uz vyrost z nakych plinek. nez je prodam, zeptam se tebe. mamje prodavat nebo ti je nechat? M pouziva organickou bavlnu a system latkovek ma fakt pekelne vyresenej. prehodila sem odpovednost na chlapa. a s nadzvednutym obocim mu precetla jeji dotaz. jeho odpoved byla, at nam to schova. pekny. tak sem plynule presla v to, ze ty kozeny capacky, co ona jako vegan nechce odkoupit od tamhlete pani, odkoupi pro nas. a ty dve tasky miminovskych hader na nas na jejich pude taky pockaj.
matersky pudy mam tak od dvaceti. nekolik prvnich let byly dost silny. pak se to zklidnilo a chteni decka bylo mozna vice zalezitosti hlavy nez citeni ci ceho. ale co se nas vztah tak pekne preformoval a vyresil a je v nem fura lasky a vrelosti a samejch prima veci, pudy se vratily se vsim vsudy. je to tak dva mesice. a ja se rozplyvam nad svatbama cizich lidi (i nad tema kycovityma kravinama, co tam casto jsou). rada hlidavam skorosynovce, i kdyz je to docela otravne dite. mam tendence vyhledavat moznosti ponuchnat si nake dite. je to srandovni. pokud sem nejakemu diteti nemela svuj vlastni pekny vybudovany vztah, tak me nechavalo chladnou. ted fakt citim potrebu byt s malymi detmi.
trochu mi k tomu nejde dohromady ma okolnostmi rozjizdejici se kariera. vlastne by pro me ted bylo vyhodne na deti tak dva roky pockat. chteji me dat na dvoulety velky kurz. chteji ze me s rozsirenim naseho programu udelat hlavni ucitelku. pocitaji se mnou. ja mam chut odjet na par tydnu na zkusenou do monte skolky do holandska kvuli programu i anglictine. mam chut na sobe pracovat a postu ucitelky skutecne dosahnout. mam chut tem matkam, co se me ptaji, nabizet skutecne kvalifikovane sluzby a odpovedne rady ci nazory, ktere po me chteji uz ted.
je to zajimave.
ovsem, nastesti delam karieru v oboru, kde asi vlastni rodina neni uplnou prekazkou.

.
.
.

mela bych delat objednavku do skolky. a nejsem se k tomu chopna pres objednavani rasenek, makeupu, reseni sportovnich legin, co nemaj na sklade, pres jezeni makronek (ano, cukr i vejce, coz jsou hlavni soucasti makronek, jist nemam), dostat.

myslim ze mi jen chybi nekolik hodin spanku. taky mi chybi bachovky zapomenuty doma. a z toho plyne moje neutralni az spatna nalada. v aute budu muset byt spolecenska a s usmevem, chlapovu maminku sem precejen dost dlouho nevidela a po takove dobe by ode me nebylo pekny byt protivna.

.
.
.

ale. mam se dobre, hezky. je to jen maly vychyleni.
tesim se domu. na obrus, na jogu, na rezim. na skolku i na vecerni usinani s chlapem.

mam hezkej zivot.

20.8.

20. srpna 2015 v 18:24
začala jsem znova chodit do kaváren. protože u nás v dejvicích otevřeli jednu dokonalou. a tak slastně srkám filtrovanou kávu a mý tělo pak v sobotu protestuje bolehlavem proti omezení kofeinu.
překvapivě na pondělním makrobiotickým vyšetření mi káva jakožto nezdravota zakázána nebyla. mý tělo proti ní totiž nevyslalo do té chytré mašinky signál o škodlivosti.
ale musím omezit pšeničnou a žitnou mouku, vajíčka, sýry (můžu kozu), hovězí a vepřový, cukr i třtinovej i med i melasu.
a můžu alkohol i trávu!
zajímavej svět.
mým cílem je ano, omezit ty zmíněný věci. a jíst makrobiotický jídla a pravidelně. dokud je pocitově léto, budu jíst víc ovoce, než makrobiotika dodržuje. a víc syrové zeleniny. znova jsem udělala pickles. v zimě se uvidí. tam na syrový sama chuť nemám.
takže znova snídáme polívky a chrochtáme si (ano, můj chlap je takovej divnej, že mu nejen že chutná makrobiotika, ale ještě považuje na snídani polívku za skvělej výmysl). na svačinu si dám nějaký ovoce a později opražený dýňový a slunčnicový semínko. na oběd si beru do práce z domu oběd. odpoledne a večer jsou míň slavný. snažím se dodržovat stihnout jíst do sedmi (prej pak je to zlounský pro tělo). zas něco vařenýho nebo polívku.
taky se snažim připravovat to co nejčerstvější. a tak dřív vstávám.
uvidíme, jak to půjde se školním rokem. a s obědama. ale nahecovaná sem.

důvody?
chci nemít alergii.
chci být zdravá na to, abych dětem nepředala nějaký omezení.
chtěla bych vyřešit padající vlasy.

krom jídla mám i podpůrnou kůru na podporu ledvin a tenkýho střeva. že prej tam je problém.
tak jsem zvědavá. ale makrobiotice a těmto metodám fakt věřím. teď ještě zbývá to neposrat sama svou leností.
(teď například sem v kavárně u toho kafe. a k němu mám sice bezlepkovej dort, ale cukr v něm stopro je. a taky mlíko. ale první režim. jídelníček se vytříbí. však on se tříbí pořád a pořád. jím absolutně jinak než před lety)

poslední článek byl dost uvzdychanej. přesně si pamatuju, jak mi bylo. a bylo to dost nanic. koncem května se chlap konečně vyjádřil a my jsme spolu. v červenci si znova vybalancoval téma svatby. a v hlavě se mu to posunulo na tu správnou kolej až tehdy, když začal vnímat, že se na to taky můžu vykašlat. ne z hrdosti nebo ublížení. ale proto, že mi to už začínalo být jedno a odpoutávala sem se do pryč. už toho stačilo, co mi bylo naloženo. a byla to vlastně otázka jednoho večera. a od té doby mám vyměněnýho chlapa.
taky mám vyměněnou skříň v chodbě. a dveře od jiné skříně. a několik rozpracovaných plánů (v jeho hlavě). taky mám chlapa doma po práci v rozumný časy a jemu se nejen že domů chce, ale ještě se na mě těší. a je celej ňuňuňu k zulíbání. celý roky, nevim, třeba 5 let toužím po takovým chlapovi, jakýho mám teď. po živým chlapovi se zájmem o mě a o vztah. kterej je tady a teď a kterej něco dělá. se kterým nejen že sním o budoucnosti, ale i ji vytváříme. uf.
no a mám ho.
je to furt ten stejnej. ale asi vyrost, dospěl, nabil si držku vlastníma kotrmelcama, prožil si depresi a odcizení sobě sama, měl na dosah ruky ztratit i mě a být teda fakt sám. a díky tomu všemu se rozhodl být tady a teď.
pracuje na sobě. je autentickej (!!!). souhlasil a spolupracoval s paní na bachovky a oba si kapem. a on u toho jen tak zničeho nic řekne, hele já sem rád, že sem do toho šel. já tomu věřím.

vsuvka: píšu mu, hele vybrala sem si ideální makeup. fakt skvělej. ale stojí litr. a on na to: z příští výplaty, jo?
můj chlap mi koupí makeup. protože prostě chce. božeee. mám se skvěle.

víte, já mu za ty roky vztahu taky naložila. on to teď dokonale vyrovnal. ale oba jsme si ublížili.

o víkendu jsme byli na svatbě. mýmu nejlepšímu kámošovi z výšky. jasně, chlap ho nijak zvlášť nemusí. aby ne. plus tam samozřejmě byl malej lukáš, moje avantýra před dvěma rokama. potkali se až teď. a malej luky tam byl s loutkou. a můj chlap byl z té loutky naprosto unešenej. a tak malej luky s dědouškem na špagátkách komunikoval s dojatým chlapem. takhle se ty cestičky šlapou. pak byl chlap dojatej jindy z fotobedny martina, druhýho spolužáka. celej byl unešenej z toho, že jsou tvořiví a něco dělaj. hele já chci fotobednu, budem ji pronajimat. a udela fotobednu. a hele loutka a workshop a loutkař a představení a aktivizace seniorů. a jedou. makaj.


uf.

mám teď krásnej život. v práci se mi moc moc daří (o tom jindy) vztah je nejkrásnější za ty roky. mám úžasný kamarádky. náš byt je čím dál tím příjemnější na obývání. mám energii a elán na věci. a nemizí!
jsem taková..., v harmonii chce se mi říct.


tak tě zdravím světe:)