Komentáře

1 banalite banalite | Web | 7. ledna 2016 v 18:33 | Reagovat

Jů, vendy píše!
Jako kamarádky, a nebudu teď mluvit jen o nás ale o holkách obecně, maj holky různý příběhy. Ale nechceme přeci za kamarádky jenom holky, který maj stejný příběhy, a ostatní eliminovat, protože se prostě ve většině věcí neprotnem. Často mě napadá některý věci neříkat. Protože vím, že druhá strana je nezná, ba co hůř, druhá strana je nechápe nebo dokonce odsuzuje. V závěru to tak vypadá, že adaptuju sebe druhý osobě. Říkám, co chce druhá osoba slyšet. Ne že bych si vymýšlela, ale zkrátka ze sebe vybírám to, co tomu druhýmu sedí.
Jenže od jistýho času se snažím být víc a víc spontánní. Víš, jak vzniklo to, že nikdo nevěděl o mé ppp? No protože by to přece nikoho nezajímalo, nikdo by to nepochopil a mysleli by si, že jsem divná. Jenže dneska.. trápí mě předchozí noc, trápí mě problém s postinorem, řeším to v hlavě, tak to řeším i nahlas. Dokonce i rodičům na večeři jsem vyprávěla o víně a výpadku paměti. Pomáhá mi to být sociální a vidět v komunikaci s lidma větší potěšení. Protože řeším to, co opravdu řeším!
A tak já mluvím o eskapádách minulý noci a ty mluvíš o svatbě, sotva se tématicky protnem a možná to v nás vzbuzuje trochu rozpaky, ale tak to je a má to tak být, absolutně bez porovnávání toho, kdo má lepší život. Souhlasím, že jsem v kolotoči, zatímco ty jsi bravurně překonala těžkou krizi a posunula se tak o sto schodů výš, ale v životě, v životě nikdy by mě nenapadlo ti závidět, nebo se před tebou stydět, že já jsem ještě pako. Jsme jiný, ale máme se rádi. Zajímáš mě, a tak mě zajímá, co se děje u tebe, a mám z toho radost i starost, záleží na tom, o co zrovna jde. A to i když jsem si sotva schopná vyvolat z vlastních zkušenosti to, jaký je to vlastně pocit. A budu si přát abys mi dál povídala o vašem štěstí s chlapem, protože vás znám oba, a protože vám to nesmírně přeju. A taky si budu přát, abych ti mohla vypovídat svoje hovna, ale bez jakýhokoliv náznaku srovnání, prostě i když teď každá žijem něco jinýho, tak jak říkám, máme se rády a jsme spolu na rovni, ať si třeba jedna z nás lítá štěstím v oblacích a druhá loví ryby v kanálech.
Ťukla jsi tímhle na téma, o kterém hodně přemýšlím, takže jedu teď takovej brainstorming.
Ani nevíš jaké to je, vzdalovat se kamarádkám na hony, když žiješ jinde, nevidíš je, nevytváříš společný zážitky a ani neznáš lidi, o kterých ta druhá mluví. Posouváme se všechny, ale každá třeba jiným směrem. Přemýšlela jsem o tom taky u Jul, protože za některý věci se třeba před ní stydim, stejně jako asi před tebou, protože některý věci asi klidně odsuzujete. A tak radši volám kamarádce do Švédska, která jede na podobný vlně, a povídáme si o tom s radostí, nestydim se za nic. A tak mi dochází, že vy nejste moje morální vědomí. Svoje morální vědomí jsem já, a nechci vztah s váma omezovat na povrchnosti kvůli tomu, že se před váma stydim za něco, za co se vlastně nestydim. Rozumíš mi, není to ideální, ale je to zkrátka fáze, ve který aktuálně jsem, a nechci a nemůžu se s váma kamarádit jen ve fázích, kdy pojedeme na podobný vlně. A tímhle přesně mám namysli rovnocenej přátelskej vztah a bezpodmínečný příjetí. Zajímáš mě ty celá a tak to prostě je, měla bych tě ráda i kdyby ses, já ti nevim, třeba dala na nacismus.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.